Učíme se komunikovat

Každý jedinec si na svět přináší  určitou výbavu vloh. Již po narození je dítě schopno rozpoznat hlas své matky. Zhruba okolo dvou  měsíců reaguje na úsměv a s okolím navazuje  kontakt pomocí zvuků „ááá, éee. Po šestém měsíci začíná zapojovat rty a brumlá si. Také se snaží o zpětný projev a matka už pomalu rozpoznává, pomocí jakého křiku se dítě hlásí o jídlo a čím chce upoutat pozornost. Období žvatlání začíná mezi sedmým a osmým měsícem a dítě vytváří jednoduché slabiky.V tomto období zkoušíme za pomocí jednoduchých otázek, soustřeďovat jeho pozornost na dění v okolí. Matka nebo blízké osoby by měly s dítětem hodně komunikovat (při přípravě jídla, na procházce, při koupání..) Dítě má také rádo, když se mu zpívá a pozorně poslouchá u jednoduchých her. Nevzdávejte to, i když se vám zdá, že odezva je mizivá.

Sluchová vada

Matka nebo blízká osoba, která se o dítě stará je tím prvním, kdo může rozpoznat již v období dvou měsíců, že dítě svým chováním a reakcemi je odlišné od ostatních dětí. Pokud dítě např. nereaguje na hlas matky, neusmívá se a nevytváří se žádná zpětná vazba je nutno zpozornět a požádat lékaře o vyšetření sluchu. Vyšetření provádí foniatr a dítě je podrobeno měření akustických emisí. Jedná se o nenáročné vyšetření, které přesně změří odezvu zdravého sluchu dítěte. Na okraj zvukovodu je zasunuta malá sonda. Jestliže se prokáže sluchová vada, specifikuje se dále o jaký druh a rozsah postižení se jedná.

Jak naučit dítě správně mluvit?

Pokud chceme, aby se dítě naučilo správně mluvit, musíme mluvit jednoduše, pomalu a dítě by na vás při rozhovoru mělo vidět. Trpělivě opravujte jeho nesprávnou výslovnost, nekárejte ho, ale naopak pochvalte, když zvládne každé nové slůvko. Dítěti pokládejte jednoduché otázky, které mu dodají odvahu se rozpovídat. Jestliže vám dítě odpovídá, reagujte, pokývejte hlavou nebo se usmívejte, ať dítě cítí odezvu. Také se snažte, aby:

  • dítě mělo možnost poslouchat hudbu, čtěte mu pohádky
  • dítě mělo možnost se slovně projevit a mělo nové zážitky
  • dítě mělo možnost si procvičovat paměť pomocí her
  • dítě bralo slovní hry a hříčky zábavně, nikoli jako dril
  • dítě bylo samo aktivní a dovyprávělo příběh nebo pohádku samo
  • dítě nemělo strach z komunikace

Slovní zásoba

Jakmile má dítě jeden rok, už reaguje na zavolání svého jména, začíná samostatně tvořit dvouslabičná slova, napodobuje a opakuje, co dospělí dítě učí. Po  patnáctém měsíci je dítě schopno utvořit první jednoslovné věty a živě gestikulovat. Dítě je schopno pochopit význam některých slov a na důkaz pochopení pohybuje hlavou. Pomocí svých schopností se pokouší dosáhnout toho, co chce. Po druhém roce se dítě neustále ptá: „Co to je"? Postupně se učí pojmenovávat části svého těla, poznávat jednotlivé  barvy, vyhledat určité věci, ukazovat na předměty prstem, na které se ho ptáme. Rozpoznává jednotlivé předměty mezi dalšími, na vyzvání se posadí, počká, přijde k jídlu. Užívá zhruba padesát slov. Do tří let se dítě naučí spojovat slova do jednoduchých vět a začíná také komunikovat i mimo rodinu. Umí říci celé své jméno, kde bydlí, ukázat na prstech svůj věk, rádo poslouchá pohádky, písničky i říkadla. Dítě si rozšiřuje svoji slovní zásobu a neustále se ptá" „Proč"? V tomto období nás některé výroky našich potomků mohou pěkně vyvést z míry.

Těžké hlásky

Nejvíce těžké pro děti jsou hlásky R a Ř. Dítě ve čtyřech letech používá zhruba dva a půl tisíce slov. Některé děti mluví později, což značně zneklidňuje jejich okolí. Opožděný vývoj řeči nemusí mít vždy zjevnou příčinu nebo důsledek sluchové vady.

Koktavost

Zadrhávání v řeči se projevuje nejčastěji u neurotických dětí, v rodině, kde není dobré rodinné klima a kde se žije příliš ve stresu. U takovýchto případů se dá koktavost ovlivnit a dobře léčit. V případě, kdy se jedná o postižení mozku se provádí léčba medikamentózní, ale tato vada není vyléčitelná.

Šišlání

Může mít šišlání rodičů nebo prarodičů na potomka nějaký negativní vliv? Odborníci rozhodně preferuj řádnou výslovnost a jsou proti pitvoření a šišlání. To platí zejména u dětí, jejichž vývoj je opožděn. Šišláním a špatnou výslovností mohou sice také trpět děti s kterými je správně artikulováno, ale je rozhodně vhodnější, aby dítě slyšelo, jak se správně komunikuje. Včasnou a pravidelnou logopedickou péčí lze mnohé nedostatky ve výslovnosti napravit.