Paměť

Paměť potřebujeme k získávání, uchování a vybavení si potřebných informací. Pokud bychom paměť neměli, museli bychom začínat každý den znovu a znovu. Jedná se tedy o jednu z nejdůležitějších vlastností nervové soustavy. Paměť nám také velmi podstatně pomáhá při rozhodování v klíčových situacích a poskytuje nám informace o tom, jak se máme v jistých situacích chovat.

Typy paměti

Každý člověk má různý typ paměti, někdo si pamatuje lépe, co vidí, jiný ten, co slyší. Lidé u kterých převládá sluchová paměť, si lépe zapamatují obsah mluveného projevu než přečteného textu, lehce si zapamatují melodii slova nebo básně, či cizím jazykům. Lidé s motorickou pamětí se snadno učí nové pohyby a vybavují již naučené pohybové stereotypy. Jsou proto také dobrými tanečníky a vynikají ve sportovních odvětvích. Paměť můžeme také rozdělit na mechanickou, kdy si jedinec pamatuje dobře informace, aniž by jim dostatečně rozuměl a na paměť logickou, kdy dotyčný velmi dobře reprodukuje obsah řečeného, ale jen těžko se učí něco zpaměti. Podle délky pak rozdělujeme paměť na krátkodobou a dlouhodobou, ale máme také paměť ultrakrátkodobou. Krátkodobá paměť trvá několik minut nebo dní. Jestliže dojde k přerušení tohoto děje, je obsah krátkodobé paměti narušen nebo zcela vymizí.

Vzpomínkový optimismus

Jedná se o zvláštní jev, kdy máme tendenci si z minulosti pamatovat pouze hezké zážitky a ty méně příjemné vytěsňujeme. Dětství, mládí nebo minulou dobu vidíme jen v těch zářivých barvách, i kdyby tomu tak nebylo.

Výpadky paměti

První nepatrné výpadky paměti můžeme pozorovat již od čtyřicátého roku a může se to týkat i zdravých jedinců. Pomocí správného tréninku paměti se může celý proces zpomalit, a to i u lidí s organickým postižením mozku (např. u demence). Odborníci radí, abychom se vyhýbali stresu, dbali na dostatečné množství pohybu a přiměřeného množství různých podnětů. Velmi doporučované je např. prostorové cvičení, které stimuluje lepší prokrvení buněk. Mozek bychom měli posilovat také luštěním křížovek, sudoku, skládáním různých hlavolamů, komunikací s druhými lidmi konzumací jídel obsahující vitamin B.

Hypermnezie

Hypermnezie je zvýšená schopnost zapamatování a reprodukce. Pozoruhodnou paměť, zpravidla však pouze selektivní mají někteří oligofrenici. Mají velkou schopnost pamatovat si čísla nebo jména při současně sníženém celkovém intelektu. Jedinci trpící paranoií se projevují chronickou nedůvěřivostí, podezřívavostí, výraznou vztahovačností, stihomamem z pronásledování a následným kverulanstvím . Mívají však velmi dobře vyvinutou paměť, která se omezuje pouze na právní a spisová akta. Lidé, kteří jsou přecitlivělí a snadno zranitelní mají schopnost znovu a znovu vracet se ke starým křivdám a ublížením. Hypermnezie může také provázet horečnaté nebo maniakální stavy. Pokud se nám stále vrací nepříjemné situace nebo dávná traumata, je to velmi nepříjemné a v některých případech je lepší vyhledat odbornou pomoc a naučit se techniky, jak se těchto tíživých pocitů zbavit.

Amnezie

Úplná ztráta paměti na určitý časový úsek se objevuje na dobu poruchy vědomí, kdy se může nějaký útržek vzpomínek uchovat a s postupem čau se intenzivním vzpomínáním může rozsah vzpomínek rozšířit, kdežto simulující jedinec hranice své předstírané ztráty paměti spíše rozšiřuje. Po otřesu mozku se může ztráta paměti týkat doby bezvědomí nebo krátkého časového úseku před nehodou nebo krátkého časového úseku po znovunabytí vědomí.  Ztráta paměti může být způsobena také těžkými zážitky, prožitým traumatem nebo velkým zaujetím.  K poruchám paměti mají sklon hysterické osobnosti. Existují však také funkční blokády reprodukce, tzv. „okna“ u zkoušky nebo při úzkosti nebo nedočkavé snaze rozpomenout se. Jakmile dojde k psychickému uvolnění, dojde většinou k nápravě.

Paramnezie

Jedná se o poruchu vštípivosti a zejména uchovávající schopnost paměti. Dochází k nepřesnosti uchovaných informací, vybavení nepravdivého obsahu s převládajícím pocitem jistoty.  Tzv. patická paramnezie  je vzpomínkový klam, který je někdy označován jako halucinace paměti. Postižený nabývá dojmu, že si vzpomněl na nějakou událost, i když se jednalo o vzpomínku na něco, četl nebo slyšel z vyprávění, či viděl ve snu. Také při prožitém afektu dochází k špatnému reprodukování skutečnosti.

Pseudologia phantastica

Bájná lhavost je v podstatě ztráta kontroly nad svými představami a namlouvání si falešných skutečností nebo romantických zážitků. Takové vymýšlení je mnohdy prostředkem k dosažení nějaké výhody. Bájnou lhavost můžeme pozorovat také u dětí, ale do určitého věku se jedná o přirozený jev. Takové vymýšlení bývá někdy nesprávně nazýváno konfabulací, ta je však opravdovou poruchou paměti organického původu. Postižení vypravují, co je napadne, ale nic z popisovaných událostí nemá vztah ke skutečnosti. S ohledem na to, že se jedná o těžkou poruchu vštípivosti, nemocní si nejsou vědomi, že říkají nepravdivé sdělení. Je však nutno podotknout, že žádná paměť není zcela dokonalá a určitý malý stupeň paramnezie je normálním jevem. Její nepříjemnost spočívá v tom, že může vyvolat neshody a konflikty ve vztazích.

Schopnost pamatovat si číselné údaje

Odborníci poukazují na skutečnost, že v současné době klesá naše schopnost, zapamatovat si  čísla, což je z části dáno používáním mobilních telefonů, do kterých je velmi snadné čísla uložit. Jakmile dojde k uložení číselných údajů do telefonu, úkon končí a mozek tuto skutečnost pouští z paměti. Část mozku, která byla v tomto ohledu stále trénována, najednou odpočívá, chybí stimulace a nedochází zde k posilování spojů, a tak se aktivita přesouvá jiným směrem, neboť mozek si to vyhodnotil tak, že tu schopnost již nepotřebuje.

Alzheimerova choroba

Byla popsána podle svého objevitele Aloise Alzheimera v roce 1907. V té době se jednalo ještě o zcela neznámý případ průběhu nemoci. V současné době máme obavy z představy, že v následujících desetiletích může Alzheimerova choroba postihnout každého čtvrtého obyvatele Evropy a je charakterizována postupným úbytkem až ztrátou schopnosti myšlení, paměti a logického uvažování.

Rizikové faktory

Přesná příčina vzniku Alzheimerovy choroby není doposud známá, ale uvádí se možné rizikové faktory, které se mohou na vzniku onemocnění podílet. Patří zde např.: stres, věk, jiná onemocnění (nejčastěji deprese), kouření, dlouhodobý deficit minerálů a vitaminů především skupiny B a hliník. Psychiatři také zdůrazňují potřebu trénování paměti po celý život, neboť i mozek je nutno trénovat, stejně jako je tomu u svalů.

Možnost léčby

Je pravdou, že Alzheimerova choroba není doposud kauzálně léčitelná, a to i přes mnohé probíhající výzkumy po celém světě. Medicína však dokáže alespoň zmírnit postupující průběh onemocnění a oddálit těžká stádia nemoci, které jsou spojeny s nesoběstačností a závislostí na pečovatelské službě. Jsou známá klinicky dobře ověřená léčiva, která mohou zlepšit kvalitu života postiženého a s ním také kvalitu života nejbližších rodinných příslušníků, pro které představuje péče o blízkého trpící demencí obrovskou fyzickou, emoční, ale také i materiální zátěž. Bylo prokázáno, že v počátcích nemoci jsou účinné léky ze skupiny tzv. inhibitorů acetylcholinesterázy zlepšující paměťové schopnosti a udržující vědomí i možnosti pracovní paměti.

Přehřátí a ztráta paměti

Dlouholeté spory se vedou o tom, nakolik je užívání taneční drogy extáze škodlivé. Při tanci dochází pod vlivem užití této drogy ke zvyšování tělesné teploty až na 43°C a navíc se snižuje vnímání času, takže jedinec prožívá zhruba pět hodin jako jednu hodinu. Jestliže v tuto dobu přijímá malé množství tekutin, dochází k přehřátí organismu a může následovat kolaps. Podle výzkumu německých a kanadských odborníků extáze také způsobuje ztrátu paměti. Takřka všechny drogy mohou vést ke ztrátě paměti, a to nejen tím, že působí přímo na mozek. Jestliže je někdo na drogách, paměť netrénuje a žije způsobem života, který je dost povrchní, mozek má spíše snahu nepamatovat si ty negativní prožitky a zážitky. Problém extáze se netýká pouze jejich uživatelů, ale komplikuje také život jejich rodičům.