Vyšetření prsu

Rakovinou prsu každoročně v České republice onemocní téměř 7000 žen. Konkrétní příčina nádorového onemocnění není dosud známa, ale nejdůležitější úlohu hraje prevence.

Riziko rakoviny prsu stoupá s věkem. U žen, které odkládají těhotenství, narůstá s každým rokem pravděpodobnost vzniku onemocnění v těhotenství.

Samovyšetření prsu

Každá žena by měla provádět pravidelné samovyšeteřní prsu, a to nejlépe pátý až desátý den po začátku menstruace. Nejvhodnější  je začít vestoje proti zrcadlu s rukama podél těla, kdy pozorujeme změny tvary prsů, kůže a bradavek. Na kůži by se nemělo objevit zarudnutí. Pokud lehce zmáčkneme bradavku, nemělo by z ní nic vytékat. Pomalu zvedneme ruce nad hlavu a sledujeme , zda se v okolí kůže prsů neobjevují žádné zatažení. Dále pokračujeme ve vyšetření vleže.

Střídavě vyšetříme oba prsy. Třemi prsty naplocho kroužíme pomalými kroužky a potom postupně zvyšujeme tlak, abychom mohli prohmatat vrstvu podkoží, žlázy i tkáně pod žlázou. Pomalu vyšetříme prs od jamky podpaží k podprsenkové rýze. Pak se přesuneme blíže k bradavce a vracíme se z rýhy pod prsem vzhůru k horníku okraji prsu. Při vyšetření bradavky se položíme na záda, prs se přesune a my tak můžeme pokračovat vyšetření žlázy prsu, jak pod bradavkou, tak ve vnitřní části směrem k hrudnímu koši. Ke konci samovyšetření se posadíme a pomocí kroužků vyšetříme oba prostory pod klíční kostí.

Váhání není na místě

Ženy, kterým je méně než 45 let sice nemají nárok na bezplatný mamograf, ale jestliže jsou v anamnéze dědičné predispozice a nádorem onemocněla matka nebo babička, neměly bychom vyšetření oddalovat. Okolo 40. až 45. roku věku nestačí pouze ultrazvukové vyšetření. Ve věku 40-50 let se doporučuje vyšetření pomocí mamografu v intervalu jednou ročně. Od 45. věku má žena nárok na mamografické vyšetřením jednou za dva roky zdarma až do konce svého života.

U rakoviny platí, že pokud přijdeme včas, máme mnohem větší šanci na uzdravení a tím i na prodloužení a zkvalitnění života. V tomto ohledu je opravdu osvěta a nutnost prevence nezbytným krokem k uvědomění si hodnoty vlastního zdraví.

Diagnostika

Naštěstí již není pravda, že rakovina je nevyhnutelně smrtelná. V posledních desetiletích se podstatně změnily léčebné možnosti a procento úspěšnosti léčby je podstatně vyšší než v minulosti. Stále však platí, že malé nádory se léčí snáze než velké, a proto je včasné odhalení nemoci základem úspěchu. Za účelem vyšetření může nemocný absolvovat rentgenové nebo CT vyšetření. Pomocí těchto vyšetření může být nádor v organismu zobrazen. V případě dalších vyšetření se provádí biopsie, kdy chirurg vyjme malý kousek nádorové tkáně a dále se určuje povaha nádoru, a to, zda se jedná o nádor zhoubný nebo nezhoubný. Jakmile lékaři získají dostatečné množství informací o druhu nádoru, je potřeba dále určit nakolik je nádor pokročilý a v jakém stadiu se onemocnění nachází. Na základě těchto informací lze stanovit další léčebný postup.

Příčiny

Příčiny vzniku nádoru nejsou známy, ale známe dva hlavní rysy. Nádory se jednak vymykají kontrole mechanismů řídících buněčný růst a dále organismus toleruje přítomnost nádorových buněk, aniž by se pokusil o jejich zničení. Mezi faktory zevního prostředí patří chemické znečištění a působení radioaktivního záření. Z imunologického hlediska v některých případech imunita selže a nádorové buňky vyvolávají rakovinné bujení.  Také některé chemikálie mohou narušit genetickou informaci v buňkách a změnit je na rakovinné. Takové látky se nazývají karcinogeny. Bohužel veškeré tyto informace nevysvětlují všechny příčny vzniky rakoviny.

Chirurgická léčba a radioterapie

Hlavním cílem operativního zákroku je odstranění nádoru. Kromě toho může také chirurg odstranit i místní lymfatické uzliny.  Pomocí radioterapie dochází k ničení genetického materiálu nádorových buněk a znemožňuje se jejich dělení. Bohužel během záření dochází také k ničení zdravých buněk, ale díky reparačním schopnostem organismu lze tuto léčbu zvládnout, pokud je pomalu a vhodně dávkována. V rámci chemoterapeutické léčby jsou podávány kombinace léků, které jsou schopny poškodit buněčné geny, takže se buňky nemohou správně dělit.