Syndrom vyhoření

Syndrom vyhoření bývá ještě stále často zaměňován za stres, depresi nebo chronickou únavu. Tímto syndrom bývají nejčastěji postiženi ti, kteří pracují v pomáhajících profesích. A právě ti nejnadšenější z nich zpravidla nejčastěji upadají do nejtěžších forem vyhoření. Tento syndrom byl poprvé pojmenován v roce 1975 Heindrichem Freudenbergem a v západních zemích se jím odborníci zabývají již poměrně dlouho. K nejvíce ohroženým profesím patří např.: zdravotníci, učitelé, sociální pracovníci nebo zaměstnanci hospicové péče.  Syndrom vyhoření se však nevyhýbá nikomu a může potkat stejně tak novináře nebo podnikatele.

Kdo bývá ještě ohrožen?

Všeobecně trpí syndromem vyhoření ti, kteří na sebe kladou nadměrné požadavky, perfekcionalisté a workoholici. Posedlost soupeřením nás může jednoho pěkného dne naprosto položit. Své postoje by měli přehodnotit zejména lidé, kteří berou jakoukoliv prohru za osobní porážku. Ohroženi jsou také členové rodin pečující o zdravotně postiženého nebo umírajícího. Také je může po čase překvapit pocit prázdnoty nejednou spojovaný s nadměrnou únavou, kterou při této činnosti mnozí považují za naprostou samozřejmost.

Vyhoření a únava

Na rozdíl od únavy například z fyzického zatížení, která je obyčejně vnímána kladně, je syndrom vyhoření spojen se selháním, myšlenkami marnosti a zbytečnosti a jedinec ztrácí schopnost obnovit svoji energii a nadšení. Ve výsledku se nám vložená energie nevrací zpět a naše počáteční očekávání nejsou naplněna.

Vyhoření a stres

Do stresu se může dostat každý z nás, ale syndrom vyhoření se objevuje pouze u lidí, kteří jsou intenzivně zaujati svou prací, kteří mají vysoké cíle a jsou zaměstnáni v rizikových profesích s lidmi. Na stres se můžeme po čase adaptovat, v případě syndromu vyhoření to však neplatí. Vysoká míra stresu, popřípadě až jeho chronické stadium má vliv na urychlení tohoto syndromu.  Stres, na nějž se již člověk nedokáže adaptovat, začne po kratší nebo delší době poškozovat zdraví. Může být příčinou vzniku nemocí, jako jsou snížená imunita, únava, vysoký krevní tlak,  choroby srdce, bolesti hlavy, zad, žaludeční vředy nebo syndrom dráždivého střeva.

Vyhoření a deprese

Světová zdravotnická organizace poukazuje na skutečnost, že deprese je doslova pohromou 21. Století. Může se jednat o vedlejší příznak syndromu vyhoření, ale může se také vyskytovat i nezávisle na něm. Depresi je nutno léčit odborně a dost možná i farmakologicky, kdežto u syndromu vyhoření se velmi dobře osvědčila psychoterapie. Mezi oběma chorobami jsou však velmi úzké vztahy a souvislosti a z velké části dochází k jejich prolínání.

Fáze syndromu vyhoření

V počátku syndromu vyhoření stojí zpravidla idealistické pocity a nevyčerpatelný entuziasmus, který postupně ubývá v důsledku přetěžování, ke kterému se navíc přidává emocionální a fyzické vyčerpání. Člověk začíná být velmi vztahovačný, ironický až jedovatý. V konečné fázi je člověk nespokojený sám se sebou a s lidmi ve svém okolí. Podle odborníků se tento syndrom vyskytuje častěji u žen a mladých lidí. Kromě samotné profese nebo nepřiměřených pracovních podmínek k němu mohou přispět i některé osobnostní vlastnosti člověka, například sklony k depresi, neschopnost zorganizovat si čas i práci, nízký stupeň asertivity, úzkostlivost, puntičkářství, nedostatek uznání od druhých osob. Jedinci, kteří mají smysl pro humor, jsou optimističtí a mají nadhled, jsou před syndromem vyhoření daleko více chráněni.

Jak se chránit před vyhořením?

Odborníci diagnostikují onemocnění podle příznaků a vyšetření a následně zvolí vhodný typ psychoterapie. Pomoc ze strany psychologů při léčbě syndromu vyhoření je nezbytná. S pocitem vyždímaného hadru se totiž nejenže nechce žít, ale vlastně ani žít nelze. Lze pouze duševně živořit. Zdá se ovšem, že všichni, kteří jsou do své práce zamilovaní a vrhají se do ní s radostí a elánem jsou potencionální rizikové skupiny pro zmiňovaný syndrom. Při takovém riziku je potřeba odstranit ze života co nejvíc stresorů a stimulovat faktory, které člověka chrání.

•          Měli bychom se snažit uchovat si svou vnitřní motivaci a také nezapomenout na své koníčky.
•          Pracovat na rodinné harmonii a udržovat si jí.
•          Pravidelně si „dobíjet baterky“ a vybírat si dovolenou a praktikovat takové činnosti, které nás nabíjejí.
•          Vyhledávat společnost milých lidí, s kterými je nám dobře.
•          Dbát na svůj osobní růst, kultivovat své okolí a dbát na své pracovní podmínky.
•          Pěstovat si dobrou fyzickou kondici.
•          Jestliže se dostaneme do stavu psychického napětí, zkusíme danou činnost přerušit, zavřít oči a pomalu se prodýcháme. Řízené dýchání můžeme opakovat několikrát po sobě.
•          Nesmíme zapomínat na dostatečný a kvalitní spánek, protože pro uklidnění pocuchaných nervů je spánek hotový zázrak.
•          Při stavech napětí vyhledávejme různé způsoby relaxace (koupel, masáž jógu, návštěvu kadeřníka apod.).
•          Nesmíme zapomenout na kvalitní stravu a dostatečný přísun vitaminů zejména skupiny B a minerálů. Strava by měla být pestrá a odpovídat našim potřebám.
•          V případě, že se nám naše potíže zdají neúnosné, měli bychom vyhledat odborníka, se kterým můžeme naše potíže prokonzultovat.