Zoonózy

Zoonózy jsou onemocnění, jejíž zdrojem a rezervoárem původce nákazy jsou zvířata. Tento typ onemocnění můžeme rozdělit do dvou skupin. V první skupině jsou zdrojem domácí zvířata a ve druhé skupině jsou zdrojem nákazy volně žijící zvířata. Pro člověka mají význam ty infekce, které postihují domácí zvířata nebo nákazy u zvířat, se kterými člověk přichází ve svém zaměstnání do kontaktu.

Jak se zoonózy přenášejí?

Přenos zoonóz na člověka je velice pestrý a uskutečňuje se zejména kontaminovanými potravinami, hlavně masem, vejci nebo také mlékem a sýry. Dále se může jednat o povrchovou vodu nebo kontaminovaný prach, živé přenašeče (týká se např. klíšťové encefalitidy) a přímým kontaktem s poraněním, pokousáním (vzteklina).

Prevence zoonóz

Prevence zoonóz zahrnuje kontrolu potravin živočišného původu a jejich spolehlivé termické zpracování. Dále je prevence zaměřena na omezení kontaktu člověka se zvířaty a s jejich kůží, vlnou, exkrementech apod. U divokých zvířat je uplatňována regulace jejich počtu. U některých infekčních onemocnění spočívá specifická prevence osob v aktivní imunizaci.

Tularemie

Tularemie je infekční onemocnění divoce žijících zvířat, jako jsou zajíci, divocí králíci, veverky, ale také i domácích zvířat, je přenosná na člověka. Nákazou mohou být zasažena také větší volně žijící zvířata (liška, jezevec) nebo domácí zvířata (kráva, prase, pes apod.). Onemocnění začíná nejprve třesavkou, horečkou a potom se rozvíjí onemocnění v závislosti na vstupní bráně infekce. Při vdechnutí kontaminovaného aerosolu nebo prachu se objevuje plicní forma, poraněnou kůží při zpracování lymfatická forma, při požití infikované potraviny vzniká střevní forma. Zdrojem nákazy divoce žijící zvířata nebo domácí zvířata. Způsob přenosu bývá rozmanitý. Může se uskutečňovat kontaminovaným vzduchem při zpracování sena, slámy, obilí nebo přímým kontaktem. Nákazu může přenášet také infikované klíště a přenos může být uskutečněn také kontaminovaným masem.

Toxoplazmóza

Jedná se o onemocnění, která má charakter nákazy s přírodní ohniskovostí, přes značné rozšíření však zůstává většina nákaz skrytých a diagnostikuje se podle pozitivity sérologických reakcí. Klinické projevy onemocnění jsou velice různorodé, toxoplazmózu dělíme na vrozenou a získanou. Vrozená infekce vzniká v kterémkoli období těhotenství a přenáší se skrz placentu na plod. Vyznačuje se různým stupněm poškození plodu od hydrocefalu, malformací apod. nebo se objeví až později u dítěte ve formě retardace ve vývoji psychickém i tělesném.  Infekce může také vést k potratu nebo narození mrtvého dítěte. Získaná forma toxoplazmózy se může vyskytovat v akutní, chronické nebo latentní formě. Dále se dělí podle postižení orgánů oční, uzlinová apod. Prognóza nemoci je dobrá, všeobecná mírnost onemocnění je dokládána velkým počtem osob s latentní nebo vyléčenou toxoplazmózou. Původcem nákazy je prvok Toxoplasma gondii, který umožňuje infikovat jakéhokoliv teplokrevného živočicha. Ve svém vývoji prodělává cyklus pohlavní a nepohlavní. Pohlavní rozmnožování probíhá ve střevní sliznici koček a jiných kočkovitých šelem, oocysty ve výkalech dozrávají v zevním prostředí a jsou velmi odolné. Inkubační doba se pohybuje okolo 10 dnů při laboratorních nákazách, v přírodních podmínkách ji nelze přesně stanovit. Ovlivňuje ji infekční dávka, virulence původce nákazy a odolnost hostitele.

Preventivní opatření

Prevence spočívá v udržení potřebné osobní hygieny při kontaktu se zvířaty, kočku domácí bychom neměli krmit syrovým masem a vnitřnostmi, dezinfikovat kočičí exkrementy apod. Živočišné produkty se doporučuje konzumovat pouze po tepelné úpravě.

Vzteklina

Jedná se o akutní infekční onemocnění savců, které je charakterizováno poškozením nervových buněk s následnými obrnami a smrtí. Onemocnění trvá zpravidla 2 až 6 dnů, k úmrtí dochází v důsledku paralýzy dýchacího svalstva. Zvířecí vzteklina je rozšířená takřka po celém světě, lidské onemocnění je vzácné. Původcem infekce je neurotropní virus, který je přítomen ve slinách nemocných zvířat. Viry vztekliny izolovaných od různých zvířecích druhů v různých částech světa jsou odlišné.  Zdrojem vztekliny je především nemocný pes. V oblastech, kde vakcinace psů výrazně snížila výskyt, jsou zdrojem divoce žijící zvířata. Způsob přenosu je pokousání nebo potřísnění ran a kožních oděrek slinami nemocného zvířete, které vylučuje virus.

Prevence

Prevence spočívá v systematickém snižování populace lišek a ve sledování zvířecí vztekliny. Očkování psů proti vzteklině je povinné pro všechny psy od půl roku a provádí se opakovaně každoročně.  U koček je očkování doporučováno. Aktivní imunizace se provádí u všech osob, které jsou vystaveny profesně zvýšenému riziku nákazy.

Ornitózy

Otnitóza (drůbeží nemoc) se vyskytuje u drůbeže, jako je kachna, krocan, husa, ale také se vyskytuje u volně žijících ptáků, holubů a papoušků. Výskyt u člověka je ojedinělý, klinicky je typická forma plicní s horečkou, bolestí hlavy, dušností a dráždivým kašlem. Mezi vzácnou formu patří meningoencefalitická, u těhotných žen může dojít k potratu nebo k předčasnému porodu. Velká část infekcí probíhá jako chřipková, může být i forma skrytá. Výskyt u člověka je vázán na jeho profesi, jako je práce v drůbežárnách, na jatkách apod. K přenosu dochází kontaminovaným trusem ptáků a drůbeže, nebo peří, aerosol sekretu dýchacích ces u ptáků a drůbeže.