Infekční onemocnění
Infekce představuje napadení organismu infekčními mikroorganismy, mezi které patří bakterie, viry nebo paraziti. Infekce může způsobit lehčí onemocnění (např. rýmu, kašel, nachlazení, chřipku) nebo těžší smrtelné onemocnění. Rozsah infekce se liší podle toho, jaká část organismu byla zasažena. V případě zasažení malé ohraničené oblasti hovoříme např. o abscesu a v případě postižení větší části těla se můžeme jmenovat např. sepsi.
Jaké jsou příčiny infekčních onemocnění?
Infekce bývá způsobena mikroorganismy, které jsou pouhým okem neviditelné. Velkou část důležitých infekcí vyvolávají zejména bakterie a viry. Mezi třetí typ mikroorganismu řadíme plísně. Onemocnění vyvolávají mikroorganismy různými způsoby. Velmi často produkují jedovaté látky neboli toxiny způsobující vlastní onemocnění. Nemoc může vzniknout také v důsledku porušení tkáně nebo narušení normální činnosti některého orgánu.
Obrana proti infekci
Organismus má pro svoji obranu vůči infekcím v podobě imunitního systému. Tento systém používá v boji proti nákazám dvě hlavní zbraně. První z nich je tvorba protilátek a druhou z nich je imunita zprostředkovaná buňkami. Účastní se jí buňky, které se nazývají lymfocyty, protože ty pocházejí z lymfatického systému a jsou určeny k tomu, aby s některými mikroorganismy reagovaly a zabíjely je. Kromě toho také produkují látky zvyšující aktivitu fagocytujících buněk. V mnoha případech problémy nevyplývají z nežádoucí aktivity mikroba v lidském těle, ale naopak z obranné reakce těla proti nákaze. Například zvýšená produkce hlenu při zánětech plic vzniká v důsledku obranné reakce a vinou množství hlenu se onemocnění ještě zhoršuje.
Vývoj očkovacích vakcín
Systém očkování je založen na poznatku, že imunitní systém lze přimět k tvorbě protilátek proti určitému infekčnímu činiteli podáním substancí, které mu jsou velmi podobné. Nejčastěji jsou k tomu využívány usmrcené nebo velmi oslabené mikroby. Jestliže se očkovaný jedinec setká se skutečnou infekcí, neonemocní, protože má již v těle připravené protilátky proti jejímu původci.
Inkubační doba
Je doba, která uplyne mezi okamžikem, kdy infekce pronikne do těla, a okamžikem, kdy se objeví její příznaky. Během této doby dochází k množení patogenu ve vstupní bráně a cestuje do cílového orgánu. Inkubační doba může být velmi krátká (několik hodin nebo dní), či velmi dlouhá. Vždy záleží na typu daného onemocnění. Inkubační d oba u bakteriálních infekcí je zpravidla kratší než u virových onemocnění.
Vlastnosti infekcí
Infekce mohou být způsobeny vzácnými bílkovinami, velmi často viry a bakteriemi nebo parazity. Paraziti mají mnoho podob od jednobuněčných organismů přes drobný hmyz až po několikametrové tasemnice.
Zdroj nákazy
Velký většina infekcí má v přírodě nějaký přirozený rezervoár, ve kterém kolují a udržují se. Pro některé infekce je rezervoárem člověk (např. u mononukleózy), pro jiné jsou to zvířata (např. drůbež – salmonelóza).
Cesta přenosu
Existuje několik možností, jak může infekce vniknout do těla člověka. V případě kapénkové infekce dochází k přenosu přes kýchání, kašlání nebo prostým vydechováním kapiček s infekcí. Fekálně – orální cesta představuje, že zdroj vylučuje infekci stolicí nebo zvratky. Další jedinec se nakazí pozřením kontaminované stravy nebo ještě častěji vlastníma kontaminovanýma rukama. Kontaktem se zpravidla přenáší kožní infekce přímo z kůže na kůži. Infekce se snáze uchytí na poškozené kůži (oděrka, jiná kožní nemoc apod.). Hmyzím štípnutím se přenáší mnoho infekcí. Ve většině případů se jedná o krev sající hmyz, jako jsou komáři, štěnice nebo klíšťata.
Nakažlivost
Nakažlivost souvisí s infekční dávkou a snadností přenosu infekce. Infekční dávka je množství patogenů, které jsou nezbytné k tomu, aby se nemoc přenesla. Snadnost přenosu infekce má souvislost s uzpůsobením patogenu na člověka.
Statistické okénko
V České republice podléhají infekční onemocnění hlášení v statistickém systému, který je zpracováván Českým zdravotnickým ústavem. Na prvních místech v počtu infekčních onemocnění patří zejména plané neštovice, kampylobaterióza, virová průjmová onemocnění a salmonelóza.
Plané neštovice
Onemocnění se typicky vyskytuje v dětském věku a je vyvoláno virem Varicella- zoster virus, který je v dospělosti příčinou pásového oparu. Toto onemocnění probíhá pouze jedenkrát za život. Mezi základní projevy nemoci patří vyrážka a horečka. Zdrojem infekce je vždy jiná nakažená osoba. Inkubační doba trvá 10 – 21 dní.
Kampylobakterióza
Kampylobakter je bakterie, která velmi dobře snáší nižší teploty, což jí umožňuje přežít také v našich lednicích. Mezi nejčastěji vyskytovaný způsob přenosu patří grilování drůbežího masa a z tohoto důvodu se lidé nejčastěji nakazí v letním období. Mezi další zdroj patří rychlá občerstvení na ulici. Inkubační doba je velice krátká a trvá 1-3 dny.
Virová průjmová onemocnění
Virová onemocnění trávicího traktu jsou nejčastější příčinou hospitalizace malých dětí, neboť vedou k dehydrataci organismu. Zdrojem onemocnění nejčastěji dětské kolektivy, plavání, dětské koutky, školky. Onemocnění se však týká také dospělých. Při průjmu prochází potrava tenkým střevem mnohem rychleji než obvykle a tekutina se ze střevního obsahu v tlustém střevě nevstřebává. Stolice tak zůstává řídká a vodnatá. Při průjmu nejen že střevní stěna nevstřebává dostatečné množství vody, ale dokonce vodu vlivem zánětu ještě ztrácí, a tak se celková ztráta vody stolicí ještě více zvyšuje.
Salmonelóza
Salmonely patří mezi velkou skupinu bakterií, z nichž pouze velmi malá část je pro lidi škodlivá. Zde patří tyfus, který se projevuje zcela rozdílně než střevní salmonelózy. Salmonelám se velice dobře daří při všech teplotách a dochází k jejich rychlému množení. Mezi zdroje salmonelózy patří drůbež, kdy se člověk nakazí pozřením nedostatečně tepelně upravených potravin z vajec. Inkubační doba je velice krátká 8-48 hodin.
Pásový opar
Pasový opar je onemocnění způsobené stejným virem jako plané neštovice. Virus se po neštovicích skrývá v neuronech a uniká tak pozornosti imunitního systému. Při oslabení organismu jinou nemocí, stresem apod. se virus může probudit a šíří se uvnitř nervu zpátky do kůže, kde se projevuje vyrážkou, která se podobá planým neštovicím. Cesta přenosu je podél nervu z hloubky těla do kůže a inkubační doba trvá 7-10 dní. Pásový opar začíná typickými bolestmi na kůži, které vzniku vyrážky předcházejí i o několik dní. Bolest se během dnů může zhoršovat a na kůži se objeví zarudnutí. V tuto chvíli začíná zpravidla výsev puchýřků. Vyrážka se objevuje v pruhu, často pouze na jedné straně těla. Po svém vzniku vyrážka přetrvává ještě několik dní, potom puchýře zasychají a mění se na strupy, které později odpadnou. Ve výjimečných případech se mohou objevit komplikace v podobě postherpetické neuralgie. To znamená, že bolesti obvyklé na začátku nemoci se vznikem vyrážky neustoupí, ale naopak přetrvávají i po jejím zhojení. Tento stav může trvat po dobu několika měsíců. Častěji se to stává při postižení větví trojklaného nervu na tváři.
Růže
Růže neboli erysipel je infekce, u které se pacient cítí velmi nemocně. Mezi příznaky pravidelně patří horečka, bolesti hlavy, nevolnost a výrazná únava. Postižení se velmi často vyskytuje na končetinách nebo v oblasti obličeje. U mladých lidí bývá vstupní branou akné nebo piercing, u ostatních poranění, tříska, u starých např. bércové vředy. Zdrojem infekce je vlastní bakterie, které se vyskytují na kůži nebo v nose a krku. Z původního místa si nemocný zpravidla infikuje ránu vlastníma rukama, bakterie se přes poškozenou kůži (poraněním, apod.) dostávají do hlubších vrstev kůže. Inkubační doba je 1-3 dny.
Spála
Jedná se o typické onemocnění dětského věku, avšak nevyhýbá se ani dospělým. Původcem je bakterie Streptococcus pyogenes, která běžně způsobuje angínu. Některé typy streptokoků mají schopnost produkovat toxin, který je zodpovědný za většinu příznaků spály. Zdrojem infekce jsou nemocní lidé nebo bezpříznakoví nosiči. Cestou přenosu je kapénková infekce a inkubační doba je 3-5 dní. Asi den po začátku nemoci se objevuje vyrážka, která má vzhled červené kůže a objevuje se nejprve v oblasti obličeje a poté se šíří dolů na zbytek těla. Vyrážka trvá zpravidla dva až tři dny. Podle tradičního popisu býval pro tuto nemoc typický dramatický začátek s náhlým vzestupem teploty, který je doprovázený zvracením a bolestmi v krku. V této fázi infikují krční mandle a tvoří se na nich bílé povlaky. Při lehčím průběhu se nedostavuje zvracení a v dnešní době nemusí dítě zaznamenat ani bolesti v krku.
Lymeská borelióza
Zdrojem infekce jsou divoká zvířata a savci a cesta přenosu je sání klíštěte. Inkubační doba je při kožních projevech 7-30 dní, nervové projevy 2-12 týdnů, kloubní projevy půl roku. Zatím se nepodařilo prokázat, že borelióza by se mohla přenášet také jiným sajícím hmyzem.
Svrab
Jedná se o kožní onemocnění, které je vyvoláno zákožkou svrabovou, drobným parazitem – roztočem žijícím v kůži. Živí se odloupanými šupinkami kůže, především na rukou. Nákaza se šíří nejčastěji těsným osobním kontaktem. Na kůži rukou se zpravidla objevují tenké červené linie. Zasaženy bývají zejména lokty, chodidla, kotníky, penis, prsní bradavky. Chodbičky v kůži svědí, někdy mohou zůstat nepovšimnuty. Po několika týdnech začne tělo reagovat na přítomnost parazitů alergickou reakcí, která se projeví jako generalizovaná vyrážka, která má charakter červených svědících skvrnek a ploch.
Infekční mononukleóza
Je vyvolána virem, který se nazývá podle svých objevitelů virus Epsteina a Barrové. Nejnápadnějším příznakem je zduření lymfatických uzlin, avšak jedná se o celkové onemocnění. Přenáší se z jedné osoby na druhou přímým kontaktem, nejvíce drobnými kapénkami vydechovanými se vzduchem, ale také např. při líbání. Epidemie této nemoci často probíhají v adolescentním věku. Inkubační bezpříznakové období po nakažení trvá čtyři až sedm týdnů. Potom se objeví únava, bolest hlavy, silné horečky, zvětšení lymfatických uzlin nebo dokonce zvětšení sleziny.
