Vysoký krevní tlak (hypertenze): formy a příznaky

U naprosté většiny postižených je za rozvoj vysokého krevního tlaku zodpovědný především nezdravý životní styl. K obvyklým příznakům patří únava, závratě či dušnost při námaze.

Ovšem často příznaky buď chybí nebo nejsou zcela vypovídající, a proto zůstává hypertenze po dlouhou dobu neodhalená.

V mnoha případech se na vysoký krevní tlak přijde, až se projeví jeho dlouhodobé následky jako srdeční selhání, ischemická choroba srdeční nebo například mrtvice.

Jaké jsou formy vysokého krevního tlaku?

V zásadě se rozlišují dvě formy vysokého krevního tlaku – primární hypertenze a sekundární hypertenze.

Primární hypertenze

O primární (esenciální) hypertenzi mluvíme tehdy, když její příčinou nejsou žádná jiná onemocnění. Nejčastěji je diagnostikována ve třetí dekádě života. Touto formou vysokého krevního tlaku trpí 90 % všech pacientů s hypertenzí. Kromě dědičného sklonu hrají při jeho vývoji roli také další faktory, jako je zejména výživa, stres, kouření, věk a nedostatek pohybu.

Sekundární hypertenze

U přibližně desetiny pacientů s hypertenzí je její vznik podmíněn jiným onemocněním; v takovém případě mluvíme o sekundární hypertenzi. Mezi onemocnění, která mohou způsobovat vysoký krevní tlak, patří například:

• Onemocnění ledvin
• Syndrom spánkové apnoe
• Narušení hormonální rovnováhy
• Další formy sekundární hypertenze

Jaké jsou příznaky vysokého krevního tlaku?

Nemoc často zůstává relativně dlouho nerozpoznaná, protože obtíže se buď vůbec nevyskytují, nebo jsou jen nespecifické. Navést na problém mohou například následující příznaky:

• několikadenní únava,
• závratě,
• vnitřní neklid, nervozita,
• bolesti hlavy, obzvláště ráno,
• zvonění v uších,
• poruchy spánku,
• dušnost při námaze,
• palpitace (bušení srdce).

Vysoký krevní tlak je nicméně bohužel často diagnostikován až na základě dlouhodobých účinků, jako jsou:

• cévní změny na očním pozadí,
• zvětšení levé srdeční komory,
• levostranné srdeční selhání,
• ischemická choroba srdeční,
• poruchy metabolismu cévní stěny (vazodilatační látky jsou vylučovány v menším množství a naopak, vazokonstrikční ve větším množství),
• cévní mozková příhoda (mrtvice),
• odumírání mozkových buněk,
• poškození ledvin,
• aneurysma břišní aorty (abdominální aortální aneurysma, AAA).

Celý článek najdete zde 

Článek byl připraven ve spolupráci s nzip.cz/

Zveřejněno 17. 8. 2026