Fytoterapie – herbalismus

Lidstvo využívá rostliny v lékařství odnepaměti. V raných civilizacích existovalo nedělitelné spojení mezi jídlem a lékem a mnoho rostlin bylo pojídáno pro jejich léčivé vlastnosti. Jakmile se lidé naučili psát, zaznamenávali popisy léčebných postupů v knihách zvaných herbáře. prvním známým herbářem, který byl sepsán před skoro 5000 lety, byl herbář čínský, který obsahoval popisy více než 300 rostlin. ačkoliv tento originální text se nedochoval, víme o něm z různých odkazů nalezených jinde. Většinu znalostí o rostlinách a jejich využití lze vystopovat až ke starým Egypťanům, jejichž kněží byli též léčitelé pracující s pomocí rostlin. Papyrus z města Théb ( 1500 př.n.l. ) uvádí stovky léčivých rostlin. Otroci, kteří pracovali na stavbě pyramid, dostávali denní příděl česneku jako prevenci proti epidemickým nákazám a horečce. Egypťané používali byliny nejen v léčitelství, ale i při přípravě balzamovacích olejů a v kosmetice. Po Egypťanech pěstovali fytoterapii i staří Řekové a Římané. Když jejich armády dobývaly tehdy známý svět, brali si vojenští lékaři rostliny a znalosti o jejich použití s sebou a získávali také na cestách nové vědomosti. Řecký emigrant Galenos ( 129-199 ) napsal v Římě kolem 200 prací z oblasti medicíny. Louhoval rostlinné drogy vodou či vínem.

Nesmíme zapomenout ještě dvě starověké kultury, které se vždy silně spoléhaly na fytoterapii – Čínu a Indii. Dodnes hrají byliny v čínské zdravotní péči základní roli. Existují tam nesčetné bylinářské školy. V Indii tvoří bylinné léky součást všeobjímajícího systému ájurvédy. Ve středověku existovaly v západní Evropě dva tradiční účinné bylinářské směry. Jeden byl založen na pověrčivosti lidí : některé byliny byly užívány, protože lidem připomínaly některé části lidského těla. Druhý tradiční bylinářský směr je víc založen na vědeckých pokusech, kdy rané výzkumy prováděli mniši, kteří byliny pěstovali v klášterních zahradách. Od temného dávnověku až po středověk se herbáře pečlivě přepisovaly rukou v klášteřích. Každý klášter měl svou lékárnickou zahrádku, kde se pěstovaly byliny, které pak sloužily jako léky pro mnichy a okolní vesničany.

Ve 13. století se stal hlavním střediskem obchodu s bylinami a kořením Londýn. Objev tiskařského lisu v 15. století podnítil tvorbu a rozšiřování herbářů. John Parkinson. lékař a bylinář z Londýna, uvedl ve svém díle ( 1630 ) 300 užitečných rostlin. Takoví bylináři si zakládali vlastní lékárny. V 16. a 17. století vedla oblíbenost bylin k zakládání prvních botanických zahrad věnovaných zejména druhům rostlin užívaných k léčebným účelům. První taková zahrada vznikla v Pise ( 1543 ).

U nás je jedním z nejznámějších herbářů latinsky psaný Herbář italského lékaře Mattioloho ( 1501-1577 ), osobního lékaře Ferdinanda I.. V Praze byl přeložen do 60 jazyků. Velice cenný je Rostlinář Jana Svatopluka Presla. Je v něm shromážděno obrovské množství receptur ze všech světových jazyků, jež autor předložil českým čtenářům poprvé v české řeči. Druhá polovina 18. století významně přispěla k porozumění účinkům rostlin hlavně díky práci botanika Carla Linného – Linné zavedl v roce 1753 nový systém dvojslovného názvosloví rostlin, čímž napomohl jejich přesné identifikaci a otevřel možnost pro sestavení knih se seznamem léků a popisem jejich výroby.

Dnes zájem o bylinářství vzrůstá. Stále více lidí má pochyby o užívání syntetických léků a o jejich dlouhodobých účincích. Mnoho lidí si na drobné obtíže a méně závažná onemocnění kupuje bylinné léky. Vědecký výzkum nejen potvrzuje údaje o léčivé síle rostlin, ale také rozšiřuje vědomosti herbalistů o byliny nové. Bylináři začali myslet více vědecky a pro jejich práci vzniká nové jméno : fytoterapie ( z řeckých slov fyton=rostlina a therapeuein=pečovat, léčit ). V západním světě termín fytoterapeut označuje lékaře, který je přesvědčen o účinnosti a bezpečnosti rostlin. U nás se běžně užívají termíny bylinkář, herbalista, i fytoterapeut, přičemž označení fytoterapeut neznamená absolventa lékařské fakulty. Fytoterapii lze považovat za předchůdkyni moderní farmakologie. Mnoho účinných léků je skutečně odvozeno z bylin. Stejně jako léky nejsou ani byliny vždy tak bezpečné, jak fytoterapeuti tvrdí. Bylinář dává při léčení neduhů přednost tomu, že využívá celé rostliny a ne jenom izolovaný extrakt obsažený v lécích.

Existují čtyři hlavní formy užívání bylin v tekuté formě.

Odvar – používá se tam , kde je nutné, aby se uvolnily rozpustné látky z kořenů či kůry. Při přípravě odvaru vsypeme příslušné množství rostlinné drogy do hrnce z nerezové oceli, přidáme asi 0,5 l vroucí vody. Přivedeme k varu a 10 až 15 minut vaříme na mírném ohni. Scedíme, dokud je roztok horký.

Nálev – je oblíbený pro přípravu nápojů nebo kloktadel v domácnosti. Používají se čerstvé nebo sušené byliny, volné, nebo porcované do čajových sáčků.

Tinktura – jako léčivo je trvanlivá, vysoce koncentrovaná a užívá se v malých dávkách. Do nádoby vsypeme asi 120g mleté nebo sekané rostlinné drogy, toto množství pak přelijeme 0,5 l čtyřicetiprocentního alkoholu ( ginem, vodkou ), nádobu uzavřeme. Dva týdny ponecháme na suchém, teplém místě, dvakrát denně řádně protřepeme. Poté tekutinu scedíme do láhve z tmavého skla.

Tisan – jde o mírnější nálev, prodává se v porcovaných sáčcích. Sáček se přelije horkou vodou a nápoj lze pít bez dlouhého louhování. Rostliny se mohou použít k ošetření poranění i jako obvazy, výrobky z rostlin se prodávají také ve formě mastí, krémů nebo esencí.

Některé léčebné postupy bylinářů známe všichni a využíváme je bez větších znalostí, např. potíráme místa „popálená“ kopřivou listy šťovíku. Řepík lékařský urychluje hojení ran a má antiseptické účinky. Kontryhel žlutozelený se používá při gynekologických potížích a k upravení menstruačního cyklu, kostivalová mast se užívá k regeneraci zlomených kostí a poškozených tkání. Semena fenyklu i vějířovité listy lze užívat proti větrům i při zažívacích potížích, nevolnosti a zvracení. heřmánek je dobrý při obtížích zažívání a zánětech, máta peprná se užívá proti bolestem hlavy, při stresu, zácpě, nespavosti, k zažehnání migrény se má jíst denně několik lístků kopretiny řimbaby. Meduňka se pěstuje velmi snadno, hodí se při úzkosti a nervovém vyčerpání.

Rozhodně bychom se neměli snažit léčit naše potíže sami prostřednictvím bylinek, aniž bychom nenavštívili lékaře, který vyloučí závažnější onemocnění.

Autor: - kš -

Facebook

Infocentrum
810 800 000, 597 089 205
(částečně hrazeno)

kód pojišťovny: 205