Menšinová sexuální orientace

I když je současná společnost v mnohém tolerantnější než tomu bylo v minulosti, ještě stále nám chybí velký kus pochopení pro sexuální menšiny. Posun je jistě v tom, že homosexualita již není považována za úchylku nebo nemoc, ale změny postojů jednotlivce a společnosti postupují přece jen pomalu. Pro jedince, jehož sexuální orientace není většinová (heterosexuální), ale homosexuální nastává po tomto zjištění obtížné období. Navazování i udržení milostných vztahů bývá mnohem složitější než u ostatních.

Strach a obavy

K plnému uvědomování své sexuální orientace dochází v období dospívání. Mladý člověk má většinou strach z toho, jak budou reagovat rodiče, sourozenci a blízcí přátelé. Obavy plynou také z toho, že budou zavrhnuti, odsouzeni a ztratí přízeň svých blízkých. Bohužel v mnoha případech jsou tyto obavy na místě. Mnozí rodiče (především tatínci) toto sdělení velmi těžce nesou a nechtějí přijmout skutečnost, že syn nebo dcera jsou homosexuálně orientovaní. Po prvotním šoku se  snaží zpravidla  donutit syna nebo dceru k „léčbě". Bohužel v tomto případě je jakákoli změna nemožná. Sexuální orientaci nelze změnit a jakékoli pokusy v tomto směru selhávají.

Nejistota střídá jistotu

Někteří jedinci si svou sexuální orientací nejsou zcela jisti. Řadu pochybností může být u nich vyvolána např. sexuálním snem, zájmy, které jsou zcela typické pro druhé pohlaví atd. Není nic neobvyklého, že také k sexuálnímu kontaktu s druhým pohlavím dojde, ale posléze si jedinec svou homosexualitu plně uvědomí. Příčiny a mechanismy vzniku homosexuality jsou velice složité a zatím ne zcela prozkoumané. Jisté je pouze to, že za svou homosexualitu nikdo nemůže (a také si ji nikdo nevybral). Homosexualitou se také nelze „nakazit" od kamaráda nebo někoho z okolí a také u ni nebyla prokázána dědičnost.

Reakce rodičů

Jestliže mladý jedinec sebere odvahu a svěří se svou sexuální orientací rodičům, tak jediná rada je zachovat chladnou hlavu. Tato situace nepotřebuje žádné řešení, ale pochopení a přijetí skutečnosti, což je sice obtížné, ale zvládnutelné.

Své děti bychom neměli zavrhnout pouze proto, že jsou „jiní" a my si s tím nevíme rady. Základem je otevřená komunikace a vzájemná diskuze, sdělení svých obav a strachů nám oboustranně pomůže „vyčistit vzduch". Rodiče by si měli vážit obrovské důvěry, kterou jim dítě tímto sdělením dává. V případě potřeby se rozhodně nestyďte vyhledat pomoc odborníků.