Syndrom vyhoření a chronická únava

To, že jsme občas unavení, je úplně normální reakce na nadměrnou námahu, nedostatečný spánek a podobně. Jde o přirozenou reakci těla, které si říká o odpočinek. Únavou oslabené tělo je daleko náchylnější k různým infekcím, budete-li svou únavu ignorovat, může dojít k přetížení organismu a taktéž se mohou projevit onemocnění. Jestliže únava trvá déle než půl roku, může se jednat o chronický únavový syndrom.

Někteří psychologové tvrdí, že tento syndrom napadne během kariéry zhruba čtvrtinu pracujících. Pro chronický únavový syndrom, známý pod zkratkou CFS, se stanovila základní kritéria – únava musí tedy trvat déle než šest měsíců a fyzická aktivita klesne alespoň na polovinu toho, co člověk zvládal předtím.

Když je únava nemoc

Příčiny vzniku chronického únavového syndromu neznáme. Medicína ani nemá lék, kterým by chronického únavového syndromu pacienta zbavila navždy. Nejčastějším spouštěcím mechanismem se zdá být u nemocných stres, který oslabuje celý imunitní systém, a tím vyvolává možnou řetězovou reakci: nemoc – únavu a chronický únavový syndrom. Dalším důvodem rozvoje onemocnění může být i infekce. Za nejpravděpodobnější příčinu chronického únavového syndromu odborníci zatím považují blíže nespecifikovanou infekci, která vyvolá komplexní poruchu imunity a zároveň diskrétně poškodí centrální nervový systém.

Chronický únavový syndrom postihuje především ženy, nejčastěji ve věku 25 až 40 let. Zvláštní skupinu pacientek tvoří příliš ambiciózní děvčata od šestnácti do devatenácti let s vynikajícím prospěchem, která chtějí po maturitě studovat na prestižních univerzitách. Mnohdy nemoc náhle udeří po několikaletém stresu, příliš náročné práci, která není kompenzovaná odpočinkem.
Člověk s podezřením na CFS mívá tyto subjektivní potíže: bolesti kloubů či svalů, v krku nebo lymfatických uzlinách. Po určité námaze se nezotaví ani za dvacet čtyři hodin, trpí spavostí nebo opačným extrémem – nemůže usnout. Bývá často podrážděný. K objektivním kritériím patří zvýšené teploty – mezi 37-38 °C. Bolestivé lymfatické uzliny, ať už krční nebo v podpaží, mohou mít v průměru do dvou centimetrů.

Samoléčbou se únavového syndromu nezbavíte. Léčba patří do rukou odborníka, nejčastěji imunologa. Pomáhají například preparáty na léčbu alergií i na podporu imunitního systému. Velmi důležitá je při terapii změna životního stylu.

Podle nejnovějších poznatků lékařů na chronický únavový syndrom výborně účinkuje mírné aerobní cvičení. Trénink by měl trvat asi dvanáct týdnů a zahrnovat procházky, plavání nebo jízdu na kole (5 až 30 minut denně). Současnou léčbu syndromu chronické únavy by měl řešit psycholog. CFS provází pokles fyzické aktivity, proto lékaři doporučují při této nemoci udržovat alespoň jednoduché pohybové aktivity, aby nedošlo k úbytku svalové síly, k ochabnutí svalů, ke snížení kondice i k celkovému snížení odolnosti organismu.

Syndrom vyhoření (burn-out syndrom)

Popsat příznaky vyhoření není nic jednoduchého. Většina lidí se cítí velmi unavena a vyčerpána. Zároveň zle můžete být nezvykle zamlklí a netěšit se z toho, co děláte. City jsou jakoby otupělé, v duši se usadí pocit prázdnoty a člověk ztratí schopnost hodnocení toho, co prožívá. Typický je perfekcionismus – snažíte se nasadit všechny síly k tomu, abyste ve své práci byli dokonalí. Pak přichází frustrace, začnete pochybovat o smyslu toho, co děláte, přestanete si cenit sami sebe. S takovým postojem si samozřejmě neuvědomíte, že jste vyhořelí. Všimnout si toho mohou vaši blízcí. Signálem pro partnery a příbuzné může například být, že najednou mluvíte o své práci jinak.

Odborníci se shodují v tom, že u většiny vyhořelých je v první fázi onemocnění typické nadprůměrné nasazení. Člověk má velká očekávání a spoustu ideálů, hýří optimismem. Pak přichází zklamání a často i první konflikty v zaměstnání a někdy i v rodině. Také se mohou objevit první tělesné příznaky, jako jsou bolesti hlavy či poruchy spánku. Burn-out syndrom je často spojen i s bolestmi svalů, zad, vysokým krevním tlakem, větší náchylností k infekcím a náhlým přibýváním na váze.

Onemocnění nepřichází náhle, většinou se pomalu rozvíjí. Čím déle jej necháte být, tím delší a obtížnější je pak léčba a návrat do normálního života. Léčba syndromu vyhoření je poměrně složitá a nejsou na něj žádné léky. Spočívá v individuální terapii, při níž je podstatné obnovení sebedůvěry nemocného. Člověk trpící syndromem vyhoření potřebuje udělat tlustou čáru za svými navyklými stereotypy, začít si znovu věřit a radovat se z maličkostí. Pomáhá i změna prostředí, i v lázních naleznete řadu programů, které jsou na syndrom vyhoření přímo zaměřeny. Burn-out syndrom potřebuje čas. Nemají-li se potíže vrátit, je nutné stanovit si v životě priority, mít jasně stanovené kompetence a nenabalovat na sebe nadbytek povinností, které vám způsobují stres, protože nejste schopni je zvládnout. Někdy je dokonce vhodné změnit povolání.

Syndrom vyhoření nehrozí jen právníkům a manažerům

Přestože péči o malé dítě považují matky za samozřejmou a nezištnou, nelze pominout, že je to činnost náročná a zcela vyčerpávající. Matky celodenně pečující o dítě musí být stále ve střehu. Musí předvídat možná nebezpečí, která dítěti hrozí, vykonávat spoustu činností v péči o ně, vymýšlet, jak dítě zabavit a naučit ho novým dovednostem.

Jejich role se tak zužuje jen na roli matky a pečovatelky. Není divu, že se u těchto maminek občas projeví syndrom vyhoření nebo únavový syndrom. Určitě tomu lze předejít. O malé dítě by se měli starat i ostatní členové rodiny. Minimálně jednou týdně by maminka měla mít několik hodin jen pro sebe, aby se mohla odreagovat a odpočinout si.