Zacházení se silnými výrazy

Silné výrazy a obhroublé vyjadřování jsou v podstatě slovním projevem násilí. Jsou velice oblíbené už mezi úplně malými dětmi. Silné výrazy fascinují a jsou testováním hranice a platnosti norem a hodnot. V silných výrazech a sprostých slovech se nezřídka odrážejí anarchistické dětské fantazie. Malé i větší děti se vyjadřují prostřednictvím her a zvuku slov. Význam hrubých slov se odkryje teprve tehdy, jestliže se používají v určitých souvislostech a děti zažívají reakce svého okolí.

Rozdíly podle věku

Menší děti sledují slovní hříčky, vtipy, řeči ordinérní i tajné, ale také verbální agrese všude tam, kde se právě nacházejí. Pobyt ve školce patří do denního rozvrhu mnoha dětí. Pozorováním získávají zkušenost, jak sprostá slova z jejich úst působí na dospělé. Starší děti jsou průkopníky, kteří význam inkriminovaných slov mladším dětem odkrývají. Mladší děti přebírají slova, která pochytily a pozorují jejich účinek. Čím prudší jsou reakce dospělých, tím si vysvětlují svůj úspěch a snaží se výsledek zopakovat.

Jaká by měla být reakce rodičů?

Když rodiče uslyší nějaký silný výraz poprvé nebo podruhé, je lepší mu raději nevěnovat pozornost. Neměli byste se ptát: „ Odkud to máš?" Tím byste dítě dostali do obranné pozice a navíc byste dávali vinu jiným. V případě, že tato taktika nemá úspěch, měli byste ji změnit. Ten, kdo ignoruje, když dítě tyto výrazy nadále používá, čím dál intenzivněji, dosáhne naprostého opaku. Dítě, které musí stále pokračovat v porušování pravidel, potřebuje, aby dosud zdánlivě lhostejný dospělý už konečně zareagoval a stanovil hranice.

Stanovení hranic a pravidel

Velký význam má způsob jakým byly takové hranice vymezeny. Nejlepší je poskytnout dítěti krátkou a jednoznačnou odpověď, v nichž je jasně vyjádřen postoj dospělého. Příliš zdlouhavé vysvětlování děti přetěžuje a dává mu spíše více nejistoty. Také je důležité, že dítě má být kritizováno pouze ve vztahu k výběru slovní zásoby, nikoli jako osoba. Zavedení hravých výjimek ukazuje hranice, upozorňuje na normy, které jsou pro dospělé důležité. Takové určení hranic zprostředkuje hodnoty, na jejichž zachování mohou dospělí pěvně trvat. Na základě momentální stupnice vývoje dítěte můžeme používání silných výrazů chápat, ale ne však akceptovat.

Obavy z násilí

Někteří rodiče a vychovatelé mají obavy ze vzrůstajícího slovního a také fyzického násilí vůči druhým osobám. Je potřeba zamyslet se nad chybějícím respektem a úctě k dospělým. Hrubé výrazy mohou svou formou slovního ponížení v mnoha situacích zraňovat jak děti, tak i dospělé.

Trpělivost má své meze

Používání silných výrazů slouží někdy k tomu, aby byly tématizovány nejasné výchovné vztahy. Děti někdy pokusem a omylem zkoušejí, kam až mohou zajít, než bude dosaženo té maximální hranice, která je pro vzájemný vztah přijatelná. Jestliže se verbální agrese příliš dotýkají výchovných vztahů, je potom potřeba jednat. Ten, kdo snáší osobní urážky, tak je v podstatě zesiluje. Mezi jedny z úspěšných výchovných prostředků sice může být přehlížení nebo ignorování slovních útoků v rámci vymezení hranic, ale ve chvíli, kdy se urážky stanou ponižujícími, byla by naše lhostejnost považována za přímou výzvu k dalšímu pokračování.

Ponížení

Podle psychologických výzkumů vyplývá, že připravenost zraňovat jiné, ničit je nebo dokonce zabíjet, závisí na tom, zda byla oběť před činem ponižována. Jestliže vychovávající neučiní ponižování přítrž, způsobí, (i když nechtěně) stupňování agresivity vůči lidem nebo věcem. V dětech se následně začne rozvíjet ničivý vztek, který se projevuje slovy nebo činy a nepřímo přispíváme k pohrdání vlastní osobou.

Rozdíl mezi chlapci a dívkami

Chlapecké agrese směřují více ven, a to zejména při vyprávění a hrách. Naproti tomu dívky dávají najevo větší rozpaky a reagují nejistě a vystrašeně. Dívky také více soucítí s oběťmi a vžívají se do role postižených a zajímají je následky ničivých útoků. U chlapců dominuje tělesnost a síla. Dívky ve svých hrách spíše zpracovávají psychické napětí. Pokud chlapci trpí nejistotou, zakrývají ji extrémní pohyblivostí nebo racionalizujícími poznámkami. Předstírají lhostejnost, nedbalost nebo suverenitu.