Drogy a alkoholismus

Teoreticky by tato možnost připadala v úvahu buď tehdy, kdyby dotyčnému bylo méně než 18 let, nebo v případě, že dotyčný se dopustí trestného činu v souvislosti s drogami a soud – zpravidla na základě posudku soudních znalců – rozhodne o uložení tzv. ochranného léčení protitoxikomanického. Vždy je ovšem nutno počítat s tím, že léčba tzv. “nemotivovaných“ pacientů bývá úspěšná jen sporadicky – pacienty bývá vnímána spíše jako trest než jako pomoc. Podobně jako v případě alkoholových závislých je léčba pokusem pomoci těm, kteří s drogami chtějí skončit – je ale velmi obtížné, resp. nemožné donutit abstinovat od drog někoho, kdo abstinovat zatím nehodlá. Léčeni samozřejmě – i bez ohledu na svůj postoj – ovšem musejí být ti, kteří se v souvislosti s užíváním drog dostali do stavu ohrožujícího jejich zdraví (např. při předávkování drog, užití nečisté drogy, u tzv. “toxických psychóz“ – tedy stavů spojených s halucinacemi či bludy, např. pronásledování – navozených drogami).

Bylo by vhodné nabídnout synovi návštěvu lékaře – nejlépe specializovaného kontaktního centra, ve kterém pracují lidé, kteří mají s drogovou problematikou zkušenosti a mohou nabídnout pomoc. Pokud je návštěva lékaře odmítnuta, lze tuto nabídku opět s určitým odstupem opakovat. Bez významu nemusí být ani snaha zaangažovat v motivaci k léčbě i další osoby z pacientova okolí, zejména ty, kterým důvěřuje (problémem ovšem bývá fakt, že většina uživatelů drog ztrácí kontakt s „nedrogovým“ okolím a názory bývalých přátel pro ně ztrácejí na ceně).