Hádáme se aneb kdo z koho

Děti se hádají velice rády, protože chtějí své okolí přesvědčit, že jejich názor je správný a touží získat nad svými rodiči moc. Touha po moci není nic špatného. Nesprávné je pouze negativní používání moci. Takové děti se snaží prosadit svou za každou cenu a chtějí dělat, co se jim zlíbí a odmítají jakákoli nařízení, autoritu a příkazy. Velká část rodičů se snaží potlačit  touhu dítěte po moci  silou. To však vůbec nezabírá. Obvykle to vede k vyhrocení celé situace a k jejímu zablokování. Některé děti zase raději  volí pasivní odpor, to znamená, že nedělají nic z toho co se po nich žádá. Všechny tyto dětské prostředky mají konkrétní pohnutku - rozčílit nás.

Dva k boji

Na boj a na hádku je vždy zapotřebí dvou. Snažte se dítěti jasně a stručně vysvětlit, co od něj očekáváte, a následně se vzdalte. Sdělte mu, co konkrétně musí provést, kdy to musí udělat a jaké budou následky v případě, že neuposlechne. Nenechte se vyvést z klidu. Hněv rodiče totiž  dítěti poskytne moc, o kterou ze všech sil bojuje. Pokud dítě bez odmlouvání provede to, co jsme od něj očekávali, měli bychom mu poděkovat a vyzdvihnout jeho kladné chování. Hledejte u dítěte samostatnost, sebejistotu, schopnost rozhodování.

Jak se smířit a nehádat se

Usměrnit dítě slovně je obtížné, protože se to může zvrhnout v hádku, a to hlavně v případě, když se rozčílíme. Můžete vyzkoušet např. následující:

  • Začněte vaším vztahem k dítěti: „Jsi moje a mám tě ráda:"
  • Tvé chování se mi nelíbilo.
  • Reagujte vždy podle typu problému. Jestliže např. dítě zlobí při nakupování, neberte ho za trest s sebou.

Někdy však není pro diskuzi vhodná doba, vyčkejte až se dítě trochu uklidní. Také není vhodné rozmazávat a zveličovat drobné chyby. Vyřešte je a už se k nim nevracejte. Nikdy se nevracejte ke starým chybám.

Dětská pomsta

Zárodek pomsty vzniká většinou ve chvíli, kdy dítě vnímá potrestání velice nespravedlivě. Potom se obvykle rozhodnou vás zranit na tom nejcitlivějším místě. Jestliže se jim to podaří, mají pocit uspokojení. Pokud se rodiče ve své roli necítí příliš jistě, dítě to vycítí. Jestliže dítě zaútočí na vaše slabé místo, musíte zůstat silní a nepoddávat se dané situaci. Být dobrým rodičem vždy neznamená, být nejlepším přítelem svého dítěte.

Vynucená pozornost

Pozornost a vynucování patří mezi základní potřeby dětí. Jestliže však dítě vyžaduje vzornost nepřetržitě, není něco v pořádku. Nepřiměřené vyžadování pozornosti se pak může zvrhnout do obřích rozměrů, kdy dítě nakonec řídí náš život. Mnohé děti zlobí pouze proto, aby upoutaly naši pozornost. To také bývá nejčastější příčina zlobení u malých dětí.

Druhy pozornosti

Rozlišujeme tři druhy pozornosti: kladná pozornost, záporná pozornost a žádná pozornost. Jestliže dítě pochválíme za dobré chování, jedná se o kladnou pozornost. V případě, že dítěti věnujeme pozornost, když zlobí, hovoříme o negativní pozornosti. Negativní pozornost vede k manipulaci s druhými a k vynucování. Rodiče by neměli čekat až dítě začne zlobit. Vzorné chování bychom neměli brát jako samozřejmost. Měli bychom se naučit dítě přistihnout, když se chová dobře a pochválit ho. Při lumpárnách a zlobení je to daleko jednodušší.

Přehlížení

 Nezapomeňte na to, že dítě pokud se vzteká potřebuje kolem sebe diváky. Odstraňme tedy diváky (nevšímejme si dítěte) a záchvaty vzteku pro něj ztratí smysl. Naučte své děti získat si vaši pozornost tím správným způsobem (poprosit a nekňourat). Když se rozzlobíte a necháte se dětmi vyprovokovat, prohrajete.

Sourozenecká hádkami

Rodiče si často neví rady se sourozeneckou rivalitou. Většina hádek mezi sourozenci nesouvisí se soupeřením, ale jedná se o konflikt. Děti vidí zkrátka vše pouze ze svého pohledu a touží, aby vše bylo podle jejich představ. Je potřeba naučit své děti, aby si vážili druhých, i když s nimi nesouhlasí. Tato dovednost jim bude později v dospělosti velice užitečná. Nevadí, když má někdo jiný názor, ale je potřeba se naučit ho akceptovat. Kompromisům a umění ustoupit je potřeba se učit, to nejde jen tak samo.

Dobrý příklad

Nejdůležitější věc, kterou mohou rodiče udělat, je být dobrým příkladem. Nesmíme zapomenout na trpělivost a rozvahu, která je při řešení konfliktů nesmírně důležitá.