Komunikace v rodině

Verbální komunikaci se dítě učí především v rodině a žádný další kolektiv jej nemůže po komunikační stránce  vůbec nahradit a ovlivnit tak jako rodina. Záleží tedy pouze na rodičích jakým způsobem a důrazem budou kultivovat způsob vyjadřování svých dětí. Odmalička je třeba dbát na pečlivou výslovnost a ovlivňovat i další stránky mluveného projevu. Zanedbání správné verbální a jiné komunikace vede k nedorozumění mezi lidmi a také i mezi nebližšími. Tato nedorozumění se nemusí projevovat hned, ale vytváří se v první řade v našem podvědomí.

První dojem

Každý člověk zapisuje do podvědomí určit informace, které získal po nabytí „prvního dojmu". Jestliže si někoho zaškatulkujeme do určité povahové kategorie, jen ztěží může být „přeřazen" někam jinam. Jistá korekce je možná, ale první dojem je už zanesen a pak jen záleží na vůli člověka, jak naloží s informacemi v podprahové rovině.

Prostředky komunikace

Je všeobecně známo, že komunikujeme nejen slovně ( verbálně), ale i mimoslovně. Mezi komunikační prostředky patří také různé hry, záliby. Také fandovství k určitému druhu sportu je komunikační prostředek. Oblékání, účes a celkový náš vzhled mnoho vypoví o nás samotných a dokresluje naši osobnost. Totéž se dá říci o našem bydlení a naší domácnosti.

Děti v předškolním věku

Dobrý příklad v našem projevu je tím nejdůležitějším prvkem výchovy, protože spontánnost učení je obrovská a schopnost získat pozitivní návyky je úplně stejná jako získat návyky negativní. Nesmíme také opomenout, že i bezprostřednost má svůj význam a vůbec není za každých okolností na škodu. Samozřejmě, že čím je dítě starší, tím se více snažíme dítě „dobře vychovat" v tom smyslu, že chceme, aby chování dítěte bylo v souladu se vžitými normami.

Děti ve školním věku

Na starší děti můžeme působit „přes rozum", to znamená vědomě. Svým způsobem můžeme dát dítěti na vybranou:"Pokud uděláš to a to, bude to vypadat tak a tak.Takto však můžeme komunikovat pouze s dítětem, které není vzpurné, protože nesprávnou komunikací ještě navíc podtrhujeme negativismus dítěte. Vždy musíme vše řešit dle konkrétní situace a konkrétního problému.

Tvoření

Mezi další komunikační prostředek uvnitř rodiny patří také tvoření.Tvůrčí aktivity slouží nejen pro radost a poučení, ale také stmelují celou rodinu. Nejlepší je, pokud  se jedná o vytváření předmětů, které se následně užívají pro zpříjemnění prostředí v domácnosti. K tomu jsou nejvhodnější rodinné svátky (vánoce, velikonoce, rodinné oslavy atd.).Koupené předměty mají jistě svou profesionalitu a kvalitu, ale nedokážou nahradit ten citový náboj, který vznikl při společném povídání a nasazení. Rozhodně není vhodné kritizovat nedostatky hotového výrobku, protože ten vyšší smysl je úplně někde jinde.

Dětské dárky

Velkou hodnotu mají vyrobené dětské dárky pro rodiče a sourozence. Jistě, že za peníze od rodičů mohou děti zakoupit více praktičtější dárek, ale samostatně vyrobený dárek obsahuje něco mnohem více. Ručně vyrobená skládanka, přáníčka nebo korále mají svou zvláštní symboliku a tvoří památku na chvíle pro kterou jsou tvořeny.

Památky

Zvláštní magický význam mají v našem životě předměty, které nás spojují s našimi předky. Může se jednat o rozličné dárky, šperky, knihy, jež mohou připomínat důležité chvíle současné i minulé. Tyto rituální předměty nemusejí mít ani obrovskou materiální hodnotu, ale ve své podstatě představují předmět do něhož je zakódována síla a pomoc rodu. Rodinnou tradici bychom tedy rozhodně neměli přetínat zbavováním těchto dárků pro materiální zisk. Rodinné tradice se snažte spíš předávat dál a posilovat než je ničit.

Procházky

Rodinné procházky, které jsou spojené s pohodou mají také svůj zvláštní komunikační význam. Vedle bezcílných procházek můžeme pořádat honbu za „pokladem", nebo můžeme hledat nějaký konkrétní cíl. V dětech tak vytvoříme pocit volního nasazení, které jak jistě víme je pro život velmi důležité. Samozřejmě záleží na způsobu dosaženého cíle ( zde nemáme na mysli jízdu automobilem, ale chůzi pěšky).  Důležité je také znát nebo si vymyslet legendu o místě samotném a důvod proč se na toto místo vydáváme. V dětech tak vytváříme představu o významnosti činu, kterého se právě účastnilo.