Věčný smutek v duši

Deprese patří mezi velké problémy dnešní doby. Psychologové, psychiatři a další odborníci zabývající se duševním zdravím odhadují, že přibližně třicet procent populace vyspělých zemí trpí závažnými stavy úzkosti a depresemi. Podle odhadu oborníků tato psychická porucha někdy v životě postihne každého pátého člověka. Naprosté většině z nich pomůže léčba.
Přestože mnozí z nás mluví při náhlých změnách nálady k horšímu o „depce", ve většině případů nejde o pravou depresi. Krátkodobé stavy úzkosti a depresivní nálady jsou celkem normální. Pokud jsou však tyto pocity intenzivní a trvají nepřiměřeně dlouho, mohou být příznakem celé řady duševních nemocí.

Deprese je intenzivnější a hlubší než smutek. Jedná se o poruchu nálady, kdy nemocný není schopen radovat se ze života, ztrácí své zájmy, sebedůvěru, energii (což okolí někdy zaměňuje za lenost), má zpomalené myšlení, klesá jeho výkonnost, odkládá všechny aktivity. Typická je únava, vyčerpání, hubnutí, ztráta libida, poruchy spánku. Abychom mohli hovořit o depresi, musí tyto obtíže trvat alespoň dva týdny. Deprese se ale může projevovat úplně jinak. Vojáci nebo hasiči, kteří nemohou mít psychické problémy, mívají atypické příznaky - nevysvětlitelné bolesti hlavy, žaludku nebo zad, zvýšenou spavost nebo zvýšenou chuť k jídlu.

Mezi nejčastější typy deprese patří:

  • Reaktivní deprese jako reakce na těžkou životní krizi (smrt partnera, ztráta zaměstnání, rozvod či závažné onemocnění). Nemocný potřebuje oporu a v případě déletrvající deprese i odpovídající léčbu.
  • Endogenní deprese je většinou dědičná. Objevuje se bez zjevné příčiny. Může trvat mnoho měsíců a vyžaduje odpovídající léčbu Na tento typ deprese většinou dobře zabírají antidepresiva.
  • Maniodepresivní psychóza, která se projevuje periodickým střídáním depresivních a manických (příliš optimistických)nálad. Tato forma deprese vždy vyžaduje profesionální léčbu a stálé užívání léků.

Jsou známy různé faktory, které k depresi přispívají - depresi ale způsobí jen u někoho. Emocionální otřes způsobený v partnerském vztahu nebo rozchodem k rizikovým vlivům samozřejmě patří stejně jako úmrtí někoho blízkého, ztráta práce, opuštěnost apod. Kromě toho se ví, že k depresi může přispívat pití alkoholu, či užívání drog, některé nemoci a na ně podávané léky (například rakovina, dlouhodobé bolesti, problémy se spánkem, užívání steroidů nebo potíže se štítnou žlázou).

Ihned k lékaři

Pokud máte i vy pocit, že máte depresi, s návštěvou odborníka neváhejte. Pokud se deprese potvrdí, lékař vám s velkou pravděpodobností předepíše léky. Pomoci vám může i psychoterapie, i když řada psychiatrů se jí příliš nevěnuje. V Česku značně preferuje léčbu farmaky finanční nastavení. Léky nezaberou hned. Trvá to nejméně dva týdny a terapie má pokračovat ještě minimálně půl roku po dosažení úlevy.
 Při psychoterapii se pracuje především s automatickými negativními myšlenkami, které jsou pro depresi charakteristické. Jedná se o ukvapené závěry, kterými vyhodnotíme nějakou situaci - pacient tyto myšlenky nekriticky přijímá a automaticky se mu neustále vybavují. Pořád si říká, že určitou situaci nezvládne, nikdy nic nedokáže...

Choroba může mít různý průběh. Mezi její nejtypičtější projevy patří:

  • pocity smutku
  • pokles zájmu o normální aktivity nebo snížený pocit uspokojení z jejich prožívání
  • snížený zájem o sex
  • neklid nebo roztěkanost - svírání rukou, neschopnost sedět v klidu
  • výbuchy pláče bez zjevného důvodu
  • nespavost nebo naopak nadměrná spavost
  • změny chuti k jídlu - u někoho dochází ke snížení hmotnosti, jiní naopak pociťují nával chuti k jídlu a tloustnou
  • podrážděnost, výlevy vzteku
  • pocity bezcennosti či viny, fixace na minulá selhání nebo sebeobviňování
  • potíže s myšlením a soustředěním, zapamatováním si věcí
  • časté myšlenky na umírání nebo sebevraždu

Zavést určitá pravidla

Deprese už dávno není tak obávanou nemocí, jakou byla v minulosti. Zlepšením tělesného zdraví, pozitivním myšlením,  rozvíjením duchovního života se mnoho lidí dokázalo s tímto onemocněním vypořádat.
Nezbytné je zavést pravidelný režim. Všichni lidé, ať už jsou depresivní nebo ne, potřebují ve svém životě určitý pravidelný režim. Ten vede k lepšímu výkonu a větší vyrovnanosti.
Všichni lidé mají výraznou touhu dělat něco užitečného - osoby trpící depresí potřebují především prožít pocit užitečnosti a uspokojení nad něčím, co vykonali. Vybídněte člověka trpícího depresí, aby si udělal seznam přitažlivých a zajímavých činností a pak mu pomozte je postupně realizovat. Když se mu určitou aktivitu podaří splnit, označte mu to na seznamu.
I člověk v těžké depresi má každý den možnost volby: zda vstane z postele nebo zůstane celý den ležet, zda bude sledovat televizi nebo dělat něco smysluplnějšího... Tyto zdánlivé maličkosti, které musíme dělat každý den znovu, jsou velice důležité, protože ovlivňují náš život a naši budoucnost. I lidé se závažnými duševními problémy se mohou naučit se rozhodovat, kudy povede jejich život.

Mýty kolem sebevražd

Riziko sebevražd je spojeno s mnoha mýty, nemocným se pak často nedostane odborné pomoci včas. Rozhodně není pravda, že ten, kdo o sebevraždě mluví, ji nikdy nespáchá. Opak je pravdou, že o sebevraždě dotyčný mluví, je důkazem, že o sebevraždě přemýšlí. Určitě je takový člověk ve větším ohrožení než ten, kdo o sebevraždě nemluví. Taktéž je nesmyslné tvrzení, že sebevražda přichází bez varování a není možné jí zabránit. Mnoho lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se pohybuje mezi touhou žít a zemřít. Když se jim dostane včasné a přiměřené léčby, je možné je od činu odvrátit.
Není žádný opodstatněný důvod se domnívat, že bychom rozhovorem o sebevraždě mohli tento nápad vnuknout někomu, kdo nevykazuje známky sebevražedného chování. Právě naopak - rozhovor o sebevražedných myšlenkách může nemocnému pomoci, a to i tak, že během rozhovoru nemocný míru rizika uskutečnění sebevraždy odhalí.

Deprese - strašák dospívajících

Deprese jako nemoc postihuje podle statistik až osm procent dospívajících a rozhodně není banální. V období dospívání, tedy mezi dvanáctým a dvaadvacátým rokem, platí dvojnásobně, že se deprese včetně jejích příznaků nesmí podcenit. U dospívajících existuje až dvacetkrát vyšší riziko dokonané sebevraždy oproti zdravým vrstevníkům.

Stejně jako u dospělých nemá ani u dětí a mladých deprese jasnou příčinu. Často jde o kombinaci několika vlivů, jako jsou problémy ve škole, v rodině, náročné vztahy mezi vrstevníky, ale i křehčí psychická odolnost a introvertní nastavení. Příznaky deprese mohou být různé a bývají zaměnitelné s tělesným onemocněním, které se ale při podrobném vyšetření neprokáže.
Máte-li o své dítě obavy, je vždy lepší obrátit se na odborníka. Tomu byste se měli svěřit, pokud se dítě chová neobvykle déle než tři nebo čtyři týdny.

Jako deprese může v období dospívání začínat třeba i schizofrenie nebo nějaké jiné duševní onemocnění.  Těžká deprese tak může zkomplikovat studium, rozbourat vztahy s okolím a také znemožnit normální fungování.

Rodiče a učitelé mají často sklon hodnotit dospívajícího jen podle jeho školních výsledků a toho, jak splňuje jejich očekávání, což může být zrádné.
 Nebezpečným mýtem spojeným s pubertou je fakt, že problémový puberťák se jen bouří a vzdoruje. Když vidíme, že se mladý člověk nechová příliš konfliktně, máme pocit, že je vše v pořádku. Jenže vzdorovité a bouřlivé reakce nejsou obecnou charakteristikou adolescence, jak si většina z nás myslí. Velká část mladých prožije období adolescence celkem klidně - což neznamená, že bez problémů.

Období dospívání je náročné pro všechny.  Zatímco rodiče mají pocit, že jejich poslušné dítě se mění v naprosto jinou bytost, sám adolescent neví, co si má počít sám se sebou. Na první pohled se může zdát, že dnešní dospívající jsou mnohem svobodnější, než byly předchozí generace, ale opak je pravdou. Jsou pod obrovským tlakem společnosti, která je orientovaná na výkon a úspěch. Navíc je velmi naléhavě ovlivňuje komunita jejich vrstevníků. Pokud se totiž chová jinak, dostává se pod silný tlak, aby zapadl. Čím méně se takovému „vyčnívajícímu" daří, tím se cítí hůř a může se dostat až na pokraj deprese, aniž by si toho vůbec někdo všiml.

Rozchod s první láskou nebo problémy ve škole může mladý člověk prožívat mnohem intenzivněji, než si dokážeme představit. Rady typu „Tak si to tak neber.." nejsou to, co mladý člověk potřebuje slyšet. Z jeho úhlu pohledu se jedná o opravdovou tragédii.

Je velmi těžké odhalit, kdy se jedná o smutnou náladu a kdy se už dospívající blíží k depresi. Vždy platí, že pokud vidíte u svého dítěte výrazné a náhlé změny, je na místě zpozornět. Vždy je dobré si s dítětem popovídat, jak se cítí, co ho trápí - záleží na zvyklostech rodiny, jestli jste na podobné hovory běžně zvyklí. Pokud ne, o intimní rozhovor se nepokoušejte, protože by se dítě mohlo uzavřít ještě víc. Raději si začněte všímat, co se ještě děje.
Existuje mnoho varovných signálů, které naznačují, že by mohlo jít o skutečnou depresi: ztráta zájmu o koníček, poruchy spánku, časté jsou změny chuti k jídlu. Stejně tak se může měnit sexuální život dospívajícího. Někteří zcela ztratí zájem o sex, jiní se mohou začít chovat promiskuitně.

Pokud se tohle objeví, je na čase navštívit odborníka. První návštěva se přitom může odehrát i bez dítěte. S psychologem nebo psychiatrem si prostě promluvte o tom, jak se vaše dítě mění. Obrátit se můžete i na pediatra, ten taktéž může předepsat antidepresiva, avšak psychiatr má v tomto směru více zkušeností i čas na konzultaci.

Léčba má obvykle tři části. Nejprve nastupuje léčba akutního stavu, na kterou navazuje léčba stabilizační a ta přechází v udržovací. Bohužel někdy je nutná hospitalizace, zvlášť pokud se objevily sebevražedné tendence. Tu odborníci volí také v případě, kdy si nejsou úplně jistí, zda se jedná o depresi nebo jiné duševní onemocnění.

Stejně jako u dospělých se při léčbě používají antidepresiva, někdy pouze krátkodobě (tři měsíce). Lékař samozřejmě volí ta, která mají co nejméně vedlejších účinků. Při léčbě deprese u dospívajících je vhodnou metodou také psychoterapie, někdy je vhodná skupinová terapie, pro jiného individuální, doplněná například arteterapií. Velmi užitečná je rodinná terapie.