Život s dětskou mozkovou obrnou

Dětská mozková obrna (DMO) byla poprvé popsána v roce 1870 anglickým chirurgem J. Littlem a podle jeho jména byla nejprve popsána jako Litellova choroba. Tento název se používal až do čtyřicátých let 20. století. Zlom v diagnostice této poruchy nastal při potvrzení výzkumu, kdy bylo zjištěno, že příčinou onemocnění není pouze komplikovaný porod, ale již komplikace v prenatálním období vývoje plodu.

Jaké jsou příčiny vzniku DMO?

Příčinu vzniku DMO můžeme rozdělit do tří skupin:

• prenatální,
• perinatální,
• postnatální.

Mezi rizikové faktory patří nízká porodní váha, infekční onemocnění, Rh-inkompabilita a nezdravý životní styl. K postnatálním příčinám se řadí např.těžká novorozenecká žloutenka, virová nebo bakteriální komplikace atd.

Rozdělení DMO

DMO je onemocnění, které patří mezi nejčastěji se vyskytující neurovývojová onemocnění. I když je toto onemocnění neprogresivní ve svých projevech, postihuje řadu kognitivních schopností (hybnost, zrak, sluch, způsob chování). U tohoto onemocnění můžeme pozorovat určité poždění vývoje motoriky a je mnohdy doprovázeno částečným ochrnutím končetin nebo poruchami svalového napětí. Rozlišujeme formu spastickou (diuretickou, hemiparetickou a kvadruparetickou) a nespastickou (dyskinetickou a hypotonickou).

Diagnostika DMO

Diagnostika DMO je složitý proces, jak z hlediska časového tak i z hlediska diagnostického protože, některé reflexy, které mají v průběhu vývoje tzv. vyhasnout, přetrvávají. Lékař následně musí rozhodnout, zda se jedná  pouze o opožděný vývoj nebo, nebo zda přetrvávání primitivních reflexů signalizuje poškození mozku. Rodina se tak dostává do období naprosté nejistoty a strachu.

Léčba DMO

Vzhledem k tomu, že onemocnění je provázeno poškozením mozkových struktur a je nezvratné, zahrnuje léčba metody a techniky, které jsou zaměřeny na zmírnění projevů DMO.Můžeme je rozdělit na dvě podskupiny: kompenzaci a reedukaci. Pod pojmem kompenzace chápeme metody a techniky nebo protetické pomůcky, které umožňují provádění pohybů, které by postižený jinak nezvládl. Reedukační postupy vycházejí z předpokladu, že některé pohybové vzory jsou součástí výbavy každého jedince a poškozením mozku došlo pouze k jejich narušení a pomocí alternativních neurofyziologických drah je lze znovu obnovit.

Léčba pomocí botulotoxinu

Pomocí injekční aplikace botulotoxinu bylo prokázáno snížení míry spasticky, a tím také zlepšení hrubé motoriky dolních končetin. Další studie poukazuje na prokazatelné zlepšení rozsahu pohybu postižené horní končetiny, avšak bez zlepšení kvalit pohybu týkající se manuálních dovedností.

Rehabilitace

Rehabilitace je forma léčby, která má za cíl zmírnit projevy postižení tak, aby jedinec dosáhl maximum svých schopností a aby mohl v dospělém věku žít i s jistými omezeními v běžné společnosti. Velká část rehabilitace se odehrává v rehabilitačních zařízeních, ale rehabilitaci je také nutné provádět doma v klidném prostředí. V rámci léčby DMO se využívá tzv. Vojtův a Bobath koncept. Kromě těchto dvou metod existují také další metody, např. metoda podle Tardieua, canisterapie, hipoterapie atd.

Pravidelnost

Rehabilitace musí být prováděna pravidelně a pečlivě a není to úplně jednoduché, vzhledem k tomu, že se týká dětí v novorozeneckém, kojeneckém nebo batolecím věku. Základní podmínkou je provádění rehabilitace (především Vojtovy metody) nejméně 20 minut denně. Při rehabilitaci pomocí Vojtovy metody děti často velmi intenzivně pláčou a rodiče se bojí, zda svému dítěti vlastně „neubližují".

Zvládnout postižení dítěte velmi prověří vztahy uvnitř rodiny, avšak kvalita života dětí s mozkovou obrnou je velmi variabilní a zhruba polovina dětí s DMO vnímá kvalitu života podobně jako nepostižené děti.