Jak rodí české ženy
Nastávající maminky si dnes mohou vybrat porodnici, ale i to, jak jejich dítě přijde na svět. Způsob a místo přivádění dětí na svět je v posledních letech tématem mnoha diskusí a bojů. Je porod doma nezodpovědný a riskantní? Rodit na suchu nebo ve vaně? Některé ženy se cítí dobře v péči porodníků, s nejmodernější lékařskou technikou na dosah. Jsou ale i takové, které hluboce touží zůstat se svou rodinou ve vlastní posteli.
Stále více porodníků i porodních asistentek si v dnešní době uvědomuje vliv psychiky v průběhu porodu. Vystrašená žena, kterou nemůže uklidnit blízká osoba, trpí silnými bolestmi a porod trvá velmi dlouho i v případě, že je obklopena tou nejlepší technikou a skvělými lékaři. To platí obzvlášť v případě prvorodiček, které i přes veškerou předporodní přípravu spoustu detailů ohledně porodu netuší. Často vyžadují přítomnost tatínka u porodu. Dokonce i podle statistik dochází v těchto případech k daleko menší potřebě analgetik, která mají často nežádoucí účinky a mohou zcela narušit průběh porodu. Stoupenci alternativních porodů tvrdí, že v hormonální rovnováze organismu hrají obrovskou roli tělesné endorfiny. Ty fungují jako vnitřní léky proti bolesti, a také potlačují úzkost a strach. Na druhé straně lékaři raději přistupují k nitrožilnímu podávání oxytocinu, který významně napomáhá otevírání porodních cest.
Alternativní porod - v čem se liší
V zásadě jde o takový porod, který probíhá jiným než klasickým způsobem. Klasický způsob přináší aktivní zasahování lékaře do průběhu porodního děje. Alternativní neboli přirozený průběh porodu naproti tomu vychází ze schopnosti matky přivést vlastní dítě na svět. Zdravotnický personál je tu od toho, aby ženě pomohl, ulehčil jí, aby ji podpořil a také povzbudil. Lékař a asistentka při něm respektují intuitivní chování rodičky, která má absolutní volnost pohybu. Vychází vstříc jejím přáním a požadavkům.
Alternativní porody, zejména ty v domácím prostředí, mají své odpůrce i zastánce. Většina gynekologů se k nim staví odmítavě. Poukazují na to, že ani zdravá žena s klidným těhotenstvím nemusí mít jednoduchý porod. Podle gynekologů každou osmou až desátou ženu čekají během porodu komplikace. Někdy je proto nutné použít kleště anebo porod ukončit císařským řezem. Zastánci alternativních porodů zdůrazňují zejména výhody klidného prostředí a aktivní spolupráce s porodní asistentkou a odmítají zbytečné zásahy v průběhu porodu. To, co může být komfortem pro ženu, ale nemusí stačit dítěti. Pokud se rodí přidušeno, rozhodují o kvalitě jeho života vteřiny. I rodičku mohou potkat některé potíže, například masivní krvácení při porodu placenty nebo plicní embolie způsobená plodovou vodou. V takových případech je nutný okamžitý převoz do nemocnice.
Alternativní porod také na rozdíl od klasického prosazuje daleko pomalejší odloučení dítěte od matky a co nejdelší ponechání pupeční šňůry. Dnes je v našich porodnicích běžné, že je dítě od matky odstřiženo takřka okamžitě po narození a odneseno k očištění, změření a zvážení.Vybraná forma porodu velmi často vyjadřuje celkový postoj a přístup k životu. Alternativní metody jsou často vybírané lidmi, kteří mají blízko k přírodnímu životu, často jsou vegetariáni nebo pravidelně cvičí jógu.
Sázka na jistotu
V porodnici přichází na svět stále nejvíce dětí. Je to ta nejjednodušší cesta s největším zabezpečením. V každé porodnici totiž s vámi u porodu bude kromě porodní asistentky i lékař gynekolog, hned po narození dítěte jej prohlédne pediatr a během porodu i po něm je k dispozici i ta nejmodernější technika. Absolutně nenahraditelný je tento typ porodu pro ženy vážně nemocné, s nestandardním průběhem těhotenství nebo s podezřením na vrozené vady. Ale taky pro ženy, které se příliš obávají bolesti, nevěří si nebo jsou vyděšené.
Ještě na počátku osmnáctého století byl přitom porod v našich krajích spíše společenskou než lékařskou událostí. V drtivé většině k němu docházelo doma s pomocí porodní báby, případně dalších žen - muži se porodu účastnit nesměli. Teprve s růstem velkých měst se v polovině osmnáctého století porod začal s povědomím o zdravotnictví a rostoucí sítí specializovaných nemocnic přesouvat právě do nich. Přesto ještě v padesátých letech dvacátého století poměrně velká část českých žen rodila doma. Porodní sály byly tehdy zařizovány ve stylu intenzivních stanic, v klasické zeleno-bílé sterilní kombinaci kachliček. Matka byla trvale monitorována, v jediné poloze na zádech po celou první dobu porodní, nesměla pít ani jíst pro případ nutnosti císařského řezu v celkové narkóze. Toto však vedlo k nepříznivým následkům. Vystresovaná matka má vysokou hladinu adrenalinu v krvi, který tlumí kontrakce a zároveň zvyšuje bolestivé podněty. Následkem toho je nutnost častějšího použití medikamentů během porodu, případně i porodu císařským řezem.
Maminky touží být hned od začátku pohromadě s miminkem. Dnešní nemocnice jim to umožňují. Už nemusejí čekat, až jim porodní sestry přinesou dítě ke krmení a pak ho zase odnesou. Od počátku samy o dítě pečují, přebalují ho a koupou. Výhodou je také včasné zahájení kojení. Miminko bývá přiloženo k prsu už půl hodiny po porodu. Právě v tu dobu se ženám vyplavuje hormon prolaktin, který stimuluje tvorbu mléka.
Relaxace během porodu
Od počátku devadesátých let se „hekárny" naštěstí změnily k nepoznání a všude se začaly objevovat žebřiny, míče, masážní vany (pouze pro první dobu porodní), a postupem času je zdravotnický personál státních zařízení čím dál více takřka k nerozeznání od soukromé konkurence. Použitím relaxačního balonu nebo odpočinku ve vaně se nastávající maminka uvolní. Lépe se jí tak otevřou porodní cesty,. Střídáním různých pohybů se miminko snáze stočí do správné polohy umožňující vstup hlavičky do vchodu pánevního, čímž se porod usnadní. Rehabilitační míč se používá v těch případech, kdy bolesti vystřelují do zad. K dispozici bývají také masážní válečky. Některé porodnice nabízejí muzikoterapii nebo aromaterapii. Zklidňují psychiku, zmírňují strach a úzkost a tlumí bolest. Speciální esenciální oleje jsou například součástí aromatických koupelí, obkladů a masážních krémů nebo se dají inhalovat. Většina porodnic se už dnes snaží maminkám nabídnout i něco navíc - otce u porodu, volný pohyb v první době porodní, někdy i volbu porodní polohy.
Porodní polohy
České ženy nejčastěji rodí v klasické poloze na zádech. Mnoho žen dnes hledá porodnici, která jim umožní i jiný způsob porodu. Nabízí se jich hned několik, například porod vleže na boku, ve vodě, ve stoje, v dřepu, v kleče, na žíněnce nebo třeba na speciálním vaku. Používají se také porodní stoličky, na kterých žena sedí, podle potřeby může vstát nebo se procházet. Porodní asistentka před maminkou klečí, za stoličkou je většinou tatínek, který pomáhá. Tato poloha umožňuje relaxaci svalstva pánevního dna. Výhodou stoličky je nižší bolestivost oproti klasické poloze na zádech.
I u nás existují porodnice, kde ženy rodí dítě do vody. Jedná se o porod, kdy se miminko porodí pod úrovní vodní hladiny. Tento způsob je vhodný pro ženy, které neměly komplikované těhotenství a mají pravidelné děložní stahy. Zastánci této metody tvrdí, že jde o stimulaci prostředí dělohy a že přechod z jedné teplé vody do druhé poskytuje novorozenci daleko plynulejší a klidnější příchod na svět. Dá se také říci, že riziko infekce je minimální a ani rodičce nehrozí žádné nebezpečí. Pro ni je to naopak ta nejpohodlnější poloha, jakou by si mohla vybrat: voda ji nadnáší, takže jí pohyby nedělají takové potíže jako porod „na suchu", a teplá voda - společně s partnerovou masáží zad - dokonale tlumí bolest sama o sobě. V případě, že nastanou komplikace ohrožující matku i dítě, porod do vody se přeruší.
Většina porodníků ale tento druh porodu odmítá.
Jde to bez bolesti?
Jsou matky, které si nehodlají nechat prožitek z porodu pokazit jakýmikoli tišícími prostředky, a na druhé straně jsou matky, které mají z bolesti strach a nedokážou si představit, že by dokázaly podobný zážitek přežít. Rodičky, které se rozhodnou pro přirozený porod bez jakékoli úlevy, z největší části hodlají přivést na svět miminko neobluzené léky. Tyto maminky chtějí mít absolutní přehled o tom, jak jejich tělo během této nelehké doby funguje a chtějí se alespoň zčásti snažit řídit tempo porodu samy.
Obzvlášť prvorodičky, které v podstatě nevědí, co by měly očekávat ani jak dlouho bude porod trvat, uvítají epidurální analgezii, která patří k nejběžnějším prostředkům, které české porodnice nabízejí (kromě ní se ještě můžeme setkat se šetrnějším paracervikálním blokem, mimomíšní analgezií a dalšími).
„Epidurál" se podává i při rizikových porodech, jako je porod koncem pánevním, porod dvojčat, porod velkých dětí, předčasné porody či porod, při kterém hrozí riziko sníženého průtoku krve placentou, vysoký krevní tlak, těhotenská cukrovka či poruchy krevní srážlivosti. V zásadě je možné epidurál podat prakticky všem těhotným s několika výjimkami, jako je například těžce deformovaná páteř bederní, infekce kůže v místě vpichu, těžká porucha srážlivosti krve a jiné. Epidurál si nechává podat stále více žen - celkově jde zhruba o 50 %, na velkých klinikách je to i 80 % všech rodiček.
Při epidurální analgezii se znecitliví nervy, které v míšním kanálu odstupují z míchy a vedou do břicha. Mezi kontrakcemi se podává v poloze vsedě nebo na boku. V oblasti bederní páteře se po místním umrtvení vede jehlička do prostoru mezi obratli do oblasti nad míšní obaly, tzv. epidurálního prostoru. V místě, kde se injekce aplikuje, už mícha „neběží", jen výstupy nervů, nelze ji tedy napíchnout. To už nebolí, jen trochu tlačí, bolest aplikaci jehly ale neprovází. Tenkou jehlou se zavede do epidurálního prostoru hadička, která se vyvede nad ramenem. Do té je možno zhruba po 1-1,5 hodiny přidávat další dávku znecitlivující látky. Celkem je možné přidat čtyřikrát. Hadička se pak odstraní několik hodin po porodu.
Pokud byste už byla „otevřená" příliš, je možné, že vám nebude podání epidurální analgezie umožněno. Ta je možná od otevření asi 3 cm do zhruba 7-8 cm..Je to metoda, kterou může provádět jen zkušený anesteziolog. Část odborníků epidurál u normálně běžících porodů nedoporučuje, protože zároveň s bolestí tlumí i následné emoce.
Důvody pro epidurál:
- Epidurální analgezie nepřímo snižuje riziko vzniku hypoxie (plod má nedostatek kyslíku) a zlepšuje placentární průtok.
- Ideální při porodu císařským řezem (maminka může dítě hned vidět a pochovat si ho).
- Odstranění stresu (stres způsobuje vyplavení stresových hormonů adrenalinu a noradrenalinu u matky, které zúží průsvit cév i v placentě, takže může dojít k významnému snížení průtoku krve placentou).
Zároveň tato metoda s sebou nese i jistá rizika - zpomalení porodu, pokles krevního tlaku, následnou bolest hlavy (zhruba jedna ze sta rodiček - je způsobena malým únikem mozkomíšního moku). Můžete mít problémy s močením a dostat třesavku (asi 20 % žen).
Je prakticky nemožné, aby epidurální anestezie způsobila ochrnutí. Odborníci zkoumali, zda se u žen po epidurálu vyskytují po porodu častěji bolesti dolního úseku páteře. Žádné důkazy se nenašly.
Pomůže vám dula?
Partner je pro rodící maminku velkou oporou, ale na druhou stranu existuje mezi nimi silné citové pouto, takže v situaci nabité emocemi je velmi obtížné pro tatínka zachovávat klid. Zklidnění a jistotu může na porodní sál vnést zkušená osoba, dula, která obratně a s jistým nadhledem přispěje radou, případně maminku masíruje nebo jí pomáhá od bolesti jinými prostředky, například změnou polohy, aromaterapií. Zároveň se stane užitečným prostředníkem mezi rodiči a zdravotním personálem. Hlavním posláním duly je zvládnout porod v co největší pohodě. Žena může dulu kontaktovat už na začátku těhotenství nebo i dříve. Pak pro ni může dula udělat nejvíc. Nastávající maminka ale může dulu kontaktovat kdykoliv během těhotenství, třeba i na poslední chvíli. Tato pomocnice je skvělá pro ženu, která jde rodit bez muže, anebo s partnerem, který k porodu přistupuje s odstupem. Snad nejužitečnější je pro ženu, která má za sebou nějakou negativní zkušenost, která nemá nebo neměla v dětství dobré rodinné zázemí.
Císařský řez!
Při této metodě v podstatě neproběhne porod, ale operace, naplánovaná předem tak, aby se pokud možno co nejlépe kryla s termínem porodu přirozeného. Císařský řez není otázkou vaší volby". O zákroku, který není nebezpečný pro rodičku ani dítě, rozhodují lékaři. Některé ženy se tolik bojí bolesti při porodu, že po lékaři císařský řez žádají. Není to dobře, vždyť se jedná o operační zákrok, pro který musí být i důvod. A tím rozhodně není strach.
Mnohé maminky jsou přesvědčené, že císařský řez bude pro dítě bezpečnější, protože dítěti nebude hrozit poškození mozku pro nedostatek kyslíku. Jenže tento typ porodu musí mít „zdravotní" příčinu. Velký plod nebo úzkou pánev, přes kterou dítě nemůže ven přirozeným způsobem, vážné onemocnění matky, předčasný odchod placenty, předčasný porod atd.
Jedná se o chirurgický výkon, který spočívá v otevření břišní stěny a dělohy a vyjmutí dítěte. Pokud je operace dopředu plánovaná, může být uskutečněna při lokální nebo epidurální anestezii. V případě náhlých komplikací se dává přednost celkové anestezii. Císařský řez se většinou začíná vodorovným řezem v délce deset až patnáct centimetrů nad linií růstu ochlupení. Poté se nejčastěji podélně otevře děloha a vyjme se dítě i s celou placentou. Pak se děloha i celá břišní stěna zašije. Celá operace trvá 25 až 40 minut.
Císařský řez sice ušetří ženu kontrakcí, ale pooperační bolesti ji pak zastihnou v čase, kdy už je potřeba se starat o dítě. Rána ji ale může trápit ještě několik týdnů nejen při chůzi, ale zejména když zvedá své dítě. Ani císařský řez není zcela bez rizika. Ženu může ohrožovat zvýšené krvácení, průnik plodové vody do krevního oběhu a porucha srážlivosti. Po zákroku se pak mohou objevit opožděné krvácení, horečky, srůsty nebo zánět v ráně.
Maminky se klasického porodu obávají také kvůli „nástřihu" Při správném nástřihu a opatrném vedení porodu se hráz jen málokdy natrhne víc. To hrozí spíše v případech, kdy rodičky nástřih striktně odmítnou.
Lékaři ženám nedoporučují absolvovat více než tři císařské řezy a mezi nimi musí být minimálně roční přestávka. Při zákroku vzniká v děloze řezná rána, což přináší riziko pro další těhotenství.
