Plíce a dýchací systém

V plicích se uskutečňuje pro život velmi důležitá výměna dýchacích plynů. V plicní tkáni se do krve vstřebává podstatný kyslík a opačně  z krve do vzduchu přechází oxid uhličitý.

Stavbu plicní tkáně tvoří hustá síť krevních vlásečnic, které obalují plicní sklípky. Do nich se pomocí drobných větviček průdušek přivádí vzduch. Funkční tkáň plic je obalena hustými elastickými vlákny. Pravá a levá plíce je dělena na tři laloky, horní, střední a dolní. Levá má pouze dva laloky. Vstup do průdušnice je tvořen hrtanovou příklopkou. Při polykání se zavírá a zabraňuje pronikání potravy do plic.

Psychická síla

Zdravotní stav plic a dýchacího systému velmi úzce souvisí s psychickým stavem a rozpoložením člověka. Na základě tradiční čínské medicíny se v případě porušení dráhy plic přiřazuje plicím smutek, stav deprese, nedostatek tvořivé energie. Je to pravděpodobně na základě snížené schopnosti plic, kdy dochází k nedostatečného transportu kyslíku do krve.

Jedinec pak nemá dostatek vitálních sil. Zde platí, že čím je větší množství kyslíku, tím více máme energie a také vlastního sebevědomí. Se zdravou funkcí plic souvisí také lepší schopnost komunikačních a sociálních schopností.

Dechové techniky

Správné dýchání a nácvik dechové techniky se můžeme naučit ze základních cvičení vycházejících z pomalých cvičebních technik. Pomoci by nám mohla především jóga, pilates nebo meditační techniky. Především správě prováděné jógové techniky nádechu a výdechu se dokážou zpětně odrazit v emocionální rovině člověka.

Působení toxinů

Především ve městech obsahuje vzduch, který dýcháme směsici různých nepředstavitelných látek. Jedná se především o prach, rtuť, ale také cigaretový kouř. Určité látky se dokážou dostat dolů plícemi až do plicních sklípků, kde se také usazují a dokážou zde setrvat až desítky let, kde mohou způsobovat  chronické zdravotní problémy.

Funkce plic

Při nádechu dochází k roztažení hrudního koše a rozepnutí plic, do jejichž sklípků se nahrne venkovní vzduch. Každý sklípek je obklopen sítí vlásečnic (krevních cév), v nichž se odehrává výměna kyslíku a oxidu uhličitého. Při výdechu se mezižeberní svaly pomalu uvolňují a plíce se díky vlastní pružnosti smršťují. Jestliže chceme zcela vydechnout, dochází k úplnému smrštění plic, ale i přesto v nich zůstane určité množství vzduchu, které není možné vydechnout. Při podráždění nebo zánětu produkuje pohrudnice více tekutiny, která se následně v hrudní dutině hromadí v podobě pohrudničního výpotku.

Plicní onemocnění

Mezi nejčastější plicní choroby patří v rozvojových zemích bronchitida (zánět průdušek) a rozedma plic (emfyzém). Mezi potencionální rizika vzniku těchto onemocnění patří kouření a také znečištění atmosféry. Při bronchitidě vzniká v průduškách chronický zánět a jejich sliznice produkuje množství hlenu, který je příčinou kašle. Nemocní, kteří trpí rozedmou plic, jsou dušní, ale zpravidla nekašlou, ani nevykašlávají hlen. Oba typy onemocnění se však mohou vyskytnout společně. Některé poruchy dýchání mohou být také způsobeny zhoršenou průchodností průdušek. Tento stav je častý a obtížně léčitelný při chronickém zánětu průdušek.

Zápal plic

Jedná se o onemocnění plicní tkáně pod úrovní velkých průdušek. Tento typ infekce může narušit výměnu dýchacích plynů v plicích. Před tím než byla vyvinuta antibiotika, způsobil zápal plic mnoho úmrtí. Zánět může zasáhnut pouze jeden plicní lalok. Onemocnění se nazývá lobární pneumonie a je způsobena pneumokokovou bakterií. V případě napadení celé plíce může dojít k bronchopneumonii, při které může dojít  k vážným dýchacím potížím. Mezi častého původce patří bakterie hemofilus nebo jiné mikroby. Citlivost mikrobů na antibiotika je různá a liší se typem mikroba. Také viry mohou vyvolat záněty plic. Některé typy virových onemocnění mohou komplikovat závažné bakteriální záněty plic. Zápalem plic častěji onemocní starší lidé, oslabení jedinci nebo naopak malé děti.

Stíny na plicích

Zanícená oblast plicní tkáně nebo nemocná oblast plicní tkáně hůře propouští rentgenové záření než zdravá tkáň. Stíny na plicích bývají nejčastěji způsobeny plicní infekcí. Také velmi slabé zápaly plic se projeví jako menší skvrnky. Zastínění na plicním snímku způsobuje také tuberkulóza. Zpravidla napadá horní části plicních laloků, kde způsobuje výrazné stíny. Velké zastínění plic může způsobit také onemocnění srdce, jestliže vede k srdečnímu selhání. V takových případech většinou dochází k hromadění tekutiny v plicní tkáni a výsledkem je plicní stín. Na rentgenovém snímku hrudníku je vidět zvětšení srdce. Při různých chorobách z povolání dochází k postižení plic. Řadíme zde například pneumoniózu (při vdechování uhelného prachu) a silikózy (při dlouhodobé expozici křemičitého prachu). Plísně mohou být také někdy napadány plísňovými infekcemi.

Fibrotizující alveolitida

Jedná se o zánět a následnou vazivovou přeměnu plicních sklípků. Může vzniknout jako reakce na zevní faktory (vdechování výtrusů plísní apod.). Mezi hlavní příznaky onemocnění patří dušnost a kašel. Diagnózu lze potvrdit za pomoci rentgenového vyšetření a speciálního plicního vyšetření. V rámci léčby je nutno odstranit zevní příčiny a nápomocny mohou být kortikosteroidní léky.

Plicní embolie

Příčinou onemocnění je ucpání plicní tepny nebo její větve krevní sraženinou přinesenou krevním oběhem skrz srdce z jiného místa (obvykle z ucpaných žil dolních končetin). V těžkých případech patří mezi příznaky kolaps a bezvědomí. U méně závažných stavů dochází k bolesti v oblasti pohrudnice a dušnosti. Při léčení se uplatňují léky proti srážení krve.

Rozedma plic

Často se vyskytuje spolu s chronickou bronchitidou. Je způsobena zánikem stěn mezi plicními sklípky. Dochází tak ke zmenšení plochy pro výměnu dýchacích plynů. Hlavními příznaky jsou dušnost, kašel a sípavý dech. Většina postižených jsou vášnivými kuřáky. Léčba je podobná jako u astmatu a rozhodně se doporučuje absence tabákových výrobků.