Dýchání je život

Dýchání patří mezi základní projev života. Teprve s prvním vdechnutím a křikem se novorozeně hlásí k životu. Bez jídla jsme schopni vydržet několik týdnů, bez vody dva dny, ale bez dechu dvě až tři minuty. Dýchací ústrojí a jeho funkce patří k tomu nejzákladnějšímu. Tato základní životní funkce je však rok od roku ohrožena. Jedním z důvodů je mimo jiné i neustále se zhoršující životní prostředí.

Akutní zánět průdušek

Mezi nejčastější onemocnění dýchacího ústrojí patří zánět neboli katar průdušek.  Akutnímu zánětu obvykle předchází náhle vzniklý zánět horních cest dýchacích. Lidé jej běžně označují za nachlazení nebo chřipku, což je mylné. Příčinou onemocnění mohou být infekční nebo neinfekční viry, které jsou normálně přítomny v dýchacích cestách. Kašel bývá nejprve suchý a dráždivý, s bolestí za hrudní kostí. Po několika dnech vykašlává nemocný hnisavé hleny. Teplota může být, ale nemusí být  navýšena. Příliš se nevyplácí nemoc přecházet, protože především u chronicky nemocných může dojít ke komplikacím. Až životně ohrožující komplikací je zánět, který  postoupí ještě z větších průdušek hlouběji do plic a zasáhne i průdušinky.

Chronický zánět průdušek

Chronická bronchitida neboli zánět průdušek  patří k nejběžnějším nemocem. Muži trpí chronickou bronchitidou třikrát až čtyřikrát častěji než ženy. Mezi vlivy, které se podílejí na vzniku onemocnění patří : vrozené dispozice, kouření, snížená odolnost dýchacích cest vůči škodlivinám, infekce, rizikové povolání. Onemocnění doprovází častý nebo trvalý kašel, především po ránu s vykašláváním sputa, někdy jen řídkého, vodnatého, jindy hustšího, šedého, hlenovitého. Při zhoršení choroby, kdy se jedná o bakteriální hnisavý zánět průdušek je sputum nažloutlé až zelené. Chronická bronchitida probíhá někdy řadu let bez podstatného zhoršení. Pokud si nemocný ztěžuje na dušnost již při malé námaze nebo v klidu, znamená to, že  k prostému zánětu průdušek se přidaly komplikace, které již většinou ohrožují správnou dýchací funkci průdušek a plic. Může se jednat o opakující se záněty plic, dále průduškové astma, rozedmu plic nebo bronchiektázii. Ke zdárnému průběhu léčení můžeme přispět vyloučením prachu, dráždivých látek a především kouře. Velký význam má také úprava životosprávy, otužování, udržování správné teploty i vlhkosti vzduchu pomocí odpařovačů. Odolnost a zlepšení dechu pomáhá zvyšovat i správná rehabilitace (dechová cvičení s prohloubením dechu i zrychlením vydatného výdechu, což v počátečních stádiích napomáhat zvýšení pružnosti plicní tkáně i hrudníku.

Záněty plic

Záněty plicní tkáně (zápal plic) patří mezi velkou skupinu onemocnění. Tato onemocnění patřila v minulosti k velmi obávaným a většinou končila smrtí. Velký převrat v léčení nastal s objevením antibiotik. Zánět plic, který zasáhl větší část plíce se projevuje třesavkou, náhlou horečkou, schváceností, bolestí hlavy nebo celého těla. U dětí se může někdy objevit zvracení a bolesti bříška. Kašel bývá drásavý a nemocný bývá neklidný až zmatený nebo naopak velmi apatický. V současné době se obvykle zánět plic zjistí již při postižení malé části některého plicního laloku, v rozsahu několika drobnějších průdušek třetího až čtvrtého řádu. Pomocí včasného zásahu antibiotik se nemoc zpravidla během jednoho až tří týdnů zvládne.

Zánět plic plicního původu

V zánětlivé a oslabené oblasti plic dojde nejprve k pomnožení běžných bakterií, které jsou z anormálních okolností přítomny a zdravému organismu nejsou nebezpečné a následně se přidá další bakteriální infekce. V některých případech dojde k onemocnění zcela náhle, z plného zdraví. Léčení má dnes dosti, včetně léků  velké možnosti, včetně léků, které usnadňují odkašlávání. Většinou se podává některé antibiotikum, nemocný potřebuje klid na lůžku, dostatek tekutin, lehkou stravu s dostatkem vitamínů, teplé a dostatečně vlhké prostředí.

Starší pacienti

Zánět plic u starších lidí, zejména pokud jsou dlouhodobě upoutáni na lůžku, např. po zlomenině krčku stehenní kosti, může být i smrtelná. Nemocný leží při neměnné poloze na zádech, kdy v dolních a zadních partiích plic dochází k postupnému nahromadění určité části krevní plazmy a tkáňové tekutiny. Plicní tkáň prosákne a nemůže být ventilovaná a následně se ztrácí pružnost. Tento zánět pak snadno přejde do prosáklé plicní tkáně. U starších lidí jsou všechny životní funkce zpomaleny a také průběh onemocnění nemusí být nijak bouřlivý, a proto se může stát, že okolí a rodina může nemoc zanedbat. Z těchto důvodů by měl být nemocný polohován jak ve dne, tak i v noci, abychom zánětu plic zabránili.

Zevní vlivy

Zánět plic v důsledku zevních škodlivin vzniká po vdechnutí dráždivých a leptavých plynů, dále po vdechnutí většího množství do vzduchu rozprášených cizích látek, jakými jsou např. benzín a nafta, ale i jejich spodiny vzniklé v spalovacích motorech. Nebezpečné je také vdechnutí nosních nebo minerálních i organických olejů do plic. Např. jestliže podáváme dítěti násilně málo chutný lék na lžičce, dítě se brání a křičí a přitom místo polknutí lék vdechne.

Cizí tělesa

Velké nebezpečí znamená cizí tělísko menšího průměru, pokud se vdechnutím dostane do některé průdušky užšího průsvitu. Nejčastěji se jedná o dolní lalok pravé plíce, kam cizí tělíska (korálek, pecka atd.) nejsnáze spadnou vzhledem k úhlu odstupu hlavní průduška pro tento lalok.

Plicní absces

Může vzniknout např. v okolí vdechnutého tělíska, jímž může být nejen nějaký drobný předmět vdechnutý hluboko do plic, ale také i potrava, krev, hnis z vedlejších nosních dutin atd. K takovému vdechnutí může někdy dojít někdy i v bezvědomí nebo při alkoholovém opojení. Kromě toho alkoholismus oslabuje celkový imunitní systém. U rozsáhlých plicních abscesů se odvádí hnis drénem a vstřikuje se jím antibiotikum přímo do abscesové dutiny.

Plicní sněť (gangréna)

Při gangréně plic se hnilobně rozpadá plicní tkáň, v ní vzniknou značně rychle nepravidelné dutiny vyplněné hnisem a odumřelou tkání. Jestliže se nepodaří zlikvidovat infekci pomocí antibiotik, je nutný rychlý chirurgický zákrok, kdy se poškozená část plíce musí odstranit.

Nebakteriální organismy

Některé mikroorganismy se běžně nacházejí v našem organismu a za normálních okolností nám neškodí. Naprotiv tomu existují jiné, které mohou vyvolat nepříjemné záněty v dýchacích cestách a jejich okolí. I ty, které přímo škodlivé nejsou, se  mohou stát nebezpečné, pokud např. při léčbě organismu oslabeného jinou infekcí se některým antibiotikem kromě choroboplodných mikrobů vyhubí z zvětší části ty, které zmíněné plísně, kvasinky, houby drží „zkrátka". Ty se následně pomnoží nad únosnou mez a vyvolají onemocnění, které může být buď místní nebo celkové. Příznaky onemocnění nejsou zcela typické, ale nelze je přehlédnout. Jedná se o: kašel a vykašlávání hnisavého sputa s příměsí krve, střídavé nevelké teploty a ubývání na váze. Rentgenový obraz nebývá typický. Zánět tohoto druhu se vyskytuje nejčastěji v ústech, ve tváři, v krku nebo na krku.  Léčba trvá půl roku nebo i déle .

Zánět plic vyvolaný parazity

Nákaza vznikne do těla nejčastěji ústy. Onemocnění se projevuje horečkou a vyrážkou, která je podobná skvrnitému tyfu a netypickým zánětem plic. Prvok Pneumocystis napadá zejména kojence. U nich zánět plic není doprovázen horečkou, ale těžkou dušností, zrychleným povrchovým dýcháním, promodráním rtů, uší i obličeje a může končit udušením. Ve zcela výjimečných případech se vyskytne také u dospělých.

Plicní tuberkulóza

Není to ještě tak dávno, co toto onemocnění patřilo k těm nejobávanějším. V celosvětovém měřítku je společně s malárií nejzávažnější infekcí vůbec. V současné době již existuje celá řada účinných léků, které v minulosti nebyly, proto je možno včas podchycenou tuberkulózu vyléčit v dříve nepředstavitelné krátké době. Pomocí ochranného očkování chráníme před touto nakažlivou nemocí doposud zdravé, zejména děti a mladé lidi, pro které vždy tuberkulóza představovala velké nebezpečí. Jak se zárodky tuberkulózy šíří mezi lidmi? Nejčastějším zdrojem nákazy je nemocný, který má nakažlivou tuberkulózu, to znamená takovou formu nemoci, při které vykašlává tuberkulózní bacily. Bacily se dostávají do vzduchu z plic nemocného při kašli, ale také při řeči až do vzdálenosti jednoho metru, a při křiku, smíchu, kýchnutí se mohou rozprášit až do okruhu pěti metrů. Těžce nemocný může za den vykašlat několik desítek miliónů až miliard těchto zárodků. Z tohoto důvodu musí být každý, kdo je z této nemoci podezříván umístěn na několik týdnů až měsíců na lůžkové oddělení, kde je podroben účinné léčbě.

Jak plicní tuberkulóza vzniká?

Vznik i průběh onemocnění se liší podle toho, jak velké množství tbc bacilů organismus napadne, a také v jakém stavu a jak odolný je organismus. Doba, která uplyne od vstupu nákazy do těla, než se projeví jeho onemocněním, je různě dlouhá - od několika dní, týdnů, měsíců až po léta. Podle průběhu rozeznáváme několik druhů tbc infekce. Především se jedná o infekce, kdy v organismu, nejčastěji v jedné plíci, se v okolí  zárodku vytvoří místní zánět, prosáknutí tkáňovou tekutinou s bílými krvinkami a ohraničení tzv. obrovskými buňkami, které mají i několik jader. Toto prvotní ložisko se po čase rozpadne a po několika týdnech se zhojí drobnou jizvou, do níž se později ukládají soli vápna. Současně se vznikem prvotní ložiska v plicní tkáni se některé zárodky tbc šíří mízní cestou i do příslušných mízních uzlin nejčastěji v místě, kde se hlavní průdušky dělí v další pro jednotlivé laloky, a také zde se později zhojí jizvou popř. zvápenatěním.

Jak probíhá tuberkulózní zánět?

U plicní formy se jedná především o kašel, zpočátku suchý, později s hlenohnisavým sputem, někdy i s příměsí krve. Vykašlávání většího množství krve bylo v minulosti pro pokročilou tuberkulózu typické, dnes je vídáme vzácně, protože je nemoc obvykle podchycena v počátečních stádiích. Zvýšená teplota se vyskytuje u více než poloviny nemocných, ale obvykle to bývají jen nepatrně zvýšené teploty (37-37,5 stupňů Celsia nebo jen o málo vyšší).Vysoká horečka s třesavkou nad 39 stupňů Celsia je typická pro miliární rozsev, zánět mozkových plen nebo zápal plic. Nápadná únava přichází nejprve ke konci pracovního dne, kdy přikládáme vinu přepracování. U nemocných se objeví často nechutenství, nápadné hubnutí se objevuje až u pokročilejší formy tuberkulózy. Pokud je zánětem postižena i pohrudnice, nemocný si stěžuje na bolesti na prsou, pod lopatkou, pod klíční kostí.

Průběh neléčené tuberkulózy

S nákazou tuberkulózy přijde do styku téměř každý a u většiny se s ní organismus dokáže vypořádat vlastními silami, takže po nevelkém počátečním zánětu (obvykle v plicích) přetrvává už jen přítomnost protilátek, které se projevují pozitivním výsledkem tuberkulinového kožního testu, zhruba od šesti týdnů po nákaze. U další části nakažených osob se sice tuberkulóza dále vyvíjí, ale jen s nevelkými potížemi a střídavými obdobími, kdy zánět postupuje a opět ustupuje  a může se i spontánně vyhojit, aniž by nemocní o své chorobě věděli. Nemocní u nichž se tuberkulózní proces v plicích rozvinul do značného rozsahu a nejsou léčeni, umírají většinou do pěti let od začátku onemocnění. Tito postižení jsou nejnebezpečnějším zdrojem nákazy pro své okolí i pro mnohé , s nimiž se setkají pouze náhodně.

Něco z minulosti

Velmi obávanou formou tuberkulózy bývaly dříve tzv. „rychlé souchotiny", kterým podlehli i velmi mladí lidé. Jednalo se o tuberkulózní zánět, který zachvátil celou jednu plíci a často se přenesl i do druhé plíce. Průběh těchto závažných forem tuberkulózy s rychlým zhoubným vývojem se obvykle vyznačoval horečkou, která měla typický vlnovitý průběh, schváceností, závratěmi a dušností. Naštěstí takovéto těžké formy patří minulosti. Pro tuberkulózu byl dříve typický smrtelný konec - chrlení krve - při rozrušení a prasknutí některé velké plicní cévy. Během několik a minut pak docházelo k zadušení ucpáním velkých průdušek sraženou a vdechnutou krví. Takovýto smrtelný konec se již dnes prakticky nevyskytuje, protože současná léčba nedovolí tuberkulóze dospět až tak daleko.