Osteoporóza
Kosti jsou ukryté v našem těle, a tak těžko můžeme pozorovat, jak se mění. Jejich oslabení nijak necítíme, přesto k němu dochází. Na ubývání kostní hmoty bývají upozorňovány hlavně ženy, které dosáhly menopauzy. Proč právě kosti nezůstávají v takovém stavu, jak nám narostly? Osteoporóza přichází zejména s nedostatkem vápníku a vitaminu D, když se málo hýbeme, kouříme a konzumujeme alkohol, podstatný vliv má také dědičnost. U žen se bohužel přičítá obvyklý spouštěcí faktor v podobě poklesu hladiny estrogenů.
Slovo osteoporóza se skládá z řeckých základů „osteo“ (kost) a „poróza“ (řidnutí). Všeobecně je známo, že u každého člověka se s postupujícím věkem stále prohlubují degenerativní procesy, tedy procesy chátrání. Zdravý člověk přijde mezi 40. a 70. rokem života asi o třetinu kostní hmoty. U stárnoucího člověka činí ztráta kostní hmoty přibližně jedno procento ročně. To je normální ztráta podmíněná stárnutím. Když však dojde ke zvýšenému úbytku kostní hmoty, máme co dělat s klinickým obrazem osteoporózy. Ta postihuje 80 % žen, ale trpí jí také stále více mužů. U osteoporózy bohužel neexistují žádné včasné výstražné symptomy a nemoc je často diagnostikována až ve chvíli, kdy dojde k první zlomenině. Pokud jste si tedy v minulosti zlomili kost, aniž došlo k výraznému těžkému pádu, je na místě vyhledat lékaře.
Osteoporóza je „podceňovanou nemocí“, protože v počátku nebolí a výrazný podíl má podceňování choroby a jejího nebezpečí. A to jak pacienty či ohroženými skupinami, tak i mnoha lékaři. Osteoporóza patří k chorobám s vyšším výskytem v pokročilejším věku, ale není nezbytným průvodcem stáří.
Česká republika patří mezi země s vysokým rizikem vzniku choroby a bohužel přitom k zemím, kdy je léčen jen malý podíl nemocných. Základem je na riziko osteoporózy vůbec myslet. Existuje řada rizikových faktorů – od dědičnosti (především v ženské linii) přes poruchy vstřebávání a trávení, nedostatek pohlavních hormonů (například po operačním odstranění vaječníků), kostní hmotu okrádají chronické zánětlivé procesy, revmatoidní artritida, dlouhodobé užívání kortikoidů a mnohé další skutečnosti. Obecně lze také říci, že velmi hubené ženy jsou ve vyšším riziku, především ve vyšším věku.
Stejně jako cukrovka patří osteoporóza k nemocem látkové výměny. Osteoporóza je onemocnění charakterizované nízkou kostní hmotou a zhoršením mikroarchitektury kostní tkáně. To způsobuje vyšší lámavost kostí a větší riziko zlomenin. Onemocnění se zjišťuje na základě výsledků měření hustoty kostí. O skutečnou osteoporózu jde třeba v případě, kdy je u ženy nebo muže hustota kostního minerálu dvaapůlkrát nižší, než činí střední hodnota u zdravé ženy před menopauzou. Díky takovému měření lze včas učinit opatření předcházející zlomeninám.
Formy onemocnění
Obecně rozlišujeme mezi lokalizovanou a generalizovanou formou osteoporózy. U lokalizované formy dochází ke ztrátě kostní hmoty v přesně vymezené oblasti. Generalizovaná forma se vyskytuje mnohem častěji a ke snížení kostní hmoty při ní dochází v celém kosterním systému.
Podle vzniku rozlišujeme primární a sekundární osteoporózu. U primární osteoporózy tkví příčina jejího vzniku v samotné látkové výměně kostí, což je případ 95 % onemocnění. Odborná literatura rozlišuje u primární osteoporózy typ 1 a typ 2.
Osteoporóza prvního typu se označuje jako postmenopauzální osteoporóza a postihuje ženy během přechodu (kolem 50. roku věku). Příčinou je úbytek nebo nedostatek pohlavních hormonů, zvláště pak estrogenu. Jde o nejčastější formu osteoporózy.
Osteoporóza druhého typu je označována také jako senilní osteoporóza. Vyskytuje se až v pozdějším věku a postihuje stejnou měrou muže jako ženy. U sekundární osteoporózy není třeba hledat příčinu primárně v látkové výměně kosti. Za její vznik odpovídají často chronické choroby ledvin, trávicího ústrojí nebo jater. Dysfunkce těchto důležitých orgánů narušuje výměnu minerálních látek (vápníku atd.) a zpracování vitaminů. Vznik sekundární osteoporózy mohou zapříčinit také onemocnění štítné žlázy a cukrovka.
Stavba kosti
Zatížitelnost kosti závisí nejen na její hustotě, ale také na vyvážené architektuře. Ta musí být na jedné straně odolná a na druhé pružná. Například kyčelní kloub musí unést zátěž více než 250 kg. Kost kyčelního kloubu musí odolávat zkroucením a nárazům a odpružovat je. Proto musí mít elastické složky. K vrcholnému zatížení dochází třeba při volejbalu nebo lyžování.
Kost je pružná díky pojivovým (kolagenním) látkám. Ty jsou uspořádány lamelovitě jako lana a spojují je jako jakýsi cement krystaly kalcia a fosfátu. Pevnosti pojiva slouží také jiné stopové prvky. Vitaminy pomáhají nepřetržitě probíhajícím procesům výstavby a odbourávání kostní hmoty. Můžeme říci, že kosti propůjčuje její mimořádné vlastnosti správná směs všech pružných, pevných a tuhých komponent.
Stavba kosti se dá snáze pochopit pomocí rentgenových snímků. Takzvaná kortikální kost se podobá duté rouře nebo tyči. Kortikální je například stehenní kost. Je kompaktní, tvrdá a snese vysokou zátěž.
Páteřní obratle nejsou duté, mají houbovitou výplň. Nazývá se spongiózní. Když si prohlédneme kost pod mikroskopem, zjistíme, že se její stavební linie přizpůsobuje momentálnímu zátěžovému profilu kosti. Kost neustále mění stavbu, aby byla zatížitelná, a přece flexibilní. Tyto procesy výstavby a odbourávání kostní hmoty probíhají současně. Povrch kostních můstků tak představuje obrovskou plochu pro procesy přestavby. Ve spongiální kosti (např. u páteře) probíhají tyto procesy až desetkrát rychleji než v kortikální (např. krček stehenní kosti).
Příčin vzniku onemocnění je více
Dnes už víme, že existuje mnoho geneticky daných i získaných rizikových faktorů, které mohou za vznik osteoporózy. Projevy těchto rizikových faktorů a jejich vzájemná kombinace zvyšují pravděpodobnost vzniku osteoporózy.
Na jedné straně jsou faktory, které jsou vrozené, a proto je nelze ovlivnit. Na druhé straně se vykytují rizika vzniku osteoporózy, za něž odpovídáme sami. Ne vždy se zjistí pouze jedna příčina vzniku osteoporózy. V takovém případě hovoříme o idiopatické osteoporóze.
Výzkumy bylo zjištěno, že zvýšené riziko hrozí Severoevropankám, ženám se světlou pletí nebo ženám se všeobecným dědičným zatížením, tedy těm, v jejichž rodinách bylo zachyceno už několik případů tohoto onemocnění.
U rodového zatížení je třeba mít na zřeteli skutečnost, že dcera dědí nemoc po matce. Jestliže matka trpí častými zlomeninami, jestliže se podstatně snížila její tělesná výška nebo si přivodila zlomeninu krčku stehenní kosti, je její dcera velmi pravděpodobně riziková pacientka a měla by se podrobit příslušnému vyšetření. V zásadě je prokázáno, že jak maximální hustota kostí, tak pozdější řídnutí kostí jsou geneticky předem naprogramované.
Nedá se z větší části ovlivnit, jak intenzivně a jak rychle postupuje geneticky podmíněný úbytek kostní hmoty. Výstavba kostí převažuje u žen a mužů do 30. roku věku. Mezi 30. a 35. rokem se přestavba kostí nachází v rovnováze. Po menopauze a s ní spojeným úbytkem estrogenu dochází u žen ke značnému zvýšení počtu zlomenin. U mužů naproti tomu značně stoupá riziko zlomenin až po 75. roku věku. Úbytek kostní hmoty probíhá v zásadě rychleji u ženy než u muže. Dříve byla osteoporóza považována za osudové onemocnění starých lidí.
Dnes už známe rizikové faktory vedoucí ke vzniku onemocnění, proto máme možnosti, jak tyto faktory oslabit a zabránit vzniku choroby. Z rizikových faktorů stojí na prvním místě chronický nedostatek pohybu. Když nedochází k pohybové aktivitě, látková výměna kostí se sníží natolik, že i u mladých pacientů upoutaných na lůžko hrozí zvýšené riziko vzniku zlomeniny. Je prokázáno, že při inaktivitě, způsobené třeba dlouhodobější nemocí, se během několika málo měsíců zmenší kostní hmota až o 30 %.
Přidat pohyb
Není nejmenší pochybnosti o souvislosti mezi pohybem a výstavbou kostí, popř. mezi nedostatkem pohybu a úbytkem kostní hmoty.
Aby se mohly do kostní struktury zabudovat potřebné materiály, musí se lidské tělo pravidelně hýbat. Při pohybu přenášejí svaly a šlachy pozitivní vzruchy na kosti a povzbudí je, aby budovaly kostní hmotu a byly schopny odolat zátěži. Kosti a svaly tvoří symbiotický systém. Kdo má dobrou kondici, může bezpečně chodit, bez problémů se shýbat. Zdravý člověk nemívá sklon k závratím, což automaticky zabraňuje pádu. Navíc se prokázalo, že u pravidelně trénujících osob se znatelně lépe hojí zlomeniny a jiná zranění.
Zapomeňte na nikotin
Vůbec si neuvědomujeme, jak významně ovlivňuje kouření látkovou výměnu kostí. Na jedné straně dochází ke zúžení cév a tím ke zhoršení regenerační schopnosti a výstavby kostí. Na druhé straně škodí kouření především játrům, což vede ke snížené aktivitě důležitého vitaminu D. Kvůli kouření se v kostech ukládají škodlivé látky kadmium a olovo. Kouření navíc snižuje funkci plic a příjem kyslíku, což se negativně projevuje na výstavbě kostní hmoty. Mladé kuřačce hrozí stejné riziko, že onemocní osteoporózou, jako ženě po přechodu. Vyšetření prokázala, že kuřačky mají v průměru o 5 až 10 % kostní hmoty méně než nekuřačky. Dvacet procent všech zlomenin krčku stehenní kosti lze odůvodnit kouřením.
Vznik osteoporózy mohou po letech způsobit chronická onemocnění zažívacího traktu, plic nebo také chronické revmatické choroby. Důvodem je dlouhodobé užívání kortizonových preparátů, podmíněné nemocí. Ohroženi jsou zvláště pacienti trpící revmatickými chorobami, a to kvůli snižující se hybnosti kombinované s užíváním uvedených preparátů. Vzniku onemocnění napomáhají nebo negativně ovlivňují jeho průběh také léky, které užívají pacienti trpící určitými plicními onemocněními (např. chronickou bronchitidou).
Důvody, proč se nechat vyšetřit
Mnoho lidí své problémy mylně pokládá za přirozený projev stárnutí. Zakulacující se záda, snížení výšky postavy i o tři centimetry, bolesti páteře a dlouhých kostí nebo potíže při hlubokém nádechu do břicha nepovažují za podstatné a přehlížejí je. Včasná diagnostika přitom výrazně napomáhá zpomalit nebo zastavit progres nemoci. Jak již bylo řečeno, rozvoj osteoporózy může sekundárně způsobovat i dlouhodobé užívání léků ovlivňujících metabolismus vápníku, jako jsou například glukokortikoidy.
Osteoporóza je onemocněním, které nedoprovázejí varovné signály. Proto by měl každý člověk kromě preventivních vyšetření absolvovat také kostní testy. Měření hustoty kostí je jediná možnost, jak rozpoznat osteoporózu v raném stadiu.
Jako u většiny onemocnění rozhoduje také u osteoporózy včasné rozpoznání a prevence. Je jasné, že je snazší předejít zlomeninám než vyléčit zlomenou kost. Současné běžně používané diagnostické postupy měření hustoty kostí pacienta téměř nezatěžují.
Hustota kostí
Hustota kostí se měří na různých místech kostry. Naměřené hodnoty umožňují lékaři zjistit, kde může později případně dojít ke zlomenině kosti. Měření hustoty kostí je nejlepší možnost, jak rozpoznat osteoporózu pokud možno dřív, než dojde ke zlomenině. Toto vyšetření je také rozhodující pro posouzení průběhu nemoci a ověření účinnosti podávaných léků.
Za nejbezpečnější a nejlepší metodu měření hustoty kostí je všeobecně považována tzv. metoda DXA, někdy nazývána rovněž metoda Dexa. Jde o zkratku výrazu dual energy x-ray absorption. Pomocí této metody se měří, kolik paprsků kost propustí. Čím má kost větší denzitu, tím méně paprsků propustí.
Měří se především v místech, kde hrozí velké riziko zlomeniny, na bederní páteři a kyčelním kloubu. Zatížení zářením je nepatrné, a proto se tato metoda hodí také pro kontrolní vyšetření v dalším průběhu nemoci. Měření není pro pacienta nepříjemné – podle toho, zda se měří odstupy obratlů a nebo kyčelních kostí, trvá vyšetření zpravidla dvacet až třicet minut. Při kontrolních vyšetřeních je třeba dbát na to, aby je prováděl stejný lékař na stejném zařízení.
Druhou metodou měření hustoty kostí je tzv. kvantitativní počítačová tomografie. U této metody dochází k většímu zatížení pacientů zářením, a proto se nehodí pro častá kontrolní vyšetření.
Další metodou měření hustoty kostí je ultrazvukové vyšetření. Výhody tohoto vyšetření spočívají v tom, že nikoho nezatěžuje zářením, a v jednoduché manipulaci.
Protože se osteoporóza může vyskytnout na více částech kostry, je třeba měřit hustotu kostí také na různých jejích částech. Bederní páteř a kyčelní kloub je třeba vyšetřit velmi důkladně, neboť právě tam dochází k nejzávažnějším zlomeninám. A právě tam je rovněž nutné provádět následně kontrolní vyšetření.
Protože k potížím způsobeným pokročilou osteoporózou patří bolesti v zádech a kříži, lze počítat k povinnému vyšetření i nadále rentgen bederní a hrudní páteře na dvou úrovních. Na rentgenových snímcích lze rozeznat prolomeniny plotének, ale jak už bylo řečeno, pouze v pokročilém stadiu. Pokud je na základě rentgenových snímků třeba ještě něco objasnit, měl by lékař přistoupit k dalším vyšetřením. Na běžných rentgenových snímcích lze rozpoznat osteoporózu, pokud ubylo už 30 až 40 % kostní hmoty. Proto včasnou diagnózu nelze stanovit pouze rentgenovým vyšetřením.
Protože se často neobjeví žádná varovná znamení, má rozhodující význam zjištění dřívějších prolomenin plotének nebo ostatních částí kostry, podmíněných osteoporózou. Dále je důležité rentgenové vyšetření pro získání předběžného přehledu o kostní hmotě. Osteoporóza je často diagnostikována při rutinním vyšetření bolestivých zad.
Jak už bylo zmíněno, stará kost se neustále odbourává a tvoří se kost nová. Odpadní produkty, zvláště pak kolagen, lze prokázat vyšetřením moči a krve. Lze tak zjistit rychlost výstavby a odbourávání kostní hmoty. Osteoporózu nelze těmito diagnostikovat. Z jiných krevních hodnot, jako např. z alakalické kostní fosfatázy, lze zjistit informace o tvorbě nových kostí. Další krevní parametry jako množství kalciumfosfátu nebo také vitaminu D by měly být zjišťovány rutinně, aby bylo možné stanovit spolehlivou diagnózu.
Při biopsii kosti se odebere vzorek kostní tkáně a odešle se k mikroskopickému vyšetření. Toto vyšetření by se mělo provést tehdy, když nejsou zcela nebo jsou jen nedostatečně zjištěny zjevné příčiny, zvláště pak u mladých pacientů. Zákrok se provádí ambulantně pomocí duté jehly.
Vhodný jídelníček
Při skladbě potravin dbejte na správnou regulaci acidobazické rovnováhy. Hodnotu pH si lze naměřit v ranní moči praktickými pomůckami, které koupíte v lékárně. Hodnota sedm je normální, méně než 7 znamená kyselost a více než 7 zásaditost. Pokud se hodnota pH nachází v rozmezí 6,5 až 7, je organismus dostatečně nasycen zásadami. Pokud je nižší, měli byste navštívit lékaře.
Jezte převážně potraviny bohaté na zásady, tedy zeleninu a rýži – hlavní zdroj zásaditých látek. Co se týká vápníku přijímaného v potravě, není rozhodující, kolik ho organismus přijme, ale kolik ho v důsledku chybných stravovacích návyků ztratí. Dopřejte si hodně zeleniny. Je důležitá nejen pro acidobazickou rovnováhu ale zároveň je to náš největší dodavatel minerálů. Velmi důležité jsou také lehce stravitelné mléčné produkty (jogurt, kyselé mléko, tvaroh).
Naopak nejezte příliš mnoho bílkovin, a když už, tak jezte bílkoviny obsažené v rybách a sýru. Pozor si dejte na potraviny obsahující fosfor, jako např. uzeniny, maso a nepijte téměř vůbec sladké nápoje. Studie umazují, že vysoká konzumace cukru je zodpovědná za vznik mnoha degenerativních onemocnění, jako například diabetu nebo artritidy, ale také přispívá ke vzniku osteoporózy. Cukr dodává mnoho kalorií, ale žádné hodnotné živiny. Zpracování cukru odebírá organismu cenné vitaminy a minerální látky. Cukr navíc brání vstřebávání vápníku ve střevě, a je tak nebezpečným nepřítelem zdravých kostí, zvláště pak ve spojení s kofeinem. Když jíte málo cukru, máte nejen zdravé šlachy, ale také pevné kosti.
Solte s mírou. Sůl je často v hojném množství obsažena v uzeninách a sýrech. Snižte konzumaci těchto produktů na nejnutnější minimum. Ani potom nemusí být strava mdlá. Kořeňte jídla čerstvými bylinkami. Vyhýbejte se hotovým jídlům, jsou většinou plná nezdravých přídavných látek. Také nízkokalorické margaríny obsahují často kyseliny, které nám prokazatelně škodí.
Aby se v lidském organismu spustily biochemické procesy, je zapotřebí určitých látek, které získáváme z potravy: vitaminy a minerály. Ty společně s enzymy a hormony tvoří základní kostru každé látkové výměny. Je-li organismus těmito látkami zásobován nedostatečně, vytvoří se v něm nerovnováha. Platí to přirozeně pro látkovou výměnu kostí. U zdravého člověka existuje rovnováha vápníku v kostech a zásob vápníku. Kalcium se vstřebává střevem a vylučuje se ledvinami. Tato rovnováha je určována především vitaminem D3, parathormonem a kalcitoninem.
