Makulární degenerace

Jak stárneme, lidský organismus je náchylnější  k onemocněním, jako je šedý a zelený zákal nebo věkem podmíněná makulární degenerace. Tímto onemocněním ve světě trpí zhruba 30 milionů lidí a je nejčastější příčinou slepoty u lidí ve věku nad 50 let. Někteří pacienti na to, že se něco děje s jejich zrakem, přijdou náhodou – například, když si zakryjí jedno oko a zjistí, že na druhé nevidí. To, že jim při běžném dívání nepřijde zvláštní, že špatně vidí, je způsobeno tím, že mozek vyrovnává obraz získávaný z obou očí.

Věkem podmíněná makulární degenerace postihuje oční sítnici, přesněji její část, která se nazývá žlutá skvrna (macula lutea). Jde o žlutavou oblast o průměru asi 5 mm v centru sítnice, umístěnou přibližně naproti zornici, s největší koncentrací čípků, tedy buněk citlivých na světlo. Toto místo je důležité pro přímé vidění. Pokud dojde k jeho narušení, nemocný má problémy například se čtením, rozeznáváním obličejů. V místě, kde zdravý člověk při přímém vidění běžně vidí obraz, nemocní s VPMD vidí tmavou skvrnu, přičemž mají zachované periferní vidění. Prvními známkami onemocnění  mohou být šedavá místa v centrální oblasti vidění a neobvykle zamlžený a rozostřený obraz.

Rozlišují se dvě formy makulární degenerace: suchá a vlhká. Suchá forma je mnohem rozšířenější. Trpí jí kolem 80-90 % pacientů. Její průběh je pomalejší a dochází při ní k úbytku a poškození sítnicových buněk. Její příčinou bývá fyziologické stárnutí, ztenčování tkáně sítnice a úbytek smyslového a pigmentového epitelu. Změny v nervových buňkách na sítnici vedou k tomu, že pacienti hůře rozpoznávají detaily.

Průběh vlhké formy onemocnění je velmi rychlý a k nevratnému poškození zraku může dojít během několika týdnů či měsíců. V tomto případě dochází v sítnici k prorůstání cév do míst, kde za běžných fyziologických podmínek nemají být. Tyto cévy pak způsobují otok a krvácení s postupným vznikem jizevnatých změn, které již znamenají nevratnou ztrátu zraku

Nemoc souvisí s věkem

Hlavním rizikovým faktorem rozvoje onemocnění je věk. U 25 % lidí ve věkové skupině 45-65 let jsou patrné některé projevy tohoto onemocnění. Dá se říci, že tato nemoc je způsobena stárnutím oka. Otázka je, kdy a v jaké míře se projeví první příznaky.

Rizikových faktorů způsobujících onemocnění je mnoho. Patří mezi ně genetická zátěž, ateroskleróza, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, cukrovka, kouření, častý pobyt na sluníčku bez brýlí s ochranným UV, nekvalitní strava a znečištěný vzduch. Oproti nekuřákům mají kuřáci dvakrát větší pravděpodobnost, že touto chorobou onemocní. U lidí, v jejichž rodinách se již makulární degenerace vyskytla, je riziko onemocnění vyšší. Vědecké studie poukazují na spojitost mezi obezitou a vývojem od raných a středních fází makulární degenerace k fázím pokročilým.

Léčba a diagnóza

Čím dříve se nemoc diagnostikuje, tím větší jsou šance na úplné vyléčení nebo alespoň zpomalení průběhu onemocnění. S léčbou je to složitější. U suché formy je terapie omezená na podávání přípravků, které zpomalují proces stárnutí oka. Mezi tyto přípravky patří antioxidanty, a to například vitaminy A a C, selen, zinek a především karotenoidy.

U vlhké formy je možná terapie speciálními léky. Ty se aplikují po podání anestetických kapek tenkou jehlou přímo do oka. Injekce se podávají přes bělmo asi 4 mm od okraje rohovky. Oko je při aplikaci fixováno a výkon netrvá déle než tři minuty. Počet injekcí je velmi individuální, v průměru se aplikují pětkrát do roka. Smyslem léčby je zabránit dalšímu růstu patologických cév v sítnici.