Kůže

Kůže tvoří souvislý pokryv lidského těla a váží 3 kg dohromady s podkožní tukovou tkání. Až 20 kg. Patří mezi nejtěžší orgán lidského těla.  Mnoho kožních reakcí vzniká v důsledku změn činnosti vnitřních orgánů (např. jater, ledvin, střev apod.). Kůže je tvořena dvěma hlavními vrstvami. Povrchní pokožka (epidermis) se ve své zárodečné vrstvě neustále dělí. Dělící se buňky vytlačují nad nimi ležící buňky k povrchu. Ty se stávají ploššími a ploššími, až jako velmi tenké šupinky leží na samém povrchu kůže. Současně s pronikáním do povrchnějších vrstev epidermis tyto buňky rohovatějí. Souvislá rohová vrstva buněk představuje mechanickou ochranu lidského těla, např. proti pronikání infekce, ale i ochranu proti vysychání kůže. Rohová vrstva se neustále obnovuje.

Kožní pigment

V buňkách zárodečné vrstvy je v zrníčkách přítomen tmavohnědý kožní pigment (melanin). Čím více je pigmentu, tím je barva kůže tmavší. Protože melaninu v buňkách přibývá působením ultrafialových paprsků slunečního světla, kůže při opalování hnědne. Tím se tvoří pigmentová clona, která chrání níže uložené tkáně pod přílišným osluněním. Ke zbarvení kůže přispívá i stupeň jejího prokrvení.

Škára

Spodní vrstvu kůže tvoří škára, která se skládá ze sítě pružných vazivových vláken, která zasahují až do pokožky, Spleť vláken dodává kůži mechanickou pevnost a pružnost.  Mezi vazivovými vlákny je jinak tuk, cévy, nervy a hladké svalstvo. Do škáry vytváří pokožka několik milimetrů hluboké vklesliny, které obsahují kořeny chlupů a vlasů s mazovými nebo potními žlázami. V podpaží, v okolí prsních bradavek a v okolí genitálu se v kůži v období puberty vyvíjejí speciální velké potní žlázy. Na dlaňové straně ruky a na chodidle tvoří kůže zvláštní souvislé linie, zcela charakteristické pro každého jedince. Kresba se za život nemění, a proto jsou důležité pro zjišťování totožnosti osob.

Ochlupení

Pro savce je typické ochlupení celého těla. Není doposud jasné, proč člověk celotělní chlupový pokryv ztratil. Na lidském těle rozlišujeme chloupky, vlasy, řasy, obočí, chlupy ve zvukovodu, vous, chloupky v nose, chlupy v podpaží a chlupy na ohanbí. Každý vlas je složen z vlasového kořene, který je uložen v prohlubni pokožky, zvané vlasová pochva. Kořen se zduřuje ve vlasovou cibulku. Vlas končí hrotem. Chorobné procesy poškozují vlasovou cibulku a vedou k odumření a vypadnutí vlasu. Vlasy se v průběhu života stále vyměňují. Vlasy rostou o 0,3 až 0,45 mm denně a denně vypadne asi 90 vlasů, v létě o něco více, v zimě méně. Barva vlasu je dána obsahem pigmentu, který se shoduje s kožním melaninem. 

Akné

Při akné se vyskytují černé tečky, bílé puchýřky a růžové nebo zarudlé skvrny nejčastěji v oblasti tváře, šíje a hrudníku, ale může se nacházet také v jiných částech těla. Akné postihuje zejména mladé lidi bez rozdílu pohlaví. U děvčat v mladším věku je patrnější, protože nastupuje s časnějším pohlavním dospíváním, avšak u chlapců mívá onemocnění těžší průběh. Akné se začíná projevovat v adolescentním věku, kdy dochází ke zvýšení produkce hormonů pohlavních žláz a nadledvin. Pod jejich vlivem, zejména pak pod vlivem mužských pohlavních hormonů se stávají kožní mazové žlázy aktivnější. Ženské pohlavní hormony mají naopak účinek opačný, což z části vysvětluje, proč akné trápí zejména chlapce.

Jaké jsou příznaky?

Pro akné typické tmavé ucpané póry, které jsou provázeny růžovým nebo zarudlým zanícením. Bakterie, které žijí v mazu lze považovat za příčinu zánětu, nikoliv za akné jako takové. Organismus reaguje na množící se bakterie rozšířením krevních cév, aby se umožnil zvýšený přísun buněk bojujících proti infekci do místa zánětu, jedná se o součást zánětlivého procesu. Druhotně vede akné ke vzniku uhrů – drobných puchýřků, které jsou naplněny hnisem.

Komplikace

Mezi hlavní nebezpečí akné patří vznik druhotných infekcí, které mohou vést k vytvoření trvalých jizev, prohlubní a útvarů podobající se neštovicí. Velmi negativní je také dopad na psychiku, kdy se i veselý extrovert může začít velice trápit pro svůj vzhled.

Výživa

Akné sice napadá pokožku, avšak sebelepší mazání má pouze omezený vliv. S nápravou je nezbytné začít uvnitř těla, a to ideálně úpravou jídelníčku, popřípadě zařazením pravidelné pohybové aktivity. Za škodlivé považují odborníci především konzumaci sacharidů (hlavně těch s vysokým glykemickým indexem). V organismu zvyšují produkci mikroribonukleové kyseliny, která má vliv na aktivitu řady důležitých genů a působí jako centrální regulátor proliferace zánětlivých procesů. I nadmíra mléčných výrobků a nasycených tuků není žádoucí. Velmi pozitivně naopak působí potraviny s obsahem omega -3 nenasycených mastných kyselin.

Čištění a péče pleť

Důležitou součástí léčby je pravidelné čištění pleti pomoci čistících roztoků doporučených při léčbě akné. Zpravidla obsahují antiseptika potlačující růst a množení bakterií a keratolytické látky, které uvolňují mazové zátky blokující ústí mazových žláz. U mladistvých, kteří trpí těžkou formou akné, je vhodnější navštívit lékaře, který může naordinovat vhodný typ léčby. Optimistické je, že většina případů akné nakonec vymizí sama, když to někdy může trvat do pozdních 20. let věku, někdy i do 30. let.

Kůže a pot

Kůže je protkaná velkým množstvím krevních vlásečnic a je důležitým vylučovacím orgánem. Potní žlázy vytvářejí výměšek, který obsahuje látky, které může nalézt v moči. Potní žlázy se dělí na: aromatické žlázy, které se obvykle pojí s ochlupením a vlastní potní žlázy. Aromatické žlázy jsou trubicovité klubíčkové žlázy tvořené buňkami, u nichž je hrotová část cytoplazmy vytlačována spolu s výměškem. Jsou rozmístěny na různých místech po těle a jejich činnost je často spojena s pohlavními hormony. Největšího rozvoje dosáhnou v průběhu puberty a v pokročilém věku zakrní. Vlastní potní žlázy nesouvisí s ochlupením a nacházejí se takřka na celém těle. Jedná se o jednoduché trubicové žlázy klubíčkového typu, vzájemně se proplétají a mohou se dostat do podkožního vaziva. Buňky, které jsou na průsvitu žlázy, mají jemné špičaté chloupky, které znovu pohlcují vybrané elektrolyty, takže je pot vůči plazmě hypotonický.

Vnímání kůží

Hmat zachycuje na povrchu celého těla širokou škálu informací o vnějším prostředí, které nás bezprostředně obklopuje. V kůži se nacházejí kromě hmatových také další receptory s doplňkovými funkcemi. Vysílají do smyslové mozkové kůry informace o tlakových a teplotních podmínkách, v kterých se kůže nachází, a také v případě potřeby vnímají bolest, která je známkou hrozícího nebezpečí. Tyto receptory jsou rozloženy po celém povrchu těla, spolupracují s receptory uloženými ve šlachách, svalech, kloubech a umožňují tak mozku mít neustále pod kontrolou tělesný stav a mají také odlišnou podobu a funkce.

Typy tělísek

Paciniho tělíska – jsou uložena ve škáře a jsou citlivá na tlak.

Ruffiniho tělíska – leží v hluboké vrstvě škáry a jsou citlivá na teplo.

Markelovy disky – jsou uloženy ve škáře a reagují na nepřetržité hmatové podráždění.

Meissnerova tělíska – leží v povrchové vrstvě škáry a jsou citlivá na hmatové podněty.

Krauseovy koncové cibulky – nachází se v škáře a jsou citlivé na chlad. 

Nervová zakončení

Jako kožní receptory fungují také někdy volná nervová zakončení, která se zpravidla nacházejí v pokožce, v menší míře ve škáře, jsou citlivá na hmatové podněty a na bolest. Nervová zakončení vlasových váčků jsou uložena v hluboké vrstvě škáry, pokrývají vlasový váček a reagují na jakýkoli kontakt s vlasem. Smyslová nervová zakončení, která vycházejí z těchto receptorů, mají různou délku, od několika centimetrů v případě hlavy až po dva metry, spojující špičku nohy s mozkovou kůrou. Z povrchu kůže přes míchu přicházejí vlákna spojená do svazků k mozkovému kmeni, kde se kříží, procházejí talamem a končí v mozkové kůře. Reakce na bolest jsou takřka vždy reflexivní. Vycházejí z míchy, dokonce ještě před tím, než se k mozku dostane bolestivý vjem.