Zrak si hlídejte celý život

Preventivní péči o zrak stále podceňujeme. Podle průzkumů nebylo 44 procent Čechů na prohlídce očí u odborníka posledních pět nebo více let. Celkem padesát procent účastníků studie prohlásilo, že žádnou vadu nemá. Následné měření zraku však ukázalo, že polovina z těchto lidí nějakou korekci zraku potřebuje. Pravidelné oční vyšetření navíc nemusí odhalit či zpřesnit jen vadu zraku. Může napovědět i mnohé o celkovém zdravotním stavu člověka. Stav krevních cév totiž není vidět na žádném jiném orgánu tak dobře jako právě na očích.

Zdravotní problémy může odhalit tzv. iridologie, diagnostika podle oční duhovky. Podle iridologů se naše potíže na duhovce zobrazují, dokonce se prý podle zdravotního stavu může změnit její zabarvení. Iridolog zkoumá duhovky podle jejich fotografií a využívá při tom mapy očí. Metoda má kořeny ve staré Číně, mnozí lékaři ale iridologii odmítají jako šarlatánství.

Věnovat pozornost a péči očím bychom měli v podstatě už od narození – zpočátku je tato starost tedy na rodičích, v pozdějším věku je už to jen na nás. Čím dříve přijdeme k lékaři, tím větší šanci budeme mít, že se oční vada nezhorší. A to platí nejen u malých dětí, ale i u dospělých. Většina očních vad se totiž snáze léčí v dětském věku. V každém případě okolo čtyřicítky bychom měli podstoupit testy a vyšetření na VPMD, tedy na věkem podmíněné makulární degenerace. Vyšetření by měli podstoupit i ti, kteří nemají se zrakem zjevné problémy. Při makulární degeneraci dochází k poškozování žluté skvrny, tedy makuly, která je centrem ostrého vidění. Když začneme vnímat příznaky poškození, bývá degenerace obvykle už v pokročilejším stadiu. Projevuje se tmavě zamlženým středem obrazu, horším viděním za soumraku a zastřenými, lomenými barvami věcí v našem okolí. Někdy se nám také zaoblí nebo zvlní rovné linie a nedokážeme zaostřit na střed stránky.

Nezapomínejte na prohlídky

Zrak se nám může zhoršit i v průběhu jediného roku. Pokud máte pocit, že najednou vidíte hůř, navštivte lékaře hned. I malá oční vada může bez správné korekce vést k bolestem hlavy a dalšímu zhoršování zraku. Po čtyřicátém roce života je třeba chodit k očnímu lékaři alespoň jednou ročně, a to bez ohledu na to, jestli máme zjištěnou nějakou oční vadu, nebo ne. Ve vyšším věku jsou pravidelné preventivní prohlídky nutné kvůli možnému vzniku šedého zákalu. Ten se dnes běžně a úspěšně operuje, ale je třeba jej zjistit včas.

Vady zraku měří také optometristé. Jejich zjištění množství dioptrií bývá přesnější než u lékařů. Nevyšetřují ale oční pozadí ani stav oka jako takového. Ideální tedy je nechat si změřit dioptrie u optometristy, ale celkové vyšetření oka absolvovat alespoň jednou za rok u očního lékaře.

Oči prozradí i jiné nemoci

Při vyšetření oka se často přijde na nemoci, o kterých pacient nemá ani tušení, ani když se objevily příznaky. Například kandidóza, kdy organismus napadají kvasinky. Provází ji např. rozmazané vidění, svědění a pálení očí, kruhy a váčky pod očima, slzení, přecitlivělost na světlo, červené oči, dokonce i bolest v očích. Oční vyšetření také může odhalit nemoci, jako jsou revmatoidní artritida, roztroušená skleróza, AIDS nebo tuberkulóza.

Nedávná americká studie například ukázala, že poškození sítnice má přímou souvislost se zhoršováním funkcí mozku. Příčinou je pravděpodobně špatné cévní zásobování. Účastnicemi výzkumu byly ženy nad 60 let. Ty, které měly vady sítnice, projevily v testech nižší činnost mozku, a to včetně zhoršené paměti.

Oční vady

Mezi tři nejčastější oční vady patří krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus. Všechny tyto vady jsou vrozené, tedy vady, které nijak neovlivnily vnější vlivy. Pokud vám někdo tvrdí, že se vám zhorší zrak, budete-li se neustále dívat na televizi nebo na monitor, nemá tak docela pravdu. Vaše oči budou unavenější, můžete trpět syndromem tzv. suchého oka, ale z monitoru dalekozrakost nedostanete. Všechny refrakční vady lze korigovat trvalým či přechodným nošením dioptrických brýlí, kontaktních čoček nebo korekci natrvalo vyřešit laserovým zákrokem.

Krátkozrakost

Krátkozrakost je většinou vrozená a vzniká při růstu organismu. Pokud není vrozená, vyvíjí se zhruba kolem 10. a 12. roku života a s věkem se může zhoršovat. Její příčinou je většinou příliš narostlý dlouhý oční bulbus. Při krátkozrakosti je optická mohutnost rohovky a čočky relativně větší, než je délka očního bulbu. Paprsky světla se setkávají před sítnicí ve sklivci a na sítnici vzniká neostrý obraz.

Krátkozraký člověk vidí neostře předměty v dálce, ale vidění do blízka je neporušené. Krátkozrakost lze korigovat jednoduchými čočkami-rozptylkami, které zajistí dopad ostrého obrazu na sítnici. Podle výše dioptrické vady dělíme krátkozrakost na lehkou (do minus tří), střední (od minus tří a čtvrt) a těžkou (nad minus osm). Ve výskytu krátkozrakosti se kromě dědičnosti uplatňují i etnické a geografické faktory. Trpí jí například sto procent japonských vysokoškoláků.

U nás se vyskytuje krátkozrakost asi u dvaceti procent populace. V rodinách, kde jsou oba rodiče krátkozrací, má dítě riziko více než 50 procent, že bude krátkozraké také. Klasická korekce spočívá v nošení brýlí nebo kontaktních čoček. Pokud je vada vyšší, korekce by měla být trvalá, protože by mohlo v budoucnu dojít ke sklivcovým komplikacím. Nošení brýlí může snížit kvalitu života a znemožňuje některé koníčky či profese. Kontaktní čočky jsou pohodlnější, ale ne každý je snese. Proto jsou další možností např. laserové operace nebo nitrooční čočky.

Nitrooční čočky se využívají v případě vyšších forem krátkozrakosti. Zákrok probíhá tak, že se do přední komory implantují čočky, které jsou opřeny v duhovkovo-rohovkovém úhlu nebo jsou zavěšeny na duhovce před zornicí. Jiné se vkládají za duhovku na vlastní čočku. Implantace zavěšení na duhovku je nejbezpečnější, ale chirurgicky náročná, takže ne každé pracoviště vám ji může nabídnout. U nižších forem krátkozrakosti se může použít multifokální čočka, která umožňuje vidění do blízka i do dálky. Výsledek ale není trvalý, po několika letech se velmi často vyvine druhotný šedý zákal vyžadující další laserový zákrok.

Dalekozrakost

I tato vada bývá většinou vrozená. Člověk se rodí s relativní dalekozrakostí, ale s růstem očního bulbu dohází k úbytku dioptrií, která je završena u normálního jedince mezi 5. a 10. rokem. U někoho ale bulbus oka nedoroste dostatečně do délky a vzniká dalekozrakost. U dalekozrakého dítěte si při slabších formách vady ničeho nevšimnete, ale při silnější vadě se už dítě vyhýbá některým činnostem. Malou vadu je dítě schopno si vykorigovat samo (čočka je elastická), takže do dvou let není obvykle zapotřebí korekce brýlemi. U starších dětí už však brýle nutné jsou. S přibývajícím věkem a další postupnou ztrátou schopnosti zaostřovat přestává vidět i do dálky a vyžaduje korekci. Při dalekozrakosti je optická mohutnost rohovky a čočky nižší, než by odpovídalo délce oka. Světelné paprsky dopadající do oka se setkávají za sítnicí a obraz na ní není ostrý. Ke korekci se proto používají spojené (konvexní) čočky, které zaostřují světlo zpět na sítnici. I zda vadu korigovat brýlemi, kontaktními čočkami a v současnosti stále více používanými chirurgickými výkony. Nízká dalekozrakost se nekoriguje (do +3), pokud je zraková ostrost dobrá. Dětem se brýle předepisují jen v případě vysokých dioptrií.

Astigmatismus

Určitým stupněm této vady prý trpí každý člověk často už od narození. Jde o vadu, při které se světlo, které vchází do oka, lomí jinak než u zdravého oka. Obraz pak vypadá, jako byste se dívali do nerovného zrcadla, a výsledným efektem je rozmazání celého obrazu. Vada se řeší brýlemi a tzv. torickými kontaktními čočkami. Trvalým řešením jsou nářezy rohovky, do tří dioptrií je vhodný laserový výkon na rohovce.

Vetchozrakost po čtyřicítce

Stařecká vetchozrakost (presbyopie) patří mezi klasické osové dioptrické vady, ale je podmíněna především věkem. Je způsobena fyziologickým stárnutím nitrooční čočky. Postupně se snižuje její elasticita, zvětšuje se a sklerotizuje její jádro. Čočka celkově nabývá na objemu a zvyšuje se její lomivost.

Po 45. roce tak dochází postupně k poklesu schopnosti měnit lomivost pod kritickou hranici tří dioptrií. Jakmile poklesne pod tuto mez, i člověk původně bez dioptrické vady začne pociťovat obtíže s viděním do blízka, začne si vypomáhat s oddalováním textu od očí. K dalším projevům patří únava očí, bolesti hlavy při práci na blízko. Krátkozrací lidé v tomto věku odkládají brýle, čtou bez nich. dalekozrací naopak potřebují další plusovou korekci. I v případě vetchozrakosti jsou nejčastější korekční pomůckou brýle.

Čím si chránit zrak

Kromě toho, že nebudeme vysedávat dlouhé hodiny před počítačem a dopřejeme očím odpočinek, že se na slunci nebudeme pohybovat bez kvalitních brýlí, prospějí našemu zraku nejvíce látky s antioxidačními vlastnostmi. Jedním z nejúčinnějších antioxidantů pro oči je právě lutein. Patří do skupiny organických sloučenin nazvaných karotenoidy. Mezi ně řadíme ještě betakaroten, lykopen, alfakaroten a zeaxantin. Karotenoidy lutein a zeaxantin se nacházejí v centrální oblasti oka a jejich největší koncentrace je v makule, což je žlutá skvrna zodpovědná za ostré vidění. Lutein a zeaxantin fungují jako filtr ultrafialového záření.

Lutein chrání nejen oči, ale i další orgány, a má příznivý vliv na různé metabolické procesy. Osvědčil se také v prevenci srdečních, cévních a nádorových onemocnění, ovšem jeho účinky jsou nejdůležitější právě pro zdraví očí. Dostatečným množstvím luteinu můžeme zabránit vzniku makulární degenerace nebo snížit riziko šedého zákalu. Jak si zajistit potřebné množství luteinu? Jednak nesmíme zapomínat na ovoce a zeleninu, především na špenát a další tmavozelenou listovou zeleninu. Ale ani konzumace značného množství zeleniny někdy nestačí pokrýt množství luteinu potřebného k ochraně očí, a proto je vhodné užívat i potravní doplňky.

Také máte vžito, že mrkev je pro náš zrak tím nejcennějším? Oblíbená zelenina je sice bohatá na vitamin A, ale kvalitu našeho vidění nijak zásadně nezmění. Ať jí budete jíst, kolik chcete, dioptrické vady oka nezlepšíte. Všechny potraviny s obsahem vitaminu A napomáhají kvalitnímu zrakovému vjemu na sítnici, takže nezapomínejme nejen na mrkev, ale ani na mléčné výrobky nebo kukuřici.

K lékaři již s nemluvnětem

Přes tři procenta dětí trpí tupozrakostí. Vada se dá sice léčit, ale je nezbytné s tím začít nejpozději do pěti let věku dítěte. Máte-li v rodině oční vady, šilhání nebo tupozrakost, je ideální navštívit lékaře v 18-24 měsících věku dítěte. A to i tehdy, pokud dítě žádné zjevné potíže nemá. V každém případě byste měli k očnímu lékaři zajít preventivně před dosažením čtvrtého roku věku. V případě tupozrakosti je totiž skutečně nutné zahájit léčbu do pěti let věku, kdy vývoj zrakového systému ještě není dokončen. Pokud dítě šilhá (občasné šilhání jednoho oka do šesti měsíců se považuje za normální), návštěvu lékaře neodkládejte. Tupozrakost v dospělosti totiž znamená, že je postižený člověk prakticky jednooký. Čím je dítě starší, tím pomalejší je obnova zrakových funkcí, a tím více klesá pravděpodobnost úplného vyléčení. V dospělosti již funkci zrakových center nijak ovlivnit nelze.

Amblyopie neboli tupozrakost je vada zraku, která se projevuje jako snížená zraková ostrost. Vada většinou postihuje jen jedno oko a velmi často vzniká jako komplikace šilhání. Při správné funkci zraku se pozorovaný předmět obrazuje na sítnici obou očí a mozek si obojí spojuje do jednoho prostorového obrazu. Pokud je ale to, co vidí jedno z očí, méně ostré, mozek dostává dva zcela rozdílné obrazy. V takovém případě mozek zrakové podněty ze slabšího oka vyřadí a využívá jen obrazu ze zdravého oka. To slabší postupně přestane používat. To pak ztrácí zrakovou schopnost a stává se tupozrakým. Tupozrakost může být způsobena šilháním, ale také vrozeným šedým zákalem a jinými chorobami oka, astigmatismem či velkým rozdílem v dioptrických vadách očí.