Deprese se musí léčit

Duševní choroby a duševní zdraví se stávají jedním z nejzávažnějších problémů evropských zemí. Psychiatrická onemocnění právě v Evropě představují největší zdravotní zátěž hned po kardiovaskulárních chorobách. Deprese je sama o sobě vážné a nepříjemné onemocnění, ke všemu je to i závažný rizikový faktor pro vznik dalších chorob, jako jsou nemoci srdce nebo vysoký tlak. Deprese s sebou nese skoro pětinásobné zvýšení rizika jednoho chronického tělesného onemocnění a šestinásobně zvyšuje riziko výskytu více než jednoho chronického onemocnění. Nemoc jde často ruku v ruce se závislostí na alkoholu, tabáku či jiných návykových látkách, poruchami spánku či úzkostmi.

Takřka třetina zaměstnanců v Evropě je vystavena stresu, jednomu z nejzávažnějších spouštěčů depresivních stavů. Podle současných statistik postihne depresivní epizoda jednou za život 10-20 % osob. Očekává se, že do roku 2020 se deprese stane nejvýznamnější nemocí rozvinutého světa.

Smutek nebo deprese?

Slovo deprese často používáme v běžném životě jako označení smutné nálady. Což je omyl. Ne každý, kdo smutní, prožívá zároveň depresi. Deprese je nemoc, nikoli změna nálady. Základním projevem depresivní poruchy je změna nálady spjatá se ztrátou zájmů a radosti. Pacient je smutný, bez energie, odkládá jakoukoli činnost, ztratil chuť k životu, sexu, jídlu, v průběhu dne je ospalý a polehává, přitom v noci špatně spí, stěžuje si na únavu, vyčerpání, bolesti hlavy, na hrudi apod. Depresivní člověk například během usínání stále přemítá o tom, co se mu dnes zase nepovedlo, a zároveň očekává vše špatné i od nového dne. Hluboce si uvědomuje svoji zbytečnost a neschopnost, která ho může dovést až k sebevražedným úmyslům.

Depresivní myšlenky brzdí nemocného v jeho aktivitách, postupně ho přenesou do světa, který je velmi vzdálen realitě. Nároky běžného života se člověku najednou zdají nepřekonatelné a to, co zvládal bez potíží, nezvládá vůbec. Nejde o obyčejný smutek po ztrátě někoho blízkého nebo prudké změně životních okolností - rány osudu přebolí. Depresivní nálada trvá, pacient se za ni stydí, ale nemůže s ní nic dělat.

Deprese je nemoc

Podle mezinárodní klasifikace nemocí je depresivní porucha popsána jako pokles nálady, ztráta zájmu, zhoršení soustředění a nespavost v období delším než dva týdny. Prvotní příznaky bývají značně individuální. Deprese nejčastěji začínají ve věku kolem třiceti let. Depresí trpí častěji ženy, ale mezi pacienty jsou i děti. Muži a ženy prožívají depresi odlišně. Podle odborníků bývá deprese u mužů rozpoznána mnohem později než u žen. Je to především způsobeno výchovou mužů - měli by být silní, tudíž depresi považují za slabost a věří, že ji překonají sami.

Nemoc proniká do všech věkových kategorií a různých profesí, nesouvisí se vzděláním pacienta. Depresí nejčastěji trpí lidé nespokojení v partnerských svazcích, kteří si nedokáží ve své životní situaci poradit. Ohrožuje i lidi úzkostné, napjaté ve vztahu k okolí. K depresi mají sklon i jedinci neschopni prosadit svůj názor nebo postoj, kteří jsou závislí na hodnocení druhých. K depresivním náladám dovede člověka i osamělost, ztráta životního partnera, klimakterium nebo nemoc.

U dětí se také deprese mnohem častěji než u dospělých projevuje tělesnými příznaky. Nejčastěji jde o bolest hlavy či břicha, v extrémních případech se může objevit i noční pomočování. Dětskou depresi také často provázejí problémy s učením a poruchy soustředění. Velkým problémem je to, že příznaky deprese se u dětí dají snadno přehlédnout.

Depresi hodnotíme podle její tíže, můžeme ji rozdělit tak, jak je rozdělena v rámci mezinárodní klasifikace nemocí - na lehkou, středně těžkou a těžkou.

• Mírná deprese umožňuje nemocnému ještě normálně fungovat, ale vše mu jde pomaleji a hůře. Věci, které měl rád, ho přestávají bavit a vyhýbá se přátelům.
• Při středně těžké depresi se nemocný izoluje od svého okolí, ztrácí energii, nechodí do práce a domácí aktivity mu jdou velmi ztěžka. Léčba probíhá v pracovní neschopnosti, nemocný dochází do denního sanatoria, v případě sebevražedných myšlenek je v něm hospitalizován.
• Těžká deprese zavede nemocného do léčebny. Není už schopen vykonávat jakoukoli pracovní činnost. Nepostará se ani sám o sebe, celý den leží v posteli a trápí se výčitkami. Pomalu mluví i myslí nebo je naopak plný neklidu, který ho popohání z místa na místo. Nemá na nic energii a postrádá smysluplnost jakékoli činnosti.
• Melancholie je nejzávažnější formou těžké deprese. Postižený je zahalen do hlubokého smutku, trpí úplnou beznadějí, zoufalstvím a strachem. Utrpení je tak obrovské, že nemocný je často přesvědčen, že jedině smrt ho může vysvobodit. Někdy trpí i bludy, které mu nikdo nedokáže vyvrátit.

Dědičné onemocnění?

Některé typy deprese se v řadě rodin vyskytují častěji. Na jejich rozvoji se podílí zejména stresující prostředí anebo nepříjemné zážitky z dětství. Pokud člověka ale tyto okamžiky nepotkají, nemusí onemocnět. Deprese postihne až následující generaci. Pokud někdo z vašich sourozenců či rodičů trpí depresivní poruchou, máte patnáctiprocentní pravděpodobnost, že onemocníte také. Záleží na tom, jak budete k této dispozici vnímaví.

Bylo zjištěno, že při vzniku deprese hraje roli nedostatek některých neurotransmiterů v mozku. Neurotransmitery jsou chemické sloučeniny, jejichž prostřednictvím se předává signál z jedné nervové buňky do druhé. Patří mezi ně zejména noradrenalin a serotonin, v menší míře i dopamin. K vypuknutí nemoci může přispět  závažná životní událost. Na rozvoj, závažnost i průběh duševního onemocnění mají vliv životní stresory.

Deprese postihuje osoby nadměrně citlivé a zranitelné. I přes tuto dispozici ale všichni neonemocní. Záleží na tom, na kolik je zatěžují životní události a jak je zvládají. Velkou roli hraje stres, ale neznamená to, že je zcela zodpovědný za tuto poruchu. Někdo ho ke své práci potřebuje, jiného vyčerpává. Lidská psychika se působením stresu stává postupně zranitelnější a citlivější.

Poporodní blues

U některých žen se v období porodu a šestinedělí vyskytne specifická forma deprese - takzvané poporodní blues. V tomto případě se jedná o krátkodobou změnu nálady způsobenou prudkým poklesem hladiny hormonů. Prožívá ji padesát až osmdesát procent žen, a to třetí až čtvrtý den po porodu. Psychologové tento stav, který vymizí do dvanácti dnů, označují jako mateřské blues. Maminka je plačtivá, lítostivá, podrážděná, nevěří si, že zvládne péči o dítě. Horší variantou pak bývá poporodní deprese, která se rozvine za šest až dvanáct týdnů po porodu, ale může se objevit až do jednoho roku věku dítěte. V tomto případě je matka nepřiměřeně unavená, prožívá neustálý strach, klesá její schopnost postarat se o dítě. Obává se, že ji opustí partner, vyhýbá se svému okolí. Tento stav je nebezpečný jak pro matku, tak pro dítě.

Riziko deprese v době těhotenství je stejné jako mimo graviditu. Nastávající maminky trpící touto chorobou užívají i v tomto období léky. Podle odborných výzkumů se zdá, že riziko vzniku vrozených vad dítěte je u řady antidepresiv minimální. Jejich užívání je ale překážkou při kojení.

Léčba

Všechny příznaky deprese se nemusí dostavit najednou. Někteří lidé onemocní depresí jenom v podzimních a zimních měsících. Mají zvýšenou chuť k jídlu, přibírají na váze a podléhají nadměrné spavosti. Pro nemocné trpící zimními depresemi je vhodná fototerapie. K tomu se používá velmi intenzivní světlo, které se aplikuje před rozedněním většinou po dobu dvou hodin. Řada pacientů už po týdnu takové terapie nemá žádné potíže.

V zásadě ale platí, že pokud depresivní nálada omezuje chování déle než čtrnáct dnů a dotyčný cítí, že svůj stav už déle nedokáže snášet, je vhodné vyhledat odbornou pomoc. Návštěva psychiatra a užívání léků proti depresi je pro řadu lidí stále ještě stresující záležitost. Domnívají se, že od té chvíle je jejich okolí bude považovat a blázny.

Deprese je celoživotní onemocnění s vysokým rizikem návratu, a proto vyžaduje dlouhodobou terapii. Antidepresiva jsou lékem první volby u všech typů depresí. Musí se ale užívat dostatečně dlouho a v přiměřené dávce. Pokud je pacient vynechá nebo jejich užívání přeruší, hrozí, že budou méně účinná. Moderní léky zvyšují koncentraci neurotransmiterů, zejména serotoninu a noradrenalinu, a zmírňují nepříjemné stavy, kterými člověk při depresi trpí. Užívá-li nemocný tyto léky podle předpisu, první zlepšení se může dostavit za dva nebo tři týdny od začátku podávání. Za šest až dvanáct týdnů je člověk obvykle bez příznaků. Ale i když se cítí zdráv, je nutné brát antidepresiva dalších čtyři až devět měsíců, jinak hrozí návrat nemoci. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace se mají antidepresiva podávat ještě půl roku po odeznění deprese, byť se jedná o první případ. Pokud se ale depresivní stavy opakují, pacienti léky užívají ještě následující dva roky, v některých případech celoživotně. Rozsáhlé průzkumy potvrdily, že po vysazení léků onemocní depresí znovu až osmdesát procent pacientů. Účinnou léčbu při depresi představuje i kombinace léků a psychoterapie.

Psychoterapie účinkuje při lehkém a středním typu deprese. Pomáhá člověku porozumět, co se s ním v nemoci děje, učí ho znovu získat kontrolu nad svými myšlenkami, emocemi a chováním. Pacient se ke své nemoci vyjadřuje formou rozhovoru s psychoterapeutem nebo během umělecké práce.

Bojíte se léků?

Naštěstí žádné z antidepresiv nevede k lékové závislosti. K té mohou vést jiné léky, zejména uklidňující, jako Diazepam, hypnotika nebo léky proti bolesti. Antidepresiva jsou méně škodlivá než nemoc sama. To, co člověka mění, je nemoc, nikoli léčba. Předepisované dávky jsou hluboce pod hladinou toxického vlivu na organismus. Vedlejší účinky, které se na počátku objeví, zdraví nepoškozují. Při odeznívání deprese někteří lidé opravdu přiberou na váze, nikoli však vlivem léků. Po období nechutenství jim totiž začíná více chutnat.

Bipolární porucha

Rozdíl mezi unipolární depresí, tj. tou, kde se neobjevují manické fáze, a bipolární poruchou, je kromě průběhu to, že bipolární porucha (maniodepresivita) je více vázána na biologickou podstatu, a tudíž i genetickou vlohu. Výraznou roli v odstartování a vývoji nemoci hrají genetické faktory, prostředí, v němž dotyčný žije, a také faktory biochemické. Organismu nemocného chybí především noradrenalin a serotonin. Existují důkazy o výskytu těchto poruch v rodinách. K vypuknutí nemoci může přispět závažná životní událost.

Takto postižení pacienti prožívají období hlubokých depresí, v nichž pro ně život nemá cenu, a jejich opačném odrazu: mánií  spojených s nadměrnou aktivitou, sebevědomím, povznesenou náladou provázenou až nervozitou. Abnormální čilost, ve které tvůrcům doslova pod rukama vznikají nejlepší díla, vede například u podnikatelů k přehnanému utrácení nebo ukvapeným rozhodnutím. Jakmile mánie odezní, znovu se dostaví melancholie: období hluboké deprese s výrazným smutkem a obtížemi, zasahující do běžného života a především pocit, že se mimořádné schopnosti s povznesenou náladou již nikdy nevrátí. Tyto periody se střídají s normálními náladami. Manickou epizodu mohou přivodit chemické látky v organismu, přítomnost jiného onemocnění, stres, užívání drog nebo hormonální změny.

Bipolární porucha je chronické a smrtelné duševní onemocnění. Objevuje se asi u desetiny lidí trpících depresí. Ke zvratu mezi epizodami deprese a mánie dochází někdy přes noc, mnohem častější jsou však přechody postupné. Toto onemocnění se nejčastěji objevuje v adolescenci nebo časné dospělosti a epizody provázejí postiženého v průběhu celého života. Bohužel se jedná o nevyléčitelné onemocnění. Bez ohledu na vzdělání může neléčená porucha vést až k sebevražedným úmyslům. Nejdůležitější je stanovit diagnózu.

Diagnóza

Stanovit diagnózu bipolární poruchy je obtížné. Lidé s tímto onemocněním často vyhledávají pomoc v období  depresivní fáze, zatímco manická epizoda jim „divná" nepřipadá.

Znaky mánie:

• Přehnaný optimismus a sebedůvěra
• Snížená potřeba spánku bez pocitu vyčerpání
• Vystupňovaná podrážděnost
• Zvýšená psychická a fyzická aktivita
• Zrychlená řeč, impulzivní chování
• Unáhlená rozhodnutí

Příznaky deprese

• Dlouhodobý smutek bez zjevné příčiny
• Změny chuti k jídlu a spánku
• Podrážděnost, lhostejnost, ztráta energie, přetrvávající apatie
• Pocity bezvýznamnosti
• Neschopnost prožívat radost
• Opakované myšlenky na smrt nebo sebevraždu

Ke komplikacím ve stanovení diagnózy patří to, že se pacient nachází v jedné ze čtyř poruch nálad. Ta první, manická epizoda, může být provázena i bludy. Hypománie nepředstavuje   plně vyjádřenou mánii, nýbrž období, v němž se pacient cítí dobře, nic nenarušuje jeho běžný život. V depresivním období člověk propadá do smutku a beznaděje, zatímco smíšená epizoda zahrnuje současně příznaky mánie i klinické deprese. Terapeuticky jde o to udržet období remise co nejdéle (třetí fázi maniodeprese, kdy pacient nemá příznaky a cítí se zcela v pořádku), aby se depresivní a manické fáze nevracely. Manická a hypomanická období jsou často podceňována, někdy se považuje tento radostný výkyv spíše za jakousi odměnu za prožitou délku a hloubku deprese.

Bipolární porucha je často vázána na kreativitu, týká se proto ve zvýšené míře jak umělecky, tak vědecky orientovaných jedinců. Touto nemocí trpěl například Napoleon Bonaparte, Winston Churchill. Curt Cobain, Vincent van Gogh, Francisco Goya, J.W. Goethe, Ota Pavel nebo Miloš Kopecký.

Není-li nemoc léčena, zhoršuje se, epizody mánie a deprese se střídají stále častěji a prohlubují se. Pro pacienty je někdy nezbytná hospitalizace, avšak porucha sama je léčitelná vhodnými farmaky, pomocí psychoterapie.

Můžeme předcházet depresi?

Při léčbě i prevenci deprese pomáhá vhodný jídelníček. Měl by být bohatý na zeleninu, ovoce, chléb, těstoviny, brambory a rýži. Chybět by neměly ryby a olivový olej, které obsahují hodně esenciálních mastných kyselin. Zapomeňte na alkohol, ten depresi prohlubuje.

Relaxace je vhodným prostředkem, jak se psychicky a fyzicky uvolnit. Stačí relaxovat pravidelně patnáct minut denně než jednou týdně dvě hodiny. Vůbec nám nezbývá čas na koníčky, které jsou zpestřením dne. Stejně tak odkládáme schůzky s přáteli. Vynecháním příjemných aktivit se deprese ještě více prohlubuje. Zařaďte je znovu do svého programu, byť by měly trvat jen hodinu týdně. Člověk s depresí by měl pokud možno volit činnost, při které bude v kolektivu, mezi přáteli nebo s rodinou. Zabránit stresu a zároveň rozvoji deprese se částečně dá plánováním. Podle lékařů nejde o to vyhýbat se důsledně jakémukoli stresu , ale zejména stresu příliš velkému a dlouhodobému. Je dobré najít si blízkého člověka, kterému se můžete svěřit, povědět mu o svých pocitech. Nejvíce pomáhají lidé klidní a chápaví, kteří nechtějí nikoho předělávat a nevnucují  své pravdy či zájmy.