Trápení se zuby

Začal vás bolet zub a lékař vám řekl, že máte zubní kaz, který je nutno odstranit? Víte vůbec, jak vzniká? Zubní kaz je vlastně změknutím zubní skloviny. Zub se na postiženém místě zbarví dohněda až dočerna. Příčinou nemoci je kyselé prostředí, které vzniká, když si pořádně nečistíte zuby, jíte příliš sladkostí nebo máte zanícené dásně. Mezi dvanácti až čtyřiadvaceti hodinami po každém čištění zubů se na jejich povlaku začne tvořit silný bakteriální povlak, který můžete odstranit zase pouze kartáčkem. Tento povlak obsahuje mnoho škodlivých zárodků, které přeměňují cukr z potravy na kyseliny. Ty útočí na zubní sklovinu obsahující vápník a vedou k odvápnění. Proti tomu se zub brání, a to tak, že dodatečně z hloubky zubu dodává na povrch vápník. Když se však zásoba vápníku vyčerpá, objeví se zubní kaz.

Z historie

Zubní kazy trápí lidstvo už od doby kamenné a je známo, že zubní protézy a můstky se běžně vyráběly už  700 let př.n.l. Etruskové zapouštěli zubní chrup ze zvířat do zlatých držáků, Féničané zhotovovali falešně zuby ze slonoviny a upevňovali je v ústech zlatými drátky. I v minulosti docházelo k trhání zubů. Extrakce byla ovšem tak bolestivou záležitostí (používala se i jako trest) a ošetřující často vyrval nebožákovi i kus čelistní kosti a dásně. Zuby se trhaly holou rukou nebo různými kleštěmi ( o kleštích na trhání zubů psal už Hippokrates 459 př.n.l.). Jeden z otců stomatologie, Aulus Cornelius Celsus, doporučoval trhat zuby, až když se viklají, a radil je dobře čistit. Zuby si s pomocí párátka ošetřovali staří Řekové i Římané, Indové je čistili snítkami fíkovníku a Číňané už měli zubní kartáčky.

Od 16. století lékaři trhali zuby tzv. pelikánem - speciálními kleštěmi, připomínajícími velký ptačí zobák. V té době se prosadil důležitý objev - italský astronom Bartolomeo Eustachi sepsal teorii o tom, že zuby nejsou kosti, ale zvláštní orgány. Dokázal také, že dětské a stálé zuby nemají společný kořen, což se původně předpokládalo.

Díky zavedení amalgánu v roce 1880 a porcelánových výplní se výrazně zlepšilo léčení zubů. Úlevu od nesnesitelných zákroků přinesl v roce 1846 zubní lékař William Morton, který objevil éter. Zpočátku jej využíval při trhání zubů a pak i při složitějších operacích. Od roku 1887 se začal jako lokální anestetikum používat kokain a později novokain. Pro stomatologii se stalo zajímavým i používání rentgenu a využití speciální vrtačky Američana Beala Morrisona z roku 1871.

Vhodná výplň

Preventivní prohlídky jsou důležité z toho důvodu, že zubní lékař je schopen odhalit i počínající nemoci zubů, které se zatím bolestí neprojevují. Jde hlavně o zubní kaz. Také zkontroluje, zda ještě drží staré výplně. Někteří stomatologové nabízejí i zhotovení rentgenových snímků, které odhalí okem neviditelné problémy.

Trápí-li vás zubní kaz, stomatolog postižené místo vyvrtá a během několika týdnů vyléčí i případný zánět. Pak vám dá obvykle na výběr, čím chcete vyplnit vzniklou díru. Co je vhodnější - jednoduchý amalgám nebo bílá výplň. Ideální hmota neexistuje. Amalgám je ověřený více než sto třiceti lety používání. Bohužel není bílý. Takzvané bílé plomby jsou z kompozitní pryskyřice. To je materiál v bílých odstínech a šikovný zubař z něj dokáže udělat plombu k nerozeznání od zubu.

Amalgám je tedy nejstarším materiálem, který má své výhody, ale i nevýhody.Hodně se diskutuje o jeho dopadech na lidské zdraví. Kromě slitiny stříbra, mědi a cínu totiž obsahuje rtuť. Do boje proti němu vyšli hlavně zastánci alternativní medicíny. Prý může za alergie, záněty, sníženou imunitu atd. Ovšem jednoznačné důkazy nejsou. Zastánci amalgámu tvrdí, že během čekání na křižovatce se do našeho těla dostane mnohem víc rtuti než amalgámem. Je ale určitě nejméně vzhlednou výplní, a proto se stomatologové často setkají s přáním pacienta, aby jim všechny amalgámové plomby vyměnil za bílé. Výhodou je však jeho trvanlivost a taky to, že se s ním snadno pracuje. A pro pacienta důležitý fakt - je zadarmo. Nebylo prokázáno, že by používání amalgámu jako zubní výplně bylo škodlivé. Rtuť ve správně zpracovaném amalgámu je pevně vázaná a nemá žádný důvod z takové výplně „vyskakovat". Samozřejmě jsou pacienti na rtuť citliví, nebo dokonce alergičtí, ale stejně tak jsou i pacienti s podobnými reakcemi na složky jiných vyplňovacích materiálů. Nebezpečí spíše hrozí zdravotnímu personálu při nesprávné manipulaci s amalgámem, například při odvrtání nebo broušení, kdy se může rtuť uvolňovat v plynném stavu.

Kompozitní pryskyřice se už dnes svými mechanickými vlastnostmi přibližují trvanlivosti amalgámu. Díky nim budou vaše zuby vypadat skvěle, ale budete se muset o ně velmi dobře starat. Vyžadují důkladnou hygienu, protože nemají tak silné antibakteriální a samoutěsňující vlastnosti, a tak může dojít k obnovení kazu. Je to materiál velice citlivý na zpracování a především na vlhko. Samozřejmě, když máte kaz v místě, které je vidět, je bílá plomba lepší volbou. Amalgám navíc může zub zbarvit do šeda. Rozhodně je ale vhodnější na rozsáhlejší kazy. Má i antibakteriální účinky, což znamená, že lépe než bílá výplň utěsní otvor po vyvrtaném kazu, což znemožní průnik bakterií do těchto míst.

Skloionomerní cement má z každého předchozího materiálu trochu. Je dostatečně estetický, má antibakteriální vlastnosti a jednoduchou manipulaci. Není však tak odolný jako amalgám ani tak vzhledný jako pryskyřice. Jeho protikazové vlastnosti jsou však největší ze všech. Jeho fyziologické vlastnosti zase příznivě působí na postižené tkáně. Užitím těchto výplní dochází k uvolňování fluoritových iontů, které zabraňují vzniku sekundárního kazu. Proto jsou vhodné do úst s vysokou kazivostí, pro dětské zuby a jako součást „sendvičových výplní", které slouží jako bezpečná a přitom estetická náhrada amalgámu.

Zubní kámen nechte včas odstranit

Pokud si zuby nečistíte, zubní plak ztvrdne a zpevní. Vznikne nepříjemný zubní kámen, kterého se sami nezbavíte. Můžete si sice čistit zuby speciální pastou, ale definitivní sbohem dá zubnímu kameni jen stomatolog nebo dentální hygienistka. Kámen se odstraňuje mechanicky a ultrazvukem. Jde o vcelku nebolestivou metodu. Zubní plak a posléze i zubní kámen způsobuje i paradontózu. Při zkoumání jazykem nahmatáte na jinak hladkých zubech drsná místa připomínající malé kamínky. Zubní kámen nemusí být jen na zubech, ale i pod dásní, kde jej neobjevíte. Paradontóza je zánět závěsného aparátu zubu. Nemoc se zpočátku projevuje jen krvácením dásní. Pokračujícím zánětem ale mizí kost v okolí zubu a ten se postupně uvolňuje. Výsledkem je viklání až vypadávání zubů.

Stav zubů ovlivňuje celkové zdraví

Pokud se o své zuby nestaráte, v ústech se vám hromadí škodlivé bakterie. Z ústní dutiny pak putují do těla a způsobují tam různé zdravotní problémy. A to i mimořádně závažné. Zvyšuje se například riziko cévních a plicních nemocí. Zhoršuje se také průběh cukrovky. Infekce v ústech totiž narušuje hladinu cukru v krvi, což je pro diabetiky velmi škodlivé.

Pozor si musí dát i těhotné ženy. Pokud mají s chrupem problémy, hrozí jim těžký porod a různé komplikace. Děti trpí i nižší porodní hmotností. Bohužel zubaře navštíví během gravidity jen polovina žen. Třetině z nich přitom hrozí zvýšená krvácivost dásní.Tato nemoc vzniká v důsledku zvýšené hladiny hormonů a zvýšení celkového objemu krve v organismu. K potížím přispívá i změna stravovacích návyků. Kyselé a sladké, na které mají těhotné obvykle chuť, zhoršuje prostředí v ústech. Vzniká tak ideální podhoubí pro různé zubní nemoci. Pokud se neléčí, do krve se vyplavují toxiny a plod je ohrožen.

Možná to zní neuvěřitelně, ale infekce v ústech přispívají ke vzniku srdečního infarktu nebo mozkové mrtvice. V srdcích lidí, kteří prodělali infarkt, se našly škodlivé mikroorganismy, které způsobují i záněty v ústní dutině. Odborníci předpokládají, že bakterie z úst putují krevním řečištěm a mají na svědomí závažné záněty, které končí až ucpáním tepen. A to už je stav, který může vést k cévním příhodám. Podobně mohou bakterie pronikat i do trávicí soustavy, kde zhoršují nebo vyvolávají střevní nemoci a další poruchy.

Špatný stav  ústní dutiny zhoršuje i nemoci dýchacích cest. Bakterie z ústní dutiny se dostávají do dýchacích cest, kde „připravují" prostředí pro útok dalších mikrobů. Imunita je výrazně oslabena a člověk se potýká s chronickými nemocemi dýchacích cest. Trpí-li někdo závažným stupněm paradontitidy, zhoršuje se stav jeho plic.