Syndrom karpálního tunelu

Se syndromem karpálního tunelu se na lékaře v poslední době obrací stále více lidí. Příznaky jsou vždy stejné. Pacienta brní prsty, nejčastěji od palce po prostředníček. Po určité době zjišťuje, že ruka už není tak silná jako dřív, a nakonec mu z ní začnou vypadávat předměty. To už jde o pokročilý stav postižení.

Zda právě vy trpíte syndromem karpálního tunelu, zjistíte relativně snadno pomocí takzvaného Phalenova testu. Spojte k sobě hřbety rukou tak, aby prsty směřovaly dolů k zemi, předloktí jsou přitom horizontálně se zemí. Hřbety rukou proti sobě tlačte minimálně minutu. Pokud se v průběhu této doby objeví některé z typických symptomů, například brnění, mravenčení, píchání, pálení, snížení citlivosti, bolesti nebo křeče zápěstí či prstů, je pravděpodobné, že syndromem karpálního tunelu trpíte. Čím dříve navštívíte lékaře, tím větší je šance, že nebude nutné přistoupit k operativnímu řešení.
Máte-li podezření, že syndromem karpálního tunelu trpíte, je nejjednodušší obrátit se na vašeho praktického lékaře, který provede podrobnou a kompletní anamnézu a v případě podezření vás odešle k vyšetření prostřednictvím elektromyografu (EMG). Toto vyšetření založené na měření rychlosti vedení nervových vzruchů určí, je-li postižení nervu v karpálním tunelu nebo v jiném místě, a specialista pomocí tohoto vyšetření stanoví i tíži postižení nervu v karpálním tunelu. Podle výsledku vyšetření se pak určuje další léčba, konzervativní nebo operační.

„Karpál“ trápí čím dál více lidí

Typickými příznaky pro toto onemocnění jsou tedy brnění prstů ruky, palce, ukazováčku a prostředníčku, někdy i prsteníčku. Nikdy však nebrní malíček. Zpočátku se vyskytují pouze noční problémy, které pacienta budí a nutí ke změně postavení ruky, potřebě ruku vyklepávat apod. Postupně dochází k brnění i přes den, při nebo po zátěži. Zhoršuje se citlivost prstů a nespolehlivost ruky se projevuje i vypadnutím drženého předmětu. V pozdějším stadiu již brnění není přítomno a může dojít i k ústupu obtíží, ale v tomto stadiu jsou již léčebné možnosti, či spíše regenerační schopnosti organismu omezené.

Důvodů, proč se toto postižení vytvoří, je popsáno mnoho, ale mezi nejčastější patří již zmíněné přetěžování ruky a zápěstí jednostrannou a opakovanou zátěží. Není to zdaleka jen problém související s používáním myši na počítači. Dříve jím trpěly například dojičky krav nebo pletařky. Potíže mohou trápit pekařky nebo cukrářky, pracovníky u pásu nebo kuchaře. Příčinou vzniku tohoto tlakového postižení může bát také úraz nebo zánět šlach a vazů v oblasti zápěstí a lokte. Na vině mohou být také hormonální změny v organismu způsobené například užíváním antikoncepce, těhotenstvím nebo menopauzou. Nejčastěji jsou však potíže spojené s chronickým přetěžováním zápěstí při nevhodné ergonomii práce s počítačovou myší, pro které se rovněž vžilo označení „myší syndrom“. Oč se jedná? Jde o postižení středního nervu v karpálním tunelu. Potíže se stupňují po opakovaném, stále stejném pohybu zápěstí. Tyto pohyby vyústí do otoku šlach, které spojují svaly a kosti v ruce, přesněji řečeno v takzvaném tunelu (prostoru tvořeném zápěstními kůstkami a vazivovým pruhem, kterým prochází nerv).

Vliv má i věk, čím vyšší, tím větší pravděpodobnost přetížení v této oblasti, častý výskyt obtíží s karpálním tunelem bývá kolem 50.-60. roku věku. Nesmíme zapomenout také na genetické predispozice. Tedy pokud se v rodině syndrom karpálního tunelu již vyskytuje, zejména u vašich rodičů, pravděpodobně si ponesete stejný sklon k tomuto onemocnění. Nicméně tento fakt není směrodatný. Záleží na vašem životním stylu, míře zátěže a dalších okolnostech, například pokud máte v této oblasti anomálii či utrpíte úraz, konkrétně třeba zlomeninu.

Vyšetření ukáže způsob léčby

Do jakého bodu se dá situace ještě zachránit například rehabilitací, procvičováním dlaní, abychom nemuseli na operaci, a kdy už je nezbytná, ukáže neurofyziologické vyšetření (EMG).
V lehkém stupni postižení se pomocí rehabilitačních technik a vitaminoterapie dá zabránit progresi onemocnění, a tudíž se vyhnout operačnímu řešení. V počáteční fázi je syndrom zvládnutelný manuální fyzioterapií spojenou s nočním zapolohováním zápěstí takzvanou extenční dlahou a zachováváním denního klidu. Terapii lze doplnit injekcemi kortikoidů. Rehabilitační léčba a podávání vitaminů skupiny B, případně léků na ztišení bolesti mohou stav zpomalit, či dokonce zastavit. V časných fázích syndromu karpálního tunelu je možné nejsnáze situaci  řešit podáním léků, které zmenší otok a přestanou utlačovat nervy a cévy. Pomáhá také fyzikální léčba (magnetoterapie, elektrostimulace nebo tzv. diatermie – léčebné prohřívání orgánu průchodem vysokofrekvenčního elektrického proudu), ultrazvuk nebo laser. Při fyzioterapii je vhodné zaměřit pozornost také na uvolnění loktu, ramenního kloubu a svalů hlavy a šíje, které mají vliv na napětí svalů celé ruky a prstů. Vhodná je rovněž masáž míčky.

Pokud je ve šlachách či vazu přítomen zánět a místo je bolestivé, je možné stav zvrátit pomocí rázové vlny. Rázová vlna je jednou z možností, jak neinvazivně uvolnit bolesti při syndromu karpálního  tunelu. Aplikace pomáhá zlepšit cirkulaci v postižené oblasti a zlepšuje propustnost kapilár. Úleva se někdy může dostavit už po první návštěvě, zejména v kombinaci s uvolněním ramene, ale samozřejmě záleží na stavu, ve kterém pacient přichází.

Chirurgické řešení

Existují dvě základní operační techniky. Při plně rozvinutém syndromu je metodou léčby tzv. dekomprese karpálního tunelu. Operace se provádí endoskopicky, ambulantně při lokální anestezii a trvá asi půl hodiny. Při tomto zákroku lékař provede řez v zápěstí, kudy zavede do dlaně speciální přístroj se zabudovanou kamerou, následně protne příčný vaz, pod kterým je nerv tísněn. Na rozdíl od otevřené operace se při endoskopickém výkonu neporaní tkáně uložené pod vazem (svalovina dlaně, podkoží a kůže), a proto je hojení rychlejší. Pokud z nějakého důvodu nelze provést endoskopickou operaci, připadá v úvahu klasická operační technika.