Drogy a alkoholismus

Omlouváme se za neuspokojení tazatelky Renaty. Z jistých důvodů se nemůže paní doktorka konkrétně k tomuto problému vyjadřovat. Napsala nám : "Jde o problém, na kterém se účastním jinak, než v internetové poradně, nemohu jej proto na tuto půdu přenášet a odmlčuji se."<br> Doufám, že to všichni "zůčastnění" pochopí, taktéž s nutností mazat všechny reakce, které nejsou regulérními dotazy. Vaše názory můžete vyjádřit v diskusích, do této rubriky nepatří. <br> Administrátor

V tomto případě jsem vázána mlčenlivostí a tazatelka se konkrétně na mne hodně zlobí. Je je mi to líto a velmi se mi uleví, až se její trápení vyřeší.

Kontakt s pacienty, kteří trpí poruchami myšlení (bludy) nebo poruchami vnímání (halucinacemi) bývá pro okolí vždy velmi obtížný. Vzhledem k tomu, že uvedené příznaky bývají nevývratné a nelze je korigovat prostým vysvětlením, nemá ani velký význam pokoušet se je pacientům vymlouvat. To spíše posiluje jejich nedůvěřivost a ostražitost ve vztahu k okolí - získají pocit, že jim nikdo nerozumí a že sami nikomu nemohou věřit. Současně ale není vhodné jejich příznaky posilovat případným souhlasem - jako nejvhodnější postup se jeví takový přístup, kdy pacientovi dáme najevo, že chápeme, že situaci vnímá tak, jak uvádí, ale náš pohled je jiný (tedy např. "vím, že teď máš pocit, že jsi ohrožen tímto způsobem, ale já si nemyslím, že tě někdo pronásleduje" apod.). Vést dlouhé diskuse o nesprávnosti pacientova vnímání či zkreslení jeho úsudku nebývá účelné. Je zřejmé, že tímto způsobem ovšem nelze dosáhnout korekce pacientových příznaků - u symptomů, jakými jsou halucinace či bludy, se jako efektivní jeví výhradně medikamentozní léčba (která samozřejmě může být následně spojena i s psychoterapeutickými přístupy, ty ale v období akutních psychotických potíží samy o sobě nedostačují). Vzhledem k tomu, že pacienti v uvedených stavech sami sebe často nevnímají jako nemocné a nemají tudíž motiv léky užívat, bývá často obtížné je k medikaci přimět - někdy jsou ale ochotni léky přijmout jako pomůcku k odstranění některých potíží, které sami vnímají jako nepříjemné (např. nespavosti, která často akutní psychotické potíže provází). V každém případě je vhodné spojit se s dostupným ambulantním psychiatrem s tím, že v případě, že pacient, který trpí podobnými potížemi, sám návštěvu rozhodně odmítá, může do ordinace přijít i např. příbuzný a s lékařem probrat případné možnosti intervence. Dr. Petr Zahradník

Delirium tremens – klasická alkoholická psychóza, zpravidla abstinenční etiologie (tzn. objevující se spíše než v období masivního pití v době, kdy je pití - často vynuceně, např. v důsledku úrazu, onemocnění, hospitalizace apod. – přerušeno). Jde o soubor tělesných příznaků (zvýšená teplota, pocení, zrychlený tep, třes prstů a rukou, často celého těla) i příznaků psychických (porušené vědomí, desorientace, halucinace – často zrakové, ale i jiné, např. sluchové, úzkost, neklid). Delirium bývá často, asi v 1/3 případů, uvedeno epileptickým záchvatem. Delirium tremens představuje velmi závažný stav, ohrožující život a vždy vyžadující léčbu pacienta v nemocnici.

Toto nelze doporučit. Zkušenosti ukazují, že výše popsaná kontrola v pití se neobnovuje ani po mnohaleté abstinenci od alkoholu. Dokladem jsou těžké recidivy lidí, kteří se po úspěšné abstinenci opět alkoholu napili. V každém případě je porušování plné abstinence od alkoholu i po řadě let nutno považovat za velmi riskantní.

Nucená léčba je možná – ovšem jedině za předpokladu, že léčbu nařídí soud. To může nastat ve dvou případech – pokud se člověk v souvislosti s alkoholem dopustí trestného činu a soud (zpravidla na základě znaleckého posudku soudních znalců) nařídí tzv. ochrannou protialkoholní léčbu – ta může probíhat ve formě ambulantní i ve formě ústavní. Tato léčba končí v momentě, kdy o jejím ukončení rozhodne opět soud na návrh lékaře nebo pacienta samotného. Druhou možností je nařízení léčby soudem podle ustanovení Zákona o boji proti alkoholizmu a jiným toxikomaniím z roku 1989. Soud dříve svěřoval pravomoc rozhodnout o nedobrovolných léčbách sociálním odborům bývalých národních výborů a později správních úřadů. Ústavní soud ale rozhodl před několika lety o neústavnosti tohoto ustanovení a svěřil i zde rozhodování výhradně do rukou soudu. V současné době této možnosti je využíváno zřídka, a to i proto, že nedobrovolné léčby, prováděné bez motivace pacienta samotného, mají jen minimální šanci na úspěch.

Zavolat policii – ta situaci přešetří a v případě nutnosti opilého člověka převeze na záchytnou stanici. Nemá význam volat přímo na záchytnou stanici, do léčeben apod. K vaší ochraně v této souvislosti může pomoci jen policie. Je nutno upozornit, že převezení opilého člověka na záchytnou stanici v žádném případě neznamená jeho automatickou hospitalizaci na protialkoholním oddělení. Záchytná stanice slouží pouze k vystřízlivění. Pokud je následně zadržený klidný a nejeví známky duševní poruchy, je propuštěn domů.

Tento postup je považován za velmi nevhodný a „neterapeutický“, je v podstatě použitelný jen po krátkou dobu (např. při společném odjezdu na dovolenou, pokud klient nechce antabusovou léčbu přerušit, což je jinak možné). Základním důvodem, proč tento postup nepoužívat, je fakt, že vztahové problémy v rodině, které často stojí v pozadí nadužívání alkoholu (respektive jsou jím způsobeny) se při podávání Antabusu partnerem dále zvýrazňují (podávání léku může být vnímáno jako revanš, trest, nástroj mocenské odplaty apod.). Vždy je nutno doporučit, aby lék podávala osoba neutrální (tedy nejlépe lékař nebo zdravotní sestra).

V posledních 3 letech není Antabus pojišťovnou hrazen, znamená to, že pacient se jej musí hradit sám. Cena jednoho balení se pohybuje v současné době kolem 430 až 450 Kč. Balení obsahuje 50 tablet, tedy při běžné dávce 2x1 tableta týdně vystačí asi na půl roku. Měsíční náklady se tedy pohybují kolem 70 až 80 Kč.

Podobně jako u alkoholových problémů – platí, že nejlepší prevencí je dostatek kvalitních zájmů, které nedávají možnost angažovat se v užívání drog. Samozřejmě, že ani pak nelze zaručit, že k drogovým problémům nemůže dojít, příčiny konzumace drog jsou komplexní a riziko jejich užívání vyloučit nelze. V každém případě lze doporučit, aby případné podezření na vznik problémů bylo včas konzultováno – pokud klient sám kontakt odmítá, lze se obrátit na specializované zařízení (kontakt může doporučit praktický lékař) i jako třetí osoba a vyžádat si konzultaci a případná doporučení dalšího postupu.