Nástrahy léta

Zvlášť v letním období nás potkávají nejrůznější nepříjemnosti. Obzvlášť tehdy, když podceníme sílu slunce. Umíte si poradit v každé situaci? Dovolenou si chceme hezky užít a ani nás nenapadne, že bychom se mohli octnout v posteli.

Spáleniny

Snad každý dnes ví, že je třeba se před slunečním zářením chránit. I přes všechna varování odborníků se každoročně řada lidí spálí, obzvlášť nebezpečné to bývá u dětí. Rodiče si kolikrát ani neuvědomí a svléknou batole, které navíc ještě v minulé sezoně na slunci vůbec nebylo. Tehdy vznikají podle odborníků nejtěžší poškození kůže.

Spálení kůže se projevuje po 4-6 hodinách, dosahuje vrcholu za 12-24 hodin a odeznívá do 72 hodin. V místě dopadu záření se nejdříve objeví teplé, pálivé až bolestivé, živé začervenání, které je v těžších případech provázeno mírným prosáknutím, tvorbou puchýřků s mokváním a tvorbou strupů. Během několika dnů dochází k olupování, pigmentaci a zhojení kůže. Při velmi silném ozáření sluncem se může dostavit zánět spojivek, celkové příznaky jako nevolnost, horečka, zvracení, bolesti hlavy a mdloby.

Jakmile začne kůže rudnout, pálit a objeví se počínající příznaky spálení kůže na slunci, je vhodné zabezpečení dostatečného přívodu tekutin a podávaní tablet např. ibuprofenu v běžném dávkování. Tyto léky zmírňují příznaky svým působením proti zánětu a bolesti. Příjemné a ztišující může být přikládání studených obkladů (studeného jogurtu nebo tvarohu), koupele ve vlažné vodě a promazávání kůže hydratačními krémy, kterými je vhodné ošetřovat kůži až do úplného zhojení.

Další vystavení se slunci je možné až po úplném zhojení, protože spálená kůže je zvýšeně citlivá na ultrafialové záření.

Co dělat, když se spálí dítě? Pokud jde o běžné zarudnutí, pak stačí přípravky s panthenolem. Jakmile popálení dítě bolí, objeví se otok a dítě má zarudlý větší povrch těla, nebo má dokonce puchýře, může dojít k vážnému poškození pokožky a musí zasáhnout lékař. Ten zkrátí léčení na minimum například použitím kortikoidů. Někdy se u dětí nevyhneme ani hospitalizaci, zvlášť když má kolapsové stavy či horečky. Nebezpečí spálení u dětí tkví také v tom, že se může projevit až v dospělosti, a to nádorem. Proto začněte s ochranou kůže už u kojence, který by do jednoho roku života na slunce neměl přijít.

Vůbec není vhodné opalovat se mezi 11. a 15. hodinou. Důležité je nezapomínat, že opaluje i nepřímé slunce. Vodní hladinou prochází až devadesát pět procent slunečních paprsků a ještě tři metry pod hladinou je to až padesát procent záření.

Úpal nebo úžeh?

K přehřátí organismu může dojít velice rychle. V horkém vlhku se dětské tělo nemůže dostatečně ochladit (hlavně při větší fyzické námaze). Dítě se přehřívá, je vyčerpané, může i omdlít. Abychom předešli přehřátí, nesmíme děti nechat pobíhat nebo ležet na přímém slunci bez důkladného namazání opalovacími prostředky a dostatečné zásoby nápojů. Děti by v parném létě neměly pobývat venku bez lehkého vzdušného oblečení a pokrývky hlavy.

Mnoho lidí si plete úpal s úžehem. Úpal má na svědomí dlouhodobé působení okolní teploty, především v uzavřených či špatně větraných prostorách, spojený navíc s nedostatečným přísunem tekutin. Sluníčko v tomto případě nehraje žádnou roli. Při úpalu je kůže zpočátku zpocená, postupně se však mění na zarudlou a suchou, tělesná teplota se zvyšuje z normálu až na 40°C. Děti si stěžují na pocit horka, žízně, bolesti hlavy, mohou trpět závratěmi, zvracením, tachykardií, v těžších případech dochází k halucinacím a poruše vědomí.

Postižený by se měl pokud možno uložit do chladného prostředí, a je-li při vědomí, uložíme ho do polohy v polosedě s podepřenou hlavou a rameny. Snažte se ho ochlazovat například ručníkem namočeným v chladné vodě nebo ho balit do vlhkého prostěradla. Vhodné je přikládání ledových sáčků na hlavu, na krk a do třísel, kde lze chladit protékající krev ve velkých tepnách. Podávejte vhodný dostatek tekutin. Pokud se situace nelepší, vyhledejte lékaře.

Úžeh vzniká přehřátím organismu následkem zvýšené tvorby tepla při jeho omezeném výdeji. jedná se o poruchu termoregulace v horkém, a zejména vlhkém prostředí. V lehčích případech se vyskytuje celková nevolnost, bolesti hlavy, silné pocení, zrychlený až nitkovitý pulz, snížený krevní tlak a mdloby, v těžších případech dochází ke zvracení, průjmu, kolapsu až poruchám vědomí. Postiženému uvolníme oděv, pokožku celého těla omýváme studenou vodou, zvýšíme proudění vzduchu a zajistíme přísun tekutin.

Rychlost aklimatizace u malých dětí je pomalejší, proto lékaři příliš nedoporučují krátkodobé pobyty malých dětí v nejteplejší sezoně u moře.

Podchlazení v létě? Může k němu dojít zvlášť u malých dětí, které až příliš dlouho zůstávají ve studené vodě. Mohou se dostat do stavu takzvané hibernace (podchlazení). Přílišné prostydnutí mívá za následek „husí kůži" a třesavku, ale dítě může být i zmatené, může dokonce ztratit vědomí.

Pokud jste nechali dítě příliš dlouho ve studené vodě, na suchu je přikryjte nebo nejlépe zabalte do přikrývky. Když to jde, přikryjte mu i hlavu, protože hodně tělesného tepla odchází tímto způsobem. Nenechte však dítě ležet blízko ohně. Prochladlá kůže není dost citlivá a mohly by tak snadno vzniknout popáleniny. Dítěti dávejte pít teplý čaj.

Nástrahy koupališť

K létu neodmyslitelně patří návštěva veřejných bazénů a koupališť. Zde se nejčastěji setkáváme s virovým kožním onemocněním, s výskytem bradavic či plísňovými nákazami.

Možnost nákazy plísňovým onemocněním se zvyšuje, pakliže se chodí naboso ve veřejných sprchách a kolem bazénů. Vznik plísně podporuje vlhkost, pot a neprodyšná obuv při sportu.

Koupání v přírodě má své kouzlo, ale i rizika. V parných dnech se ve vodě množí nebezpečné sinice. Většina druhů sinic vylučuje jedovaté látky - toxiny. Když se dostanou do styku s pokožkou nebo do těla polknutím vody, mohou se vyskytnout závažné zdravotní potíže- těžké alergie, záněty spojivek, nevolnost, průjmy. V horším případě toxiny dokážou poškodit játra, nervovou soustavu, imunitu a dokonce mohou způsobit vznik zhoubných nádorů. U těhotných žen vykoupání se ve vodě obsahující toxiny představuje riziko potratu nebo vážného poškození plodu.

Stoprocentní jistotu, že ve vodě nejsou sinice, vám poskytne pouze odborně provedený test hygienickou stanicí. Ta však testuje pouze vybrané vodní plochy. Jestli je vodní nádrž vhodná ke koupání, může snadno zjistit každý sám (tzv. Maršálkův test). Vezměte plastikovou láhev a naplňte ji vodou. Vodu nechte asi dvacet minut stát. Když se vyčistí a pouze u hladiny vznikne povlak připomínající zelenou krupici nebo sekané jehličí, jde o sinice. Pokud se povlak na povrchu neobjeví a ve vodě plavou malé zelené částečky, pak jsou ve vodě přítomny pouze řasy. V tu chvíli je důležité jejich množství. Postavte za láhev jakýkoli text s běžně velkými písmeny. Dokážete písmo přes vodu přečíst? Jestli ano, pak se vody nemusíte vůbec obávat.

Obecně platí pravidlo, že pokud si nevidíte na prsty u nohou, do vody v žádném případě nevstupujte. Přeceňování schopností se nevyplácí ani výbornému plavci. Voda nemusí být hluboká, aby se v ní člověk utopil - stačí na to pouhých pět centimetrů.

Po  vytažení z vody, zvlášť když se jedná o minuty až desítky minut ve vodě, tak vždy zahajujeme zevní masáž srdce. Tělo umístíme na tvrdou podložku, uvolníme dýchací cesty - to znamená, že je třeba podložit hlavu za krkem. U dospělých pravidelně stlačujeme hrudník otevřenou dlaní spojenýma rukama a napnutým předloktím, zhruba 100x za minutu. U kojenců a malých dětí zevní masáž provádíme stlačováním hrudníku dvěma prsty, u starších dětí jednou rukou. Během toho je nutné zajistit přivolání lékařské pomoci.

Nevolnost při cestování

Kinetózou, jak cestovní nevolnosti říkají lékaři, trpí až pět procent cestujících v automobilech a autobusech a asi jedno procento cestujících vlakem či letadlem. Nepříjemný jev souvisí s činností rovnovážného ústrojí. Špatně nám totiž začne být v okamžiku, kdy to, co vidí naše oči, neodpovídá vjemům, které zaznamenává náš orgán pro rovnováhu ve vnitřním uchu. Zmatečné signály pak způsobují snížení krevního tlaku provázené ospalostí, bledostí nebo zvýšenou tvorbou slin. Krajním důsledkem je nevolnost a zvracení.

Nevolnosti při jízdě lze předcházet klasickými léky, homeopatiky i přípravky na přírodní bázi, jako jsou Kinedril, Nokinal, Cocculine, Avioplant či různé žvýkačky a bonbony s obsahem zázvoru.

Cestujeme-li autem, sedíme vedle řidiče, otevřeme okno, aby dovnitř mohl proudit čerstvý vzduch a při každé zastávce se trochu projdeme. Cestu sledujeme přes přední sklo, do stran a dozadu se raději nedíváme. Za jízdy nečteme. Necestujeme nalačno a během zastávek se vždy lehce zasytíme.

Cestovní průjem

Cestovatelské průjmy jsou nemocí související s výjezdem zejména do exotických zemí. V potravinách i ve vodě bývají většinou bakterie, ale i viry, které jsou pro našince nepřijatelné, a tak se tělo brání. Nejčastěji průjmem, na který jen tak něco nezabírá a většinou musejí pomoci antibiotika.

O cestovatelském průjmu mluvíme v případě asi čtyř řídkých stolic za den. Průjem trvá asi čtyři dny a většinou odezní bez nutnosti návštěvy lékaře. Toho bychom měli vyhledat v případě, že naše potíže ani po týdnu neustupují, máme horečku, krev ve stolici nebo často zvracíme.

Tělu dodáváme dostatek tekutin a minerálních látek a glukózy: pomoci může sladký, ale nepřeslazený čaj. Minerální vody, bujony či vývary jsou zase dobrými zdroji sodíku ztraceného průjmem nebo zvracením.

Lze použít i nápoj obsahující osm lžiček cukru, jednu lžičku soli, šťávu z grapefruitů nebo pomerančů, doplněnou do jednoho litru převařenou vodou. Dospělí by měli vypít 250-500 ml této tekutiny po lžičkách, postupně během hodiny, děti polovinu.

Současně je vhodné podávat preparáty proti průjmu. Po 24 hodinách je vhodný rýžový nebo mrkvový odvar, banány, vařené brambory nebo pyré.

Zejména v oblastech s nižší hygienickou úrovní se s konzumací jídel pojí velká zdravotní rizika. K nejčastějším patří salmonelóza, kampylobakterióza, „průjmy cestovatelů", amébová úplavice, hepatitida A aE, parazitární infekce, úplavice, cholera, břišní tyfus. Před odjezdem do subtropických a tropických zemí se včas informujte a aktuálním nebezpečí infekcí a možnosti očkování

Potraviny v létě

  • Obložené chleby nebo pokrmy, které si chcete nachystat na cestu, připravujte bezprostředně před odjezdem z vychlazených potravin, čerstvých, bezvadné kvality. Pokud je cesta delší, je vhodnější zabalit pečivo, uzeninu, sýr, zeleninu, ovoce odděleně.
  • Nejen salmonela je v létě nebezpečná. Takový botulismus neboli otrava botulotoxinem - klobásovým jedem, při nedostatečně tepelně zpracované masové či zeleninové konzervě, může přivodit až smrt. Příznakem otravy botulotoxinem je sucho v ústech, polykací a dechové obtíže, obra svalů, přičemž hrozí zadušení.
  • Průmyslově vyráběné konzervy, zejména ty, které obsahují vyšší procento tuku, jsou-li uchovávány v prostředí, kde je vyšší teplota, se mohou zkazit v důsledku chemických změn, proto je skladujte v chladnu. Před konzumací pečlivě zkontrolujte, zda konzerva či obal je neporušený a zda již neprošla vyznačená doba minimální trvanlivosti. Po otevření si ověřte vůni, vzhled, konzistenci.
  • Vodu a ostatní nápoje při denním pitném režimu 2-3 litry na osobu pijte pouze z lahví originálně balených s nepoškozeným uzávěrem. Také zde kontrolujte, jak dlouho je nápoj či voda v láhvi od doby výroby či přípravy. I v balené vodě jsou přítomny bakterie, které se v průběhu času množí. Pijete-li přímo z láhve, je možná kontaminace bakteriemi z úst a zvenčí. Kávu a čaj připravovaný z nebalené vody zalijte až po minimálně pěti minutách varu vody.
  • Ovoce a zeleninu jezte pouze po důkladném omytí nezávadnou, tedy pitnou vodou. Jezte pokud možno takové druhy, které je možno oloupat.
  • Zažívací potíže mohou způsobit také silně kořeněné jídla a náhlá změna složení stravy, jež obsahuje vysoké množství vlákniny podporující činnost střev.
  • Potraviny a pokrmy uchovávejte důsledně v chladicím zařízení při maximální teplotě 5°C.

Letní bacily

Přestože jsou infekční onemocnění spojována spíše s chladnějšími obdobími roku, nebezpečí průniku a pomnožení choroboplodných mikroorganismů v lidském těle existuje i v létě.

Koupání v chladné vodě, opalování v mokrých plavkách mohou u vnímavějších jedinců vyvolat zánět v močových cestách. Projeví se pálením při močení a nutkavým nucením na močení, i když je močový měchýř prázdný. Moč může být zkalená a může v ní být i příměs krve.

Mírně zvýšená teplota i únavnost patří mezi obvyklé příznaky. Horečka se zimnicí a třesavkou však spíše svědčí o vážnější chorobě - zánětu ve vyšším oddíle močových cest - v ledvinné pánvičce. Obojí vyžaduje léčbu antibiotiky nebo jinými protiinfekčními léky.

Milovníky potápění a šnorchlování může hodně potrápit zánět zevního zvukovodu. Paradoxně mu napomáhá úzkostlivá péče o hygienu. Čištěním uší se totiž ušní maz zasune hlouběji do ucha. Tam se z něj utvoří val, za nímž se drží voda. Vlhko, teplo a dostatek živin představují optimální prostředí pro růst bakterií - a zánět je tu. Projeví se „šploucháním" v uchu a mírnou bolestivostí. V akutním stadiu jej lze poměrně snadno vyléčit - kapáním ušních kapek (s antibiotiky, případně s kortikoidy) - na doporuční ušního lékaře.

Neléčený zánět zevního zvukovodu může mít nepříjemné následky. Může poškodit a proděravět bubínek, způsobit chronický zánět středoušní dutiny a ohrozit sluch.

Angína a infekční mononukleóza se mohou objevit i v těch nejprudších vedrech. Mají podobný začátek, ale jedná se o dvě odlišné nemoci.Ohlásit se mohou bolestmi břicha, teplota rychle vystoupí až přes 39 stupňů a zduří krční uzliny. Další průběh se však liší. Při angíně se mohou objevit čepy na mandlích. Pak mnohdy hovoříme o hnisavé angíně. V léčbě se bez účinných antibiotik neobejdeme. Nemocný s angínou patří do chládku a do postele, i když je venku ten nejkrásnější letní den.

U infekční mononukleózy vysoké teploty přetrvávají i týden až deset dní. Obvykle bývají mírně zvětšeny játra i slezina. Protože původcem je virus, antibiotika jsou neúčinná a měla by být podávána jen nemocným, kteří mají oslabený imunitní systém. Záludností nemoci je, že někdy proběhne bez příznaků a projeví se později jako chronické onemocnění. Virus je velmi rozšířený a setká se s ním téměř každý - většina lidí však neonemocní. Záleží na množství virů, které najednou vniknou do těla.