Strach z narkózy

Narkóza je historický název pro celkovou anestezii. Málokterý obor se může chlubit tím, že má konkrétní datum vzniku. U anesteziologie to byl 10. říjen 1846, kdy byla provedena první veřejná demonstrace úspěšné éterové narkózy na světě. U nás byly první anestezie éterem podány již v únoru následujícího roku v klášteře U Milosrdných Na Františku.

Nyní je anesteziologie samostatným lékařským oborem. Anesteziology najdeme na operačních sálech, u lůžek pacientů v kritickém stavu, v porodnicích, v samostatných poradnách pro léčbu bolesti...

I když lékaři zjednodušeně říkají, že pacienta uspali, celková anestezie ale v žádném případě neznamená, že pacient jen hluboce spí. Ani by to nebylo možné. Z běžného spánku se totiž většina lidí lehce probudí na sebemenší podnět, nemluvě o tak radikálním zákroku, jako je řezání chirurgickým nožem. Anestezie čili znecitlivění je vlastně stav hlubokého bezvědomí, lékařem řízené koma, ve kterém pacient nereaguje ani na silný podnět. Při narkóze pacient necítí žádné bolesti. To je předpokladem pro dnešní dlouhotrvající a často komplikované operace. Pro operujícího je velmi důležité, že se v narkóze uvolní kosterní svalstvo. Ostatní svaly řízené vegetativním systémem (srdce, svalovina střev) pracují normálně dál. Jinak by nebylo možné provádět operace ani v břišní ani v hrudní dutině.

Vyšetření před operací

Anesteziologická péče začíná nejpozději den před operací během anesteziologické vizity. Před samotným podáním anestetik je nutné pacienta důkladně vyšetřit a zjistit, zda jeho organismus operaci a znecitlivění vůbec vydrží. Není-li něco s vaším zdravím v pořádku a lze-li nežádoucí stav zlepšit, lékař často doporučí operaci odložit. Při rozhovoru s anesteziologem se můžete zeptat na podrobnosti týkající se vaší anestezie. Podobně jako před operací i před anestezií musí být získán souhlas pacienta se zvoleným typem narkózy.

Před vlastní operací se pacientovi podá takzvaná premedikace - směs uklidňujících prostředků, kterými se předejde nadměrnému psychickému rozrušení z plánované operace a dopřejí většině pacientů spánek i večer před operací. Slouží i k potlačení nežádoucích reflexů a reakcí spojených s anestezií a operací, a konečně navodí snížené vnímání bolesti, jež by mělo přetrvávat i v pooperačním období.

Před plánovanou operací musí také pacient dodržet všechny příkazy, které jsou nezbytné. Před většinou operací platí zákaz nejíst nejméně šest hodin a nepít a nežvýkat nejméně 4 hodiny před plánovaným začátkem operace. Pro kuřáky platí zákaz kouření alespoň 12 až 16 hodin před operací. Zvýší se tak bezpečnost pacientů: plný žaludek představuje riziko, že se jeho obsah dostane do plic. Nejčastěji se tento problém vyskytuje v porodnictví. Tomuto riziku se nedá vyhnout při akutních výkonech, kdy pacienta přivezou rovnou z ulice a jde hned na operační sál, neboť zdravotní stav nedovoluje počkat na vyprázdnění žaludku. Oxid uhelnatý a další látky z cigaretového kouře zase zvyšují riziko infarktu a snižují dodávku kyslíku tkáním.

Vlastní anestezie

Vlastní celková anestezie začíná pro většinu pacientů po příjezdu na operační sál nebo na přípravnu před ním. Anesteziolog zavede do žíly takzvanou trvalou kanylu, která může zůstat zavedena i několik dní.Touto kanylou je pak možné podat pacientovi kdykoli během několika sekund potřebné léky, krev nebo krevní deriváty. Změří se tlak, puls a obsah kyslíku v krvi jednoduchým „kolíčkem", který připevní sestra na prst. Vzpomínky operovaných končí nejpozději po injekci celkového anestetika do žíly.

Anestezie se provádí buď vdechováním speciálních, hlavně plynných látek, nebo injekčně. V tomto případě se nejčastěji používá kombinace velmi silných léků proti bolesti s léky, které uvedou pacienta do stavu hypnózy. Anestetika tlumí dechové centrum v mozku a zároveň uvolňují dýchací svaly, proto musí být pacient během celé operace napojen na umělé dýchání. Jinak by nemohl dýchat a nepřežil by. Umělé dýchání se provádí tak, že se pacientovi zavede přes ústa do průdušnice trubička (tubus). Ta se pak napojí na přístroj, který vhání směs plynů pod tlakem do plic a tím nahrazuje běžné dýchání. Anesteziolog může udržovat pacienta v hlubokém spánku tak dlouho, jak to vyžaduje operace a jak to dovoluje celkový stav pacienta.

Podání anestetik ale vůbec není jednoduchá záležitost. Anesteziolog musí odhadnout správnou dávku a koncentraci léků. Hlavně u malých dětí musí být někdy velmi opatrný. Účinek léků nesmí během operace odeznít, a naopak nesmí ani přetrvávat příliš dlouho po jejím skončení. Když se ale stane, že se pacient nemůže dlouho vzbudit, podají mu lékaři medikamenty, které účinek anestetik zruší.

Protože narkotizační prostředky většinou mají jen krátkodobý účinek, pacient se probouzí poměrně rychle. Pro jistotu jsou pacienti po celkové narkóze ještě nějakou dobu bedlivě pozorováni a kontrolováni. Především je sledována jejich srdeční činnost, krevní oběh a dýchání. Někdy (zejména po velkých operacích) se anesteziolog stará i o léčbu pooperační bolesti. Můžete dostat látky snižující vnímání bolesti tenkou hadičkou přímo k místu, kde vystupují nervové kořeny vedoucí bolest z místa operace, nebo můžete dostat přístroj, který vám aplikuje léky proti bolesti buď do žíly sám, nebo po zmáčknutí tlačítka, které sami ovládáte. Předávkování není možné, protože přístroje mají bezpečnostní systém, který nedovolí podat větší dávku léků proti bolesti, než na nich lékař nastaví.

Rizika narkózy

Přestože celková narkóza znamená vždy závažný zásah do lidského organismu, je dnes nebezpečí těžkých komplikací jen velmi malé. Samozřejmě, že toto platí jen pro zdravé jedince. V případě, že pacient trpí například chorobami srdce, plic, cév, jater nebo ledvin, hrozí samozřejmě zvýšené riziko. Anesteziologové se nejvíce obávají neočekávaných těžkých alergických reakcí. Bohužel této komplikaci se nevyhnete, protože anestetika si doma nevyzkoušíte. Někdy také může dojít k takovému poklesu krevního tlaku, že může být ohroženo zásobování mozku kyslíkem. Dále může dojít ke zpomalení výměny látkové a tím k prodlouženému vylučování podaných narkotizačních léků. Různé prameny odhadují, že smrtelné komplikace, které připadají na vrub samotné anestezie, nastávají jen asi v jednom případě ze 185 000 podaných anestézií.

Každá operace představuje pro organismus stres a zátěž a je třeba, aby pacient byl v co nejlepší možné kondici. Zejména nepříznivé je nachlazení, vysoký krevní tlak, špatně léčená cukrovka. Proto je nesmírně důležité sdělit lékaři pravdivé informace o zdravotním stavu pacienta a nezatajit žádnou okolnost, která může mít význam pro průběh operace.