Zrakové vady

Vidění je velice složitý proces, na kterém se kromě oka a nervových drah významným dílem podílí mozek, který všechny signály zpracovává ve výsledný zrakový vjem. K poškození může dojít v receptoru (zevním oku), v dráze, spojující oko s centrem (oční nerv)i ve zrakovém centru mozku. Rozlišujeme vidění centrální, kterým vnímáme detaily a barvy, a vidění periferní, které umožňuje vnímat prostor a orientovat se v něm. Do zrakových vad patří onemocnění s následným oslabením zrakového vnímání, stavy po úrazech a vrozené nebo získané anatomicko- fyziologické poruchy.

Jaké známe typy zrakových vady?

Existují čtyři typy poruch zraku:

  • ztráta zrakové ostrosti,
  • poškození šířky zorného pole,
  • okulomotorické problémy,
  • obtíže se zpracováváním zrakových informací.

Zpravidla se stává, že zrakově postižený člověk má současně několik zdravotních problémů najednou.

Ztráta zrakové ostrosti

Lidé se ztrátou zrakové ostrosti nevidí dost zřetelně. Mívají obtíže s rozlišováním detailů, ale nemusí mít potíže s identifikací velkých předmětů. Stupeň poškození je velmi rozdílný a v praxi se nenajdou dvě stejná poškození zraku.

Postižení zorného pole

Jedná se o omezení prostoru, který člověk vidí. Při této vadě se může, ale nemusí projevit omezení zrakové ostrosti, obtíže s diskriminací barev, případně zhoršující se vidění za šera a při adaptaci na změnu osvětlení.

Okulomotorické poruchy a zpracovávání zrakových podnětů

K těmto typům poruch dochází při používání obou očí, při sledování pohybujícího se objektu nebo při jeho prohlížení. Člověk s tímto postižením tak nejprve sleduje jedním a posléze druhým okem. Při pohledu na blízký předmět se při okulomotorické poruše může jedno oko  stáčet dovnitř, druhé zevně, nebo se obě asymetricky stáčejí dovnitř. Takto postižený jedinec má potíže při uchopování předmětů a s přesně mířenými pohyby.Zpracovávání zrakových podnětů  jsou způsobeny poškozením zrakových center v kůře mozku. 

Nejčastější zrakové vady

Mezi nejčastěji se vyskytující zrakové vady patří: poruchy barvocitu, refrakční vady, katarakta, afakie, glaukom, retinopatie, degenerace sítnice, záněty sítnice, změny terče zrakového nervu, albinismus, aniridie, kolobom, mikroftalmie, nystagmus, poruchy binokulárního vidění a amauróza.

Slabozrakost

Toto postižení můžeme rozdělit na lehké a těžké. Je charakterizováno snížením  zrakové ostrosti obou očí. Poškozeno může být zevní i vnitřní oko, zrakové dráhy nebo zrakové centrum. Tato vada může být stacionární i progresivní, vrozená i získaná.

Zbytky zraku

Osoby s tímto postižením se nacházejí na hranici mezi osobami slabozrakými a nevidomými. Stav ze zbytky zraku však není pouze stacionárního charakteru, ale může docházet jak ke zlepšení, tak i ke zhoršení zdravotního stavu. Také příčiny mohou být vrozené nebo získané.

Úplná ztráta zraku (slepota, amauróza, nevidomí)

Vymezit pojem slepota je nesmírně obtížné, protože ukazatele podle kterých se určuje míra zrakového postižení se různí. Základním kritériem je stav centrální zrakové ostrosti do dálky. Podle dobu vzniku můžeme rozdělit úplnou ztrátu zraku na vrozenou a získanou. Mezi nejčastější příčinu slepoty patří dědičnost, porušení plodu v době prenatální, infekční choroby matky v době těhotenství. Získaná slepota bývá způsobena např. chorobami zrakového analyzátoru, poruchami v oblasti CNS, komplikacemi při infekčních nemocech, otravami,meningitidou, diabetem apod.

Děti se zrakovým postižením

Rizikové chování matky v prenatálním období patří mezi nejtypičtější faktory, které mohou ovlivnit vznik zrakových postižení u dětí. Nejčastější příčinou slepoty u dětí je retinopatie nedonošených, kdy je dítě umístěno do inkubátoru, kde probíhá oxygenoterapie, která působí různé stupně retinálního poškození. Dále je to výskyt zhoubných nádorů sítnice, které postihují obě oči. Další příčiny můžeme hledat v postižení centrální nervové soustavy. K poškození mozku může dojít v důsledku nedostatku kyslíku, úrazy hlavy, infekcí, během porodu nebo jinými vlivy.

Ztráta zraku v dospělosti

Ke ztrátě zraku může dojít na úrovni různého stupně. Mezi nejčastější příčinu patří narušení sítnice u diabetiků, nádorová onemocnění CNS, různé degenerativní procesy. Ztráta zraku je nesmírně traumatizující a velmi podstatně ovlivní dosavadní život postiženého. Pozvolná ztráta zraku může probíhat i desítky let a  má na psychiku jedince odlišný účinek než náhlá ztráta, protože se jedná o dlouhodobou psychologickou zátěž, která se ještě zvyšuje, zvláště v případě, kdy je stav zraku střídavý. U postiženého se střídají stavy naděje a zoufalství, popř. depresemi.

Psychická reakce na ztrátu zraku

V první fázi dochází k šoku a duševnímu otřesu  postiženého. Z emocí převažuje strach a úzkost z budoucnosti. V druhé fázi se objevuje reaktivní deprese. Mezi typické projevy patří vztek, obviňování. Období depresí může trvat až několik týdnů. Třetí fázi na ztrátu zraku se říká reorganizace. Dochází k počátečním zkušenostem, že situace není tak zcela bezmocná a jedinec se postupně snaží vzniklé situaci přizpůsobit. Tyto jednotlivé  fáze nejsou pochopitelně u všech jedinců stejné a také jejich délka se u mnohých liší.

Některé omyly

O nevidomých existuje spousta mýtů a předsudků. Zmíníme se alespoň o některých z nich. Jeden z nejvýraznějších omylů je ten, že zrakově postižení vidí pouze tmu. Někteří nevidomí mívají zrakové halucinace  a vnímají světelné záblesky nebo mají „barevnou" tmu apod. U nevidomých je nutná spousta doba tréninku, zkušeností a také talentu. Nedá se říci, že by jim bylo dáno do vínku „něco navíc".

Co to jsou kompenzační pomůcky?

Jedná se o zařízení nebo nástroje nebo přístroje, které jsou speciálně upravené tak, aby mohly být nápomocny k úpravě handicapu způsobeného zrakovou vadou. Pomocí kompenzačních pomůcek můžeme usnadnit začlenění zrakově postižených do společnosti a ulehčit jim tak jejich život. Na některé pomůcky připívá stát nebo jsou plně hrazeny zdravotními pojišťovnami.