Oslabený imunitní systém

Imunitní systém nepřetržitě brání organismus před choroboplodnými zárodky a neživými cizorodými částicemi, odstraňuje odumřelé buňky vlastního těla a zasahuje proti nádorovým buňkám. Imunitní systém má složku vrozenou a adaptivní, která se vyvíjí v závislosti na tom, s jakými nemocemi se jedinec během svého života setkal. Do vrozené složky patří vedle kůže, tvořící vnější bariéru těla, také typ  bílých krvinek zvaný mikrofágy, které jsou schopny pohlcovat cizorodé částice.

Jakékoliv poškození imunitního systému vede k častějším infekčním onemocněním, pomalejšímu uzdravování a zvyšuje riziko vzniku některých nádorů.  Přitom k poškození nebo oslabení může dojít  v  kterékoliv části imunitního systému. Změny mohou být přítomné již při narození, nebo získané během života. Získané imunodeficity (oslabení imunity) jsou častější než vrozené. Jsou výsledkem infekčního procesu nebo jiné nemoci. Lidé trpící imunodeficitem mají sklony k častým infekcím, ale nepřenášejí je na zdravé ve svém okolí. Tato onemocnění se vracejí a jsou vždy vleklá. Pacienti bývají bledí a pohublí, na kůži se jim mohou vyskytovat vyrážky. Lymfatické uzliny bývají větší než je obvyklé, a zvětšena mohou být i játra a slezina. Prvním příznakem bývá, že u pacienta nedochází k výraznému zlepšení stavu po nasazení antibiotik.

K určení přesné diagnózy vedou laboratorní rozbory krve. V té jsou totiž přítomny všechny složky imunitního systému, které mohou deficity způsobovat. Určují se počty bílých krvinek, jejichž množství má k imunodefecitům vztah. Je však potřeba zjistit i jejich strukturu, která může být poškozena, ačkoliv buněk jako takových je normální množství. Imunodeficity nemají svoji vlastní léčbu. Terapie se zaměřuje na potlačení přítomných infekcí a v některých případech i na náhradu chybějících složek imunity.

Lidé s oslabenou imunitou by v každém případě měli dbát o zdravou a plnohodnotnou stravu, protože nedostatek některé její složky by mohl vést ke zhoršení jejich stavu. Je třeba se vyhnout nedostatečně upraveným pokrmům, které by mohly obsahovat nejrůznější bakterie. Měli by se také vyvarovat kontaktu s lidmi, kteří jsou nachlazeni nebo nemocní, protože jsou zvláště náchylní k novým infekcím. Pro dědičné poruchy imunity prevence neexistuje, ale pokud hrozí, že rodiče svoje onemocnění geneticky přenesou na potomky, je na místě obrátit se na genetickou poradnu.

Co může činnost imunitního systému ovlivnit?

  • Porušení buněk kůže či sliznic.
  • Porušení přirozené mikroflóry během léčby antibiotiky.
  • Nadměrné fyzické zatěžování organismu.
  • Nedostatek některých výživných látek nutných pro správnou funkci imunitního systému.
  • Málo pohybu na čerstvém vzduchu.
  • Nedostatek spánku.
  • Nedoléčení infekčních onemocnění.

Býváme-li často nachlazení, případně nám lékaři opakovaně předepisují antibiotika, velmi dobře pomohou tzv. imunomodulátory - látky, které pomáhají posilovat imunitní reakce organismu. Imunostimulační léčba se používá především v případech porušení imunity, které se projevuje opakovanými záněty dýchacích cest a středouší či kožními, močovými nebo pohlavními infekcemi. Výsledkem  léčby je nejen větší počet, ale i zvýšená aktivita obranných látek.

Imunitu lze povzbudit několika typy preparátů. Jejich původ může být mikrobiální, to když jsou složeny z bakterií či hub, tkáňový nebo enzymatický. V praxi se nejčastěji používají imunomodulátory bakteriálního původu. Mezi ně se řadí bakteriální vakcíny nebo bakteriální lyzáty, které vznikají rozbitím těl bakterií, nejčastěji se podílejících na vzniku infekcí. Tyto bakterie již nemohou onemocnění vyvolat, ale zachovávají si své antigenní znaky, na něž imunitní systém reaguje. Pracují na principu, který se podobá očkování. Bakteriální lyzáty se od ostatním imunoglobátorů odlišují především tím, že jsou účinné ve všech fázích onemocnění: v období zvýšeného výskytu infekčních onemocnění, těsně před propuknutím nemoci, tj. při prvních příznacích chřipky či nachlazení, v průběhu akutního onemocnění a konečně při chronických, často se opakujících infekcích. Bakteriální lyzáty nám pomáhají obnovit přirozenou rovnováhu, která je pro správné fungování a obranyschopnost organismu nezbytná. První výsledky léčby se dostaví během několika týdnů, někdy až měsíců. Mnoho pacientů je pak zklamaných, že léčba nepomáhá a preparáty odkládají. V těžších případech se terapie opakuje několik let po sobě, a to vždy několik, nejčastěji však tři měsíce v roce. U lidí, kteří jsou opakovaně nemocní v podzimním a zimním období, se doporučuje preparáty podávat už na konci léta.

Neočekávejte, že po skončení léčby už nedostanete chřipku. Imunostimulace jen snižuje výskyt opakovaných infekcí, zkracuje jejich průběh a zmenšuje intenzitu klinických projevů. Slabší účinky léčby lze očekávat u komplikovaných případů a také tehdy, když pacient nedodržuje léčebný režim. Podmínkou úspěchu je také začít s terapií včas. Někdy totiž dlouhodobě oslabená imunita nereaguje ani na imunomodulátory a je nutné hledat další možnosti léčby, například operační odstranění infekčního ložiska v dýchacích cestách. V mnoha případech mohou za onemocnění alergie, které ničí sliznice dýchacích cest. Kvalita sliznic má na imunitu velký vliv.

Přípravky na povzbuzení imunity si můžeme zakoupit i v lékárně. Podpůrná léčba volně prodejnými preparáty nezabírá u lidí, kteří mají s dýchacími cestami chronické problémy. Jsme-li již nemocní, tyto přípravky zmírní pouze příznaky nemoci.

Oslabení imunitního systému ovšem není jediným problémem, který ho může postihnout. Stejně nebezpečné jsou situace, kdy se z nějakého důvodu imunitní systém vymkne kontrole a začne pracovat příliš, a to i v situacích, kdy by měl zůstat v klidu. Takovými případu jsou již zmíněné alergické reakce nebo autoimunitní onemocnění. Atopie je případ alergické reakce, při které se u jedince vystaveného antigenům z vnějšího prostředí vytváří nadměrné množství protilátky IgE. Je to stav předurčený geneticky a až u 80 % atopiků se alergické choroby vyskytují v rodině. Pouze genetické předpoklady však ke vzniku alergie nestačí. Vždy hraje roli i řada vnějších faktorů, jako jsou znečištění ovzduší, kouření, opakovaní infekce a jiné. Sem patří právě alergie vyvolané částicemi prachu, pylu. Atopické choroby jsou nejčastější a projevují se rýmami, záněty spojivek, ekzémem, astmatem.