Tekutina nejvzácnější
Krev je pro zajištění činnosti organismu zcela nezbytná. Je vháněna srdcem do soustavy krevních cév, tepen a žil, a to od narození po smrti. Úkolem krve je roznášet kyslík, živiny a další důležité látky do ostatních tkání a odvádět z nich oxid uhličitý a ostatní zplodiny látkové výměny, které by jinak škodily organismu. Lidé věděli již odpradávna, že krev je pro náš život zásadní. Dokonce se domnívali, že by bylo dobré v některých případech krev vyměnit, avšak nevěděli, jakým způsobem to mají udělat. V některých případech alespoň pacienta částí krve zbavovali, tzv. mu pouštěli žilou a věřili, že s odpouštěnou krví, odejde také to, co je pro pacienta škodlivé.
Převratný objev
Na počátku 17. století lékař W. Harveye shrnul ve své odborné práci, že krev není tvořena v játrech, jak se dosud tradovalo a také, že není žádný příliv a odliv krve, nýbrž krev v těle cirkuluje. Dále lékař W. Harveye zjistil, že na proudění krve se aktivně podílí stahy srdečních komor. Byl také prvním odborníkem, který se domníval, že krevní oběh se odvíjí od srdce, který je jeho pohonným orgánem.
Transfúze
Otázky kolem transfúze nebyly řešeny až do počátku 19. století, kdy se této problematice věnoval britský profesor fyziologie a porodnictví James Blundell (1790 – 1878), který provedl svou první transfúzi v roce 1819. Provedl celou řadu úspěšných transfuzí u rodiček, které nadměrně krvácely. Při transfúzi nabádal k velké opatrnosti a radil ukončit ji při jakýchkoli nepříznivých příznacích příjemce.
Současnost
V současné době se věnuje transfuzi krve velká pozornost a péče. Krev se pro tyto účely získává od lékařsky vyšetřených dárců, kdy je testována na významné původce nemocí, které se mohou transfuzí přenášet, jako je např. HIV, hepatitida, syfilis. Odběr krve a její skladování se řídí přesnými pravidly. Podání transfuze předchází vyšetření krevních skupin krve připravené k transfuzi krve příjemce, křížové a další zkoušky. Po dobu transfuze je pacient neustále sledován.
Jaké jsou důvody pro transfuzi krve?
Nejčastějším důvodem pro transfuzi krve je akutní ztráta krve. Krvácení, které vedou k rychlé ztrátě více než 1 l krve způsobí šokový stav, pokles krevního tlaky a nakonec srdeční selhání. Za vážné příhody jsou označovány stavy vnitřního krvácení – například poranění sleziny nebo jater může vést ke ztrátě několika litrů krve do dutiny břišní. Velkou krevní ztrátu může také zavinit zlomenina velké kosti, jako je stehenní. Porod může také doprovázen abnormální krvácení.
Objev krevních skupin
Objev krevních skupin byl velmi zásadním počinem, který učinil vídeňský patolog Karl Ladsteiner v roce 1900. Stejný objev učinil zcela nezávisle český psychiatr Jan Jánský, který zkoumal krev svých psychiatrických pacientů. Zajím se o souvislost mezi shlukováním krve a duševními poruchami. Po několikaletém zkoumání zjistil, že tato souvislost neexistuje. Jako vedlejší produkt své hlavní výzkumné činnosti však prokázal, že lidskou krev, ať už člověka zdravého nebo duševně nemocného, lze podle určitých rozdílů ve vlastnostech krve rozdělit do 4 základních skupin. Tento objev popsal a zveřejnil v roce 1907.
Systém Rh faktorů
V roce 1941 objevil Karl Landteiner ve spolupráci s dalším vědcem A. S. Wienerem další důležitou skutečnost, a to systém Rh faktorů. Lidé, kteří mají na červených krvinách aglutinogen, se označují jako Rh+ (Rh pozitivní), pokud chybí některé určité znaky na povrchu červených krvinek, patří do skupiny Rh- (Rh negativní). Tento objev pak umožnil vysvětlení některých dříve nepředpokládaných reakcí po transfuzi. Znalost Rh faktoru je pro transfuzi nezbytná. Základním požadavkem je, aby dárce a příjemce měli stejné krevní skupiny a stejné znaménko Rh faktoru. Většina lidí je Rh pozitivní.
Dědičnost
Krevní skupiny dědíme po předcích. Většinou platí, že pokud rodiče mají stejnou krevní skupinu, dítě ji má rovněž. Je- li jeden z nich A nebo B a druhý 0, dítě bude mít skupinu AB. Vypadá to sice jednoduše, avšak po tomto se nabízí otázka, že skupina 0 by rychle vymizela, zatímco ve skutečnosti je nejčastější. Je to z těch důvodů, že skupina 0 je vázána na tzv. recesivní gen. Jedinec, jehož jeden rodič měl krevní skupinu 0, po něm může zdědit její gen, který se u něj samotného neprojeví, ale přenese se na jeho děti. V případě, že se setkají dva partneři s tímto recesivním genem, jejich dítě s největší pravděpodobností bude mít krevní skupinu 0, ačkoliv ji oni sami nemají. Je všeobecně známo, že nositelé některých krevních skupin jsou náchylnější k určitým nemocem. Například jedinci mající krevní skupinu 0 mají větší sklon onemocnět žaludečními nebo dvanáctníkovými vředy. U lidí se skupinou A se daleko více vyskytuje rakovina žaludku a skupiny A a AB mají větší sklon k cukrovce.
Otázka budoucnosti
Prozatím není možné krev uměle vyrobit. Krev zaujímá v současné medicíně zcela nezastupitelnou roli a to i z toho důvodu, že jsou daleko častěji prováděny komplikované léčebné zákroky. Odborníci uvádějí, že průměrně každý občan během svého života podstoupí krevní transfuzi čtyřikrát a přípravek vyrobený z krve přijme dokonce dvanáctkrát. Dárcovství krve je zcela nenahraditelné a každého člověka, který bezplatně daruje krev, bychom si měli vážit.
