Sexuologie

Paní doktorko, chtěl jsem se Vás zeptat na řešení následujícího problému, který mě tíží již dlouhou dobu. Nejsem si zcela jist, zda vznesu dotaz ve správné rubrice (když ne, tak mě prosím odkažte na jinou). Po rozchodu s mojí přítelkyní před cca 2 roky nejsem schopen navázat vážný vztah s nějakou dívkou. Měl jsem již několik příležitostí, ale u žádné jsem nepocítil sympatie i z její strany. Moje sestra se dobře zná s jednou svojí bývalou koleginí, kterou jsem pozval na večeři, kde nás sestra seznámila a pak jsme společně jeji na výlet, který se z mého hlediska moc vydařil. Abych jí dal nějakým způsobem najevo své sympatie, koupil jsem jí květinu a pozval ji na zmiňovaný výlet. Po naše návratu jsem s ní byl v tel. kontaktu cca 1x/2dny a jinak jsem jí psal SMS zprávy. Z její strany byla reakce taková, že pouze dokázala odpovědět na zprávu, ale aby zavolala nebo něco napsla sama, to ne. Asi si umíte představit jak mi bylo, když jsem na ni čekal přes vánoční svátky, kdy byla mimo Prahu, abych se s ní mohl znovu potkat, někam ji pozvat a někam jít. Moje sestra podle mého názoru tak vytvořila ideální situaci pro seznámení, neboť jsme již o sobě měli vzájemné reference. Po dvou měsících od našeho prvního setkání jsem se rozhodl dále ji "neobtěžovat" svými telefony a zprávami typu jak se máš, jaký byl dnešní den atp. Z jejího chování jsem usoudil, že je jí to asi nepříjemné. Po nastínění situace jsem Vás chtěl požádat o radu jak se tohoto nepříjemného pocitu, kdy se mi konečně naskytne příležitost k seznámení s inteligentní, sympatickou dívkou, zbavit. Nemyslím si, že patřím k nějakým "zrůdám" kterým by se každý vyhýbal. Do hospody nechodím, nekouřím atp. Když jdu po ulici a vidím nějaký spokojený pár jak se vede za ruce, tak mi to přijde líto. Jelikož se touto situací jak již jsem se zmínil dloho trápím, chtěl bych najít radikální řešení, které by mě mohlo zcela zbavit těchto pocitů. Proto jsem se na Vás chtěl požádat o radu, jestli by toto nešlo řešit nějakými léky, které by mě zbavily "touhy po 2. pohlaví", protože jiné řešení v současné době nevidím a s tímto pocitem "prázdna" žít, je pro mě velice těžké. Předem děkuji za odpověď

Můj problém je spíše psychického, než fyzického rázu. Letos mi bude 28 let, jsem dva a půl roku ženatý a připadá mi, že ztrácím potřebu sexu. S o tři roky mladší manželkou (mimochodem moc přitažlivou ženou) se milujeme nejčastěji jednou měsíčně, ale někdy je interval i 2 až 3 měsíční ! Manželčiny požadavky jsou samozřejmě daleko větší. Pokud bych se ohlédl zpět o 5 až 10 let, tak ženy, resp. dívky mě vždy přitahovaly a můj sexuální život byl pestřejší a četnější. Dokonce okolo dvacátého roku svého života jsem měl vztah s dívkou založený jen na sexu. Tenkrát jsem byl skutečně sexuálně nevyžitý ! V současné době se mi při pohledu na přitažlivou dívku či ženu honí hlavou myšlenky na nevěru. Nevěrný jsem ale své manželce nikdy nebyl. "Nemám na to žaludek." Tento můj problém, o kterém Vám píši a který trvá de facto od svatby, je hroznou (a podle slov mé manželky takřka jedinou) překážkou v našem harmonickém soužití. Manželku z celého srdce miluji a nerad bych ji ztratil ! Jsem snad takový sobec, že si nevážím její lásky, úcty a věrnosti ? Nebo jsem snad sexuální troska, které není pomoci ? Připadám si hrozně frustrovaný a bezradný ! Doslova mě "to" sžírá ! Pokud přece jen existuje nějaká rada, prostředek či snad technika, PROSÍM PORAĎTE ! Moc děkuji, Jirka

Vážený pane doktore! mám problém, nebo spíše moje partnerka. je ji 16 let a již dříve měla úspěšně pohlavní styk s několika muži a vše bylo v pořádku ( souložila velmi pravidelně ). V dnešní době nemohu s ní pohlavně žít, protože ji to hozně bolí a když do pochvy strčím třeba jen prst tak se stahne. přitom je partnerka velmi vzrušená. Nevim si rady co mám s ní dělat. K ničemu jí nenutím! Jakto že to tedy dříve šlo a dnes už nejde? Už to trvá skoro 4 měsíce. Děkuji za odpověd.

Je mi už 17 let. Nedopatřením vešla do koupelny moje matka,když jsem se sprchovala a viděla,že mám upravené ochlupení na přirození. Začala křičet a nadávat mi,že to dělají jen lehké holky. Od té doby mám povinnost jednou měsíčně se před ní svléknout od pasu dolů a ukázat,že už se dole neupravuji. Je to strašně ponižující!!! Co mám dělat? Řekla mi,že to nemůžu dělat do 18 let (skoro ještě rok!). Ale na léto to budu hodně potřebovat! Je matka jen staromódní, nebo má nějakou sexuální úchylku, že mě chce vidět nahou? Děkuji

Pokaždé, když dostanu orgasmus( i pri masturbaci) vždy ze mě vyjde nějaká tekutina, třeba jako u chlapce. Prosim řekněte mi otom něco a poradte mi, co mam dělat. Děkuji

Dobry den,s pritelem jsme spolu 4 roky,byl to muj prvni chlapec,on mel predemnou asi 2 divky.Ze zacatku bylo milovani v poradku,milovali jsme se casto a porad.Prvni chybou,co jsem udelala bylo,ze jsem predstirala orgasmus,nikdy jsem ho vsak nezazila.Po nejake dobe jsem to priteli rekla,chtela se k vuli tomu se mnou rozejit,nesnasi lez,ale laska nas udrzela spolu.Postupem casu,to prestavalo byt ono,z me strany asi tim,ze pritel uz nebyl tak hodne romanticky a pominula zamilovanost atd.Nemim se pri milovani uvolnit,porad o necem premyslim a miluji se s nim i kdyz se mi to nelibi.Asi si reknete,ze jsem blba,jenze vy to chcete pro nej udelat.Nemuzu rict,ze bych nemela vubec o milovani zajem,mysli na to,ale asi se mi to nelibi ten styl toho s pritelem.V posledni dobe studji v Brne a s pritelem jsme si tam nasli garsonku.Ted se milujeme jednou za mesic a ted uz to bude mesic a pul.Strasne me to depta.Mame se moc radi a chceme s tim neco delat,radi bychom si o tom promluvili s nejakym odbornikem,ktery by nam ten problem mohl objasnit.Mame zvolit psychologa ci sexuologa?Po fyzicke strance jsme v poradku.Pritel zadnou jinou nema,tim jsem si jista,rika mi,ze to je tim,ze jsme v jednom pokoji,pracuje,ji,diva se na televizi a ze se nemuze milovat v mistnosti,kde se dela tolik veci.Ja tomu moc neverim,spis ho nic jineho nenapada a chce me uklidnit.V kvetnu se budem stehovat do 3+1 a rekl mi,ze vse bude jine.Uz nevim,co dal.Sex pro me neni na prvnim miste,ale patri do vztahu a trapi me to.Dekuji za odpoved s pozdravem Daniela

Dobrý den. Už delší dobu mám pocit, že potřebuju psychologa, ale je to problém, nechci o tom říkat rodičům, protože nechci aby to o mě věděli, aby byli smutní. A když bych si to sjednala sama, tak to by taky nešlo. Tvářit se, že je v¨šechno ok a přitom se léčit? postupně by si toho stejně všimli a o to by to bylo horší. Můj problém s nima totiž souvisí. a proto se jim to bojím říct, je to totiž takovej problém, "o kterým se nemluví", ale všichni o něm ví. Máma a táta. Vlastně si nepamatuju, kdy si dali jen tak pusu, kdy se na sebe usmály nebo kdy byl jeden na druhého pyšný. Za to mám husí kůži z pravdy a ta je taková, že se už několik let "nebaví" jeden na druhého nadávají, dělají naschváli, hledají chyby, hádají se ...Když sem byla menší tak jsem třeba byla v pokojíčku a jakmile jsem slyšela, že se hádají, šla jsem k nim, jen aby bylo ticho. Dneska už je mi 18 a tak moje přítomnost při jejich sporu nemá význam. Utopila jsem v sobě i naději, že by to jednou mohlo být "normální", mám hrůzu z víkendů a prosím, jen to ticho, jen ticho. Strašně špatně snáším, když na sebe křičí, někdy mě i do hádky chtějí zatáhnout. Potom, když už je ticho tak jsme všichni smutní, druhý den se tváříme, že je všechno ok, ale všude je cítit dusno. Myslím, že naši už se spolu nikdy dohromady nedají a že jsou spolu jenom kvůli tomu, že nemají kam jít a taky kvůli tommu, že by mě se sestrou jeden neuživil. Já nevím, proč to tak strašně snáším, proč se prostě nesmířím s tím, že to tak je, a nežiju svůj život, ale to nejde. K tomu na sobě cítím důsledky tohodle dětství- strašně špatně se svěřuju, mám totiž tendence tvářit se pořád že je všechno skvělý, (když jedeme do širšího rodinného kruhu, tak se zase stresuju a modlím, at se naši tváří, že je všechno v pohodě, i když příbuzní nejsou slepí a dávno ví, jak to je, to jen já se nedokážu s tím smířit. Udělala bych všechno, jen abych mohla žít v štastné rodině. Mám problémy navazovat vztahy s klukama, vlastně jsem měla jen jednoho, ale jakmile kdokoli o mě projeví zájem, tak i když se mi líbí a nic proti němu nemám, vzepne se ve mně jakýsi blok a já hned "uteču", ještě dřív, než něco začnu. Snad mám podvědmný strach z toho, že to dopadne jak máma s tátou. Takhle to dál nejde. Poradte mi prosím, jestli víte jak. Já jsem se snažila o tom mluvit s mámou i tátou, ale oba/každý zvlášt/ začnou jak je to mrzí, že si to taky takhle nepředstavovali, a at si s tím nelámu hlavu. Kdybych věděla jak to udělat, jak si nelámat hlavu tak to udělám hned. napište mi prosím upřímně co si o tom myslíte, a co mám dělat. Děkuji Janka

muj pritel je vrcholovy sportovec.myslim si,ze ma problemy s alkoholem.kdyz se napije,zacina byt agresivni.prosim poradte kam se muze obratit.mam na mysli nejakou anonymni poradnu apod.

Pane doktore mám problém před nedlouhou dobou, jsem se svým kamarádem zkusil marihuanu a zajimálo by mě, jak dlouho ve mě THC zůstane a z těla jak jej co nejrychleji dostat. Marihuana se mě nějak nezalíbila a nehodlám to už někdy zkusit a teď mám strach, že když půjdu třeba kvůli nemoci odbírat krev, tak že mě ji najdou, proto se ji chci co nejdřív z těla zbavit a vás prosím o radu. Děkuji

Uz 6 let chodim s pritelem Petrem(33).Posledni 3 roky studuji a bydlim pres tyden na koleji.Ze zacatku bylo vsechno nadherne,po case me zacalo mrzet,ze se milovani s nim deje porad stejne a ve stejnem sledu udaloti.Bavili jsme se o tom a ja doufala,ze se to zmeni.Nikoho jineho jsem nikdy nemela,az ted,na koleji.Zacalo to ze zvedavosti a nezavazne,ale pri milovani si navzajem naprosto vyhovujem,a tak se zacala krize v mem vztahu s Petrem prohlubovat. Snazim se mu rikat,co se mi libi,ale vim,ze mi nemuze nikdy vyhovet,protoze je proste jina natura.Pritom ho mam moc rada a on me taky,v beznem zivote se pekne doplnujem,ale sex nam spolu nejde.Na tom vztahu nam obema zalezi.Pomohla by nam navsteva poradny?Co muzeme udelat pro zachranu naseho vztahu?...Dekuji Vam za odpoved...