Děti a jazyky
Přirozené zvládnutí dvou (i více) jazyků se stane v budoucnu pro dítě výhodou, a to při studiu, v zaměstnání. Výhodou výuky cizího jazyka už v předškolním věku je zejména to, že děti takové „učení" neberou jako učení, ale jako samozřejmost.
V poslední době se často mluví o bilingvální výchově. Může taková výchova uškodit, stát se příčinou vad a poruch řeči? Ani odborníci se v této záležitosti neshodnou. Přitom mnoho rodičů musí tento problém řešit. Týká se to např. smíšených manželství, rodin žijících v pohraničí nebo menšinových skupin.
Pokud mluví jeden z rodičů jinou mateřskou řečí než ten druhý, je absolutně namístě, aby k dítěti začal promlouvat ve své rodné řeči, čímž se v něm přirozeně začínají budovat jazykové základy. Všeobecně platí pravidlo, že čím dříve a intenzivněji přijde dítě s cizí řečí do styku, tím lépe. Rozlišovat a také striktně oddělovat vícero cizích jazyků začne dítě vědomě až od druhého roku života.
Dvojjazyčná výchova
Bilingvismus (ovládnutí dvou jazyků):
- může mít kladný vliv na poznávací schopnosti
- dítěti se zlepšuje představivost
- myšlení dítěte se dostává na vyšší úroveň
- dítě rychleji vyhodnotí význam zvuku
- v jazyce se dítě stává tvořivější
- dítě si lépe poradí s protikladnými výroky.
Některé výzkumy ukázaly, že pozitivní vlivy bilingvismu pozorujeme u dětí nadprůměrně inteligentních, u ostatních ne. Tyto děti mohou být kvůli osvojování dvou jazyků dokonce za ostatními dětmi pozadu (a úroveň jazyka pak brzdí rozvoj myšlení). Odborníci se shodují v tom, že vývoj řeči a myšlení spolu úzce souvisejí a vzájemně se ovlivňují již od dvou let věku.
Dvojjazyčné děti dosahují lepších výsledků v úkolech, které vyžadují myšlení, kreativitu a jazykové schopnosti. Protože se dítě druhý jazyk učí v tzv. vpečeťovacím období, stojí je to méně sil než v dospělosti. Jde o období, kdy dítě spontánně čerpá z podnětů, které na ně působí, a velice rychle a relativně snadno se učí. Důležité jsou však podmínky, ve kterých se dítě s cizím jazykem setkává.
Statistiky ukazují, že bilingvální děti začínají mluvit o něco dříve. Tyto děti procházejí přirozenými vývojovými stadii, kdy mísí slovní zásobu nebo gramatiku obou jazykových systémů.
V některých rodinách vychází takové rozhodnutí z přirozené situace, např. rodina žije na národnostně a jazykově smíšeném území nebo má každý z rodičů jiný dominantní jazyk - tehdy mluvíme o přirozeném bilingvismu. Těžší je rozhodování se, pokud jde o tzv. intenční nebo umělý bilingvismus, kdy jeden z rodičů mluví s dítětem nemateřským jazykem.
Kdy začít?
Osvojování dvou jazyků může probíhat najednou, pokud dítě vyrůstá ve dvojjazyčném prostředí od narození nebo pokud přichází do styku s druhým jazykem v nejranějších vývojových stadiích (před třetím rokem života). Tzv. sekvenční bilingvismus nastává tehdy, když dítě přichází do styku s druhým jazykem, pokud má první jazyk už poměrně dobře rozvinutý, zpravidla s nástupem do předškolního nebo školního zařízení. Tehdy je doba na osvojení obou jazyků delší, ale dítě může dosáhnout plně funkční dvojjazyčnosti, pokud je kontakt s oběma jazyky adekvátní.
Měli byste si však uvědomit, že základní vývoj jazyka je ukončen až mezi šestým a sedmým rokem života dítěte. Nepřidávejte tedy druhý jazyk, pokud se přiměřeně věku nerozvíjí jazyk mateřský. Dvojjazyčná výchova přináší nemalá úskalí. Ať už jde o blízkou rodinu nebo širší okolí, můžete se setkat s názory - např. že bilingvální dítě se pořádně nenaučí ani jeden jazyk, pokud s dítětem nemluvíte mateřským jazykem, nikdy se ho nenaučí správně...apod.
Umíte-li mluvit více jazyky, určitě jste zjistili, že hlavní a vedlejší významy stejného slova nejsou třeba v anglickém a německém jazyce stejné - a pak se překlad komplikuje. Pokud dítě ovládne jazyky jen do té míry, že zná pouze hlavní významy slov, bude jeho myšlení ochuzeno.
Dostatečná jazyková znalost
V případě umělého bilingvismu není nutné, aby měl rodič perfektní výslovnost, gramatiku a slovní zásobu, je však nutná velmi dobrá znalost jazyka. Rodič musí být schopný zúčastňovat se přirozených sociálních a komunikačních výměn s dítětem (musí ovládat pojmenování pro hračky, zvířata nebo lidi, měl by znát dětské říkanky, písničky), které jsou základem osvojování si jazyka v nejranějším věku. Pokud není jazyková znalost rodiče dostatečná, existuje riziko, že si dítě osvojí jazyk na nižší úrovni (počítaje nedostatečnou nebo chybnou slovní zásobou, nesprávnou výslovností...). Tyto chyby nebo zlozvyky se mohou natolik zautomatizovat, že bude mít dítě ve starším věku potíže se je odnaučit.
Jak tedy vytvořit podmínky k přirozenému zvládnutí dvou jazyků, aby dítě později mohlo těžit ze schopnosti onoho přepínání? Důslednost v rozlišování dvou jazyků je asi nejdůležitější zásadou dvojjazyčné výchovy. Znamená to, že nedochází k míšení jazyků v jedné větě nebo výpovědi.
Ideální je, pokud určitý člověk v okolí dítěte již od jeho narození mluví vždy jen druhým jazykem. Podobný systém představuje situace, kdy budete doma mluvit mateřským jazykem, ale všude jinde druhým jazykem. V obou případech však dávejte pozor na důsledné dodržování jmenovaného pravidla! Pokud začnete střídat jazyky nezávisle na osobě či prostředí, brzy ve své dobře míněné snaze naučit dva jazyky ztroskotáte. Nevhodnou formou , která nezabezpečuje důsledný kontakt s jazyky, je míšení jazyků v závislosti na tématu, činnosti nebo zúčastněných osobách. Taková situace nastává obyčejně v rodinách, kde je bilingvismus jen experimentem. V takovém případě má dítě zhoršené podmínky pro osvojování jednoho i druhého jazyka a může se to nežádoucím způsobem projevit i na rozvoji rozumových schopností.
Dodržíte-li tyto metody, nemusíte se bát seznamovat vaši ratolest se dvěma jazyky prakticky už od narození. V tom případě využívejte vpečeťovacího období po maximální možnou dobu. Můžete však také přidat druhý jazyk až po třetím roce věku dítěte. Výhodou potom je, že určité základy mateřského jazyka jsou již položeny, došlo již k jejich částečnému upevnění.
Dítě se nejlépe učí jazyk, pokud v něm komunikuje v průběhu denních činností, jako jsou hra, denní rutiny, poslouchání hudby, čtení knih... Dítě musí aktivně komunikovat, aby si osvojilo jazyk, proto vytvářejte přirozené situace pro osvojování obou jazyků. Zvažte, jestli každý rodič má možnost věnovat se dítěti v dostatečné míře. Nemá-li dítě dostatečný kontakt s jedním z jazyků, konečným výsledkem bývá tzv. pasivní bilingvismus (např. dítě rozumí německy, ale odpovídá v češtině).
Začátky už ve školce
Nevnucujme dítěti výuku cizího jazyka, nejeví-li o ni zájem! Pamatujme, že člověka většinou baví to, co mu jde, pro co má vlohy. Zájem dítěte nám tedy napoví, pro jakou činnost může mít talent. V dnešní době je už běžné, že se s výukou, nejvíce však s nejrozšířenější angličtinou, začíná v mateřské škole.
Pro kvalitu učení je důležité, jaké jsou pro ně vytvořeny podmínky. Rozhodující jsou zejména používané metody a prostředky, a zároveň i prostor a čas, který je jazyku věnován. Nejdůležitější je odbornost učitele, a to jak jazyková, tak metodická. Pokud učí angličtinu lektor, třeba rodilý mluvčí, nemusí znát a zvládnout vhodnou metodiku práce s předškolními dětmi. Pokud učí učitelka, zná naopak výborně metodiku práce s předškolními dětmi, ale ne vždy je vhodně vybavená jazykově. Kvalitní jazykový vzor je nutnou podmínkou toho, aby se dítě jazyk učilo správně, neboť malé dítě se učí cizí řeč stejně jako řeč mateřskou - mimoděk, odposlechem a nápodobou.
Dítě se ve školce většinou naučí abecedu, čísla, základní slovíčka, věty, jednoduché básničky nebo písničky a vše, co k rozvoji osobnosti, kreativity a fyzickému rozvoji patří. Děti se učí formou hry a nepřímého učení, takže rozvíjejí svou představivost, prožívají scénky z běžného života naplno a baví je to.
Ve velkých městech se cizí jazyk vyučuje v 80 % mateřských škol. Rozhodujícím kritériem pro výběr mateřské školy by ale v žádném případě nemělo být to, zda má či nemá kroužek angličtiny. Kvalita mateřské školy a její přínos pro dítě je v přece v něčem úplně jiném.
