Stále podceňujeme příznaky mrtvice

Výskyt cévní mozkové mrtvice je u nás dvakrát vyšší než v ostatních zemích západní Evropy, jedná se o třetí nejčastější příčinu úmrtí na světě, v Česku postihuje zhruba 30 tisíc lidí ročně. V 85 procentech případů je její příčinou ucpání cév a zastavení přívodu okysličené krve do určité části mozku.

Až 85 procent případů cévní mozkové příhody se vyskytuje u osob starších 45 let, převážně u mužů. Ale až 60 procent případů cévní mozkové příhody u žen končí smrtí. Je to často dáno hormonálním zatížením žen (porod, přechod, léčba hormonální terapií, antikoncepce) a větším výskytem ve vyšších věkových skupinách.

Odhalit, proč jsme na tom tak špatně, není snadné. Souviset to může s nezdravým životním stylem, nedostatečnou fyzickou aktivitou, typem stravy a vyšším počtem kuřáků u nás. Do jisté míry se však na nepříznivé statistice podílí i to, že Češi rizikové faktory vedoucí k mrtvici podceňují. Samotný rozvoj prvních příznaků nerozpoznají a odbornou pomoc vyhledají pozdě.

Jen na věku nezáleží

V souvislosti se stárnutím populace se o mrtvici mluví stále častěji. S vyšším věkem se totiž zvyšuje i riziko cévních mozkových příhod. Ve velkém ohrožení jsou lidé starší šedesáti let. Velkou roli hraje i jejich celkový zdravotní stav. Větší nebezpečí hrozí lidem s hypertenzí, cukrovkou, vysokou hladinou cholesterolu, obezitou a také kardiakům. Velmi nebezpečné bývají skryté arytmie, které často probíhají skrytě a pacienti tak ani nemají žádné zásadní potíže. Poruchy srdečního rytmu se tak podaří odhalit až po prodělané mrtvici.

U mladších pacientů onemocnění souvisí s genetickou zátěží. Lékaři sledují zejména ty, v jejichž rodinách se vyskytla mrtvice v mladším věku nebo některé další cévní onemocnění. Velmi dobře by rodinnou anamnézu měli znát i gynekologové, kteří ženám předepisují hormonální antikoncepci. Pokud se v rodině pacientky vyskytly genetické vady ve srážlivém systému, měla by absolvovat speciální test.

Podle statistik v poslední době lehce přibývá pacientů v mladším věku. Právě oni přitom varovné signály mnohdy přehlédnou v domnění, že mrtvice se jich v jejich věku přece netýká. Ale také ti starší na riziko této nemoci ani nepomyslí.


Poznat včas varovné signály cévní mozkové příhody a správně zareagovat ovšem nebývá vždy snadné. Obzvlášť záludné bývají takzvané minimrtvice neboli tranzitorní ischemické ataky. Příznaky mají úplně stejné jako klasická cévní mozková příhoda, a v první chvíli proto bývá dost obtížné je od sebe odlišit. K těm nejtypičtějším patří pokles ústního koutku, ochrnutí  či slabost paže a porucha řeči. Na rozdíl od klasické mrtvice však tyto poslíčky mrtvice většinou odezní do 24 hodin. Jsou však jasným varovným signálem. Pozdní příjezd pacientů do nemocnice je totiž v současné době nejčastějším problémem léčby. Pacientům s minimrtvicí hrozí zvýšené riziko těžké mozkové příhody. V prvních dvou dnech propukne asi u deseti nemocných, do roka postihne třetinu lidí, kteří prodělali tranzitní ischemickou ataku. V ideálním případě by se měl pacient dostat o iktového centra nejpozději 4,5 hodiny poté, co se u něj objevily první příznaky onemocnění.

Nejvíce užívanou metodou léčby je trombolýza, při níž lékař podává pacientovi látky rozpouštějící sraženinu. Novinkou je mechanická trombektomie, nejšetrnější a zároveň nejúčinnější miniinvazivní technika. Tuto metodu je však možné použít jen u mrtvice provázené uzávěrem větší mozkové tepny. Lékař při ní pomocí malého aparátu odstraňuje sraženinu z tepny a tím obnovuje zásobení mozku krví. Pokud se proudění do 5 minut neobnoví, začínají odumírat první neurony. Každou minutu jich odumře 1,9 milionu. Rychlost, s jakou se pacient dostane do nemocnice, je proto zásadní.