Máma nebo táta?

Není pochyb, že když se rodiče rozvádějí, je to pro jejich potomky zátěž. Nezvládnutý rozpad rodiny může děti poznamenat na celý život, proto je vždy třeba s nimi mluvit a vysvětlit jim, že když oba rodiče spolu nejsou, mají je oba rádi a budou je vychovávat.

Rozvodovost v současné společnosti se často vykládá jako krize tradiční rodiny, důkaz úpadku morálky nebo projev nezralosti současné populace a její neochoty se vázat. V Česku stále méně lidí vstupuje do manželství a stále více dětí se rodí nesezdaným párům. Na druhou stranu, když jsou rodiče ve vztahu nešťastní, nemusí být pro jejich potomky úplná rodina žádnou výhrou.

Dospělí se údajně s rozvodovým traumatem potýkají asi dva roky, jenže u dětí je to mnohem složitější. Podle některých odborníků může ztráta jednoho z rodičů, ztráta jistoty a pocitu bezpečí, rozhodit psychiku na celý jejich život. Malé děti si nedovedou vysvětlit, co se děje, ty větší se mohou na pohled tvářit, že jsou v pohodě. I školáci se mohou začít pomočovat. Signálem, že se něco děje, bývá horší prospěch ve škole, uzavírání se do sebe, agrese nebo naopak přehnaná úzkost. Sám rozvod dětem podstatně neškodí. To, že se táta s mámou nemají rádi, je bolí, ale pokud doma nedochází k násilí a rodiče se k sobě chovají slušně, tolik to neřeší.

Rozpad rodiny je zvykání si na novou situaci pro úplně všechny členy bývalé rodiny. Pro všechny je to velice stresující situace, kterou dosud nezažili. Když dítě žilo s oběma rodiči a náhle zůstane jen s matkou a svého otce třeba měsíc nevidí, je postaveno před zcela novou a neznámou situaci. To, co velmi pomáhá, je dát dítěti alespoň vnější jistotu, že uvidí oba své rodiče, protože je vídalo i před rozpadem rodiny. V jaké formě, to bude záležet jen na nich. Jsou muži, kteří po rozpadu manželství začnou budovat novou rodinu a ta bývalá už pro ně není důležitá, a třeba jim i kontakt s dětmi jednou za čtrnáct dní vyhovuje. Jsou ale i takoví (a není jich málo, jak se ženy domnívají), kteří i když se s partnerkou rozešli, protože mají nový vztah, své děti mají rádi a chtějí se o ně řádně starat dál.

Nejčastější příčinou rozvodů je rozdílnost povah, názorů a zájmů a pak často nový vztah. Zajímavé je, že když vztah končí žena, nemá většinou zájem, aby děti dál zůstávaly v kontaktu s otcem, protože jejich partner je přece nemožný, a proto nemůže být ani dobrým otcem.

Nejdůležitější ze všeho je najít takovou formu péče, která bude vyhovovat potomkům. Ale bohužel u soudů zapomínáme, že nadále zůstáváme rodiči, že se rozcházíme s partnerem. Typický model, který se u nás praktikuje - otec vídá dítě jednou za 14 dní během víkendu a 14 dní během letních prázdnin. Střídavé péči se matky zuřivě brání, někdy opravdu jen proto, aby se pomstily partnerovi. Střídavá péče však není jednoduchá a vždy musí zohledňovat věk, zájmy a mentalitu dítěte. Mezi dětmi jsou značné rozdíly - všechny však potřebují pocit bezpečí a jistoty. Zajistí-li dospělí tyto podmínky (stabilní prostředí a podobný přístup k výchově), je dítěti střídavá péče ku prospěchu, jinak ne.

Podle amerických výzkumů vyplývá, že děti ve střídavé péči mají obdobné psychologické, sociologické a finanční charakteristiky jako děti v úplných rodinách. Děti svěřené do péče jednoho rodiče, nejenže mají (většinou) mnohem nižší finanční možnosti, ale hlavně o jednoho blízkého člověka méně. Střídavá péče v civilizovaných zemích se mnohdy děje tak, že děti zůstávají ve svém prostředí a stěhují se rodiče.

Podle výzkumů Evropského ústavu pro blaho dítěte neexistuje schopnější rodič, odloučení od jednoho z rodičů dítěti škodí. Rozhovory s dětmi také prokázaly, že touha po kontaktu s otcem nepolevila ani řadu let po rozvodu rodičů. Rodiče mající dítě ve střídavé péči jsou spokojenější, nemají mezi sebou tolik konfliktů a méně se obracejí na soud.

Umění dohody

Při rozvodu je nejdůležitější najít takovou formu péče, která bude vyhovovat dětem. U malých dětí je to jednoduché. Většinou otec navštěvuje dítě v jeho domově a bere si je na tři až šest hodin. Dítě do jednoho roku potřebuje každodenní kontakt s matkou. Od jednoho roku do tří pak většinový. Proto střídavé péče v tomto věku dítěte není příliš vhodná. U předškoláků, u dětí od tří do šesti let, jsou větší možnosti, jak řešit střídavou péči. Nejvhodnější se jeví model jedna až dvě na sebe navazující noci v domově druhého rodiče s tím, že jej rodič ráno dopraví do školky. A k tomu ještě prodloužený víkend, to znamená, že si jej rodič nebydlící s dítětem, vyzvedne v pátek ze školky, stráví s ním víkend a odvede zase v pondělí do školky.

Střídavá péče znamená rovné rozložení zodpovědnosti za budoucí výchovu. To, jak bude čas rozložen mezi oba rodiče, záleží jen na tom, jak se oba rodiče dohodnou. Střídavá péče nerovná se zákonitě týden - týden. Jde přece o udržení kontaktu s dítětem. A jestli to bude rodičům vyhovovat, mohou se o dítě starat v poměru 40 ku 60 nebo 30 ku 70. Střídání je vhodné pouze tam, kde nejsou zásadní rozdíly ve výchovných postupech. Jestliže se rodiče na výchově neshodnou, má to za následek neurotizaci dítěte. Když není požadavek naplnění nějakého režimu v druhém prostředí respektován, jde o velký problém.

Střídavá péče a malé dítě

Při rozhodování o střídavé péči přihlížejte především k potřebám dítěte a ne jen k vlastním. Batole potřebuje stabilní pečující osobu, tedy osoby nepříliš se střídající - asi do 24 měsíců probíhá tzv. separační úzkost, takže je nutné, aby dítě mělo jasná silná pouta k oběma rodičům. Střídavá péče u batolat je možná, ale jen za určitých podmínek. Základem je schopnost komunikace obou partnerů, dále schopnost odhlédnout od svých osobních neshod, křivd, popřípadě ublížení a postavit dítě do středu zájmu. Důležité je zvážit, co tato péče přináší, plní-li potřeby rodičů a dítě je pouhým prostředkem k manipulaci druhým, je to v nepořádku. Důležité je u takto malých dětí dodržet kratší časové úseky. Matky často argumentují tím, že otec malému dítěti nerozumí, že nechápe jeho potřeby. Studie nazvaná Glaesonův most hovoří o tom, že právě otcovo menší vyladění na řeč a mimoslovní komunikaci dítěte jej nutí opakovat své požadavky,a  tím vlastně aktivizuje své myšlení, svou motoriku. V žádném případě to tedy není na škodu. Na škodu je jednostranný pohled na to, že otec pro dítě není vhodný.