Krása ve vlasech

Při setkání s člověkem  z 55 % vnímáme jeho vzhled, včetně vlasů, mimiku, gestikulaci a oblečení, z 38 % posuzujeme to, jak mluví, a pouze ze 7 % nás zaujme, co říká. Vlasy nemají pro člověka životní důležitost, jako má jejich předchůdkyně srst. U člověka přebraly funkce srsti jiné orgány. Proto ani padání vlasů u lidí není obdobou zvířecího línání a nadměrnou ztrátu vlasů vyvolává ne roční období, ale často nejrůznější chorobné stavy, které vyžadují zásah lékaře. Ačkoli vlasová pokožka obvykle není moc vidět, je stejná jako kůže kdekoli jinde na těle. Může proto také onemocnět jakoukoli kožní chorobou.

Kolik jich máme?

Každý člověk má na hlavě průměrně 100 tisíc vlasů, někteří jedinci až 150 tisíc. Vlas vyrůstá z vlasové cibulky, která je uložena ve střední vrstvě kůže. V jejím okolí je množství cévních kliček a nervových zakončení. Z vlasové cibulky vlas postupně vyrůstá rychlostí 0,35 milimetrů za den a obsahuje množství kožního pigmentu, melaninu. Vlasy jsou v kůži uloženy šikmo. V místě, kde vlas prochází povrchem kůže, nacházíme ústí mazové žlázy, která na povrchu kůže podél vlasu vylučuje kožní maz.. Vlas se skládá z dřeně a obalu, takzvané kutikuly.

Prazáklad vlasů, takzvané lunago, máme na sobě již během nitroděložního vývoje. Po narození máme na hlavě velmi jemné chloupky, které mohou, ale nemusí, krýt vlasovou část hlavy. Zcela neprávem jsou miminka zobrazována jako plešatá, průměrná hustota vlasových váčků na hlavě kojence je 500-700 na cm3, při zvětšování hlavy hustota váčků klesá na 250-350 na cm3. Během prvních čtyř měsíců tyto jemné chloupky ztrácíme a postupně nahrazujeme silnějšími vlásky.

V době dospívání a počínající aktivity pohlavních hormonů se mohou vlasy opět proměnit. Mohou nás překvapit nejen další změnou svého tvaru, ale také barvou, pružností a pevností. Období dospívání je také dobou, kdy se mohou začít projevovat ne vždy vítané genetické dispozice počínajícího zvýšeného výpadu vlasů. Množství, barva a síla vlasů závisí do značné míry na dědičnosti. Za příznivých okolností jsou vlasy nejkvalitnější a  nejpočetnější kolem 20. roku života. S přibývajícími roky se vlasy méně mastí, slábnou, řídnou a s postupujícím věkem i šedivějí. Šedivění patří k běžným projevům stárnutí. Stavy předčasného šedivění mohou způsobovat vrozené dispozice, ale také těžké chorobné stavy, například poruchy žláz s vnitřní sekrecí, dále léky nebo těžká podvýživa.

Tloušťka vlasů bývá od 42 do 95 mikrometrů a je různá podle umístění vlasu. Nejsilnější bývají vlasy v týlní krajině. Světlejší vlasy bývají jemnější a hustší než tmavé. Váha vlasů člověka kolísá od několika gramů až do asi 300 gramů - to se týká žen s vlasy dlouhými až 1,5 metru.

Jak rostou

Každý vlas prochází třístupňovým růstovým cyklem. Vlasový váček obsahuje kromě úponu drobného svalu (napřimovače) a mazové žlázy ještě vlasovou cibulku. Ta produkuje vlas po určitý počet let, poté je růst vlasu ukončen a cibulka zaniká. S dalšími růstovým cyklem se opět formuje a začíná produkovat další vlas. Každý vlas roste dva roky až sedm let, u některých dlouhovlasých žen i déle. Každá vlasová cibulka projde během svého života asi 20 takovými růstovými cykly.

Nejdůležitější je období tzv. anagenní fáze, kdy vlas roste. Pak následuje fáze přechodná neboli katagenní a na ni navazuje období klidové čili telogenní. V tomto období již trčí z vlasového váčku jen nerostoucí vlasový stvol, připravený při sebemenším mechanickém zásahu vypadnout. Obávat se česání nebo mytí vlasů, že v těchto chvílích vlasy více padají, je zbytečné. Vlas by po ukončení svého vývoje stejně vypadl. Délka jednotlivých fází je u každého člověka rozdílná. V průběhu života se prodlužuje nebo zkracuje. Účinkem se budou míjet také snahy těch, kdo by chtěli stimulovat růst a zhoustnutí vlasů tím, že často zastřihávají konečky. S růstem ani hustotou vlasů toto nemá nic společného. Jedině můžeme odlehčit tah na vlasové kořínky.

Počet vlasů nám kolísá nejen s naší rasovou příslušností, ale i s ročním obdobím. Nejvíce nám vlasy přirozeně vypadávají na začátku podzimu, nejméně zase zjara. Teorií je celá řada. Počínaje již zmíněnou podobností se zvířaty, přes kolísání hladin hormonů v těle až po změny ve skladbě jídelníčku během roku.

Stejně jako počet vlasů či rychlost jejich růstu je geneticky dané i jejich maštění. Mazová žláza se ve vlasovém váčku vyprazdňuje do blízkosti vlasového stvolu. Promazává tak svým sekretem vlas v celém rozsahu, a je-li sekretu dostatek, mají vlasy pěkný lesklý vzhled. Jestliže je ale mazotok nadměrný, stěžují si lidé na neustále mastné vlasy. Častěji jsou takto postiženi muži než ženy. Činnost mazových žláz totiž zesilují mužské pohlavní hormony. Ke zvýšenému promašťování vlasů přispívá i psychický stav. Také nepřiměřené mechanické podněty, intenzivní škrábání, nadměrné slunění a nevhodné mycí prostředky vlasům v tomto směru škodí.

Čím mýt?

Pravidelná hygiena vlasů a vlasové pokožky je nutná, je však třeba používat takové prostředky, které vlasy a kůži šetrně čistí a dodávají látky, které  vlasům a pokožce chybí. Mycí schopnost šamponů závisí na obsahu sufraktantů (syntetických detergentů - podobně jako v mýdlech), tedy látek, které dokáží z vlasů a pokožky odstranit prach, nečistoty, maz a zbytky vlasové kosmetiky jejich rozpuštěním ve vodě. Dnes se tyto detergenty kombinují tak, aby vyhověly rozdílným typům vlasů. Jsou silně odmašťující i jemně mycí, některé mají i dezinfekční účinky. Velmi silné odmašťující šampony se doporučují používat maximálně 2x týdně. Jemné šampony, většinou dětské, lze používat pro každodenní mytí.

Všechny šampony jsou z 80-90 % tvořeny vodou, 2-8 % tvoří detergenty, pěnící látky, konzervační látky a přibližně 1 % činí parfemace. Mají pH kolem 5,6-4,8 a jsou tedy mírně kyselé. V šamponech lze najít také tyto látky: změkčovadla, zvlhčovala, kondicionery, minerály, silikon, celulózu jako látku podobnou keratinu, mořskou sůl, vitaminy A, E, B5, D-panthenol, extrakty z aloe vera, biogen, valin (odmašťuje), hedvábné proteiny, výtažky z řas, kolagen. Do šamponů se přidává i tekutý kreatin, lanolin, ovocné kyseliny. Uhlazují povrch vlasů, zvyšují jejich vlhkost a chrání je před vysušováním. Vlhkost vlasů je rozhodující pro celkový stav vlasů. K vysoušení vlasů dochází častým mytím, fénováním horkým vzduchem, teplotními výkyvy, slunečním zářením, pobytem v soláriích. Proto se do šamponů přidávají i ochranné faktory proti slunečnímu záření.

Lidé, kteří mají problém s kvalitou vlasů, případně trpí i různými onemocněními (například změnou hustoty vlasů, jejich lomivostí), by měli dodržovat určitá pravidla péče o vlasy. V takových případech se doporučuje mýt vlasy pouze v situaci, kdy to stav jejich znečištění vyžaduje. Obavy z častějšího mytí vlasů mají své kořeny v nedávné minulosti. Dlouhou dobu bývalo složení šamponů podobné mýdlům. Měly zásadité pH, které poškozuje kreatin (vlasovou rohovinu), zhoršuje kvalitu vlasu a umožňuje jeho osídlení různými choroboplodnými zárodky. Po takovém mytí zůstávaly na povrchu nerozpustné soli kalcia a kštice vypadala nezdravě. Výrobci vlasové kosmetiky obohacují šampony o různé pěstící látky, které zlepšují stav vlasů i vlasové pokožky. Extrakt z avokáda, D-panthenol se hodí pro narušené vlasy, ženšenový extrakt se přidává do šamponů pro barvené vlasy, extrakt z agáve do šamponů pro trvalené vlasy. Bambusový výtažek zvyšuje pevnost a obranyschopnost vlasu, výtažek z grepu reguluje tvorbu mazu, zklidňuje a osvěžuje pokožku hlavy. Výtažek z hroznových semen je poměrně hutný olej, bohatý na antioxidanty  se zvlhčujícím efektem. Ve vlasové kosmetice z rostlinných olejů našel uplatnění také meruňkový, olivový, jojobový a makadamový olej.

Šampony mohou pokožku dráždit a způsobovat kožní potíže. Proto je dnes na trhu množství šamponů, které respektují typ vlasů a případně i kožní potíže, kterými v oblasti kštice trpíme. Může to být ekzém, lupénka, seborrhoická dermatitida, lupy a podobně. Při nadměrném používání  nevhodných šamponů se kůže a vlasy nadměrně vysušují. Nadměrné vysušování se projevuje nejenom zvýšenou suchostí vlasů, jejich lomivostí, ztrátou lesku, ale i tvorbou šupin na kůži a svěděním.

Nemoci ukryté ve vlasech

Ačkoli vlasová pokožka není obvykle moc vidět, je stejná jako kůže kdekoli jinde na těle. Může proto onemocnět jakoukoli kožní chorobou. Vedle výpadu vlasů je druhým nejčastějším problémem, s nímž pacienti přicházejí do ordinací dermatologů, tvorba lupů.

Nejmírnější formou postižení vlasové pokožky, při němž se objevují lupy, je pityriasis simplex. Při tomto onemocnění se pouze drobně odlupuje pokožka pod vlasy, občas může svědit, ale není zanícená. Pityriázou jsou nejčastěji postiženi lidé se sušší kůží, kojenci a děti před pubertou. Příčinou pityriázy může být vrozeně snížené množství mazu a změna jeho složení, ale také zvýšené množství kvasinek. Kvasinky se živí lidským mazem, jenž rozkládají, na sušší pokožce jim však postačí jako strava odloučené zbytky kůže. Látky vznikající při metabolismu kvasinek pak kůži dráždí, což urychluje olupování nejsvrchnější vrstvy pokožky. Odumřelé buňky se viditelně odlupují, a vznikají lupy.

Problémy s lupy jsou velmi rozšířené. Ve vlasech se tvoří stříbřité šupinky několik milimetrů velké. Nejvíc se lupy tvoří mezi 10.-40. rokem života. Na jejich vznik má vliv řada faktorů - genetická dispozice spolu s vrozeným typem kůže, zvýšená produkce mazu v době dospívání, stres, nevhodné návyky při česání, osídlení kožního povrchu kvasinkami a nedostatek zinku a vitaminů skupiny B ve stravě. Lupy se mohou vyskytovat samostatně nebo doprovází různé poruchy imunity, neurologická onemocnění či jiná kožní onemocnění. Tvorbu lupů mohou přivodit i nadměrné odmašťující a vysušující šampony. Zbavit se lupů znamená začít používat léčebné šampony s obsahem protizánětlivých a antimykotických látek. Hledejte šampony, které budou obsahovat ketokonazol, climbazol, klotrimazol či octopirox. Pomáhají také olejové kúry a vhodná vlasová kosmetika, která vlasy nevysušuje. Některá vlasová séra proti lupům obsahují kyselinu fumarovou, která zabraňuje nadměrnému rohovatění pokožky vlasů. Dubový extrakt zklidňuje podráždění kůže a svědění. Séra se nesmývají a masírují se do pokožky vlasů.

Jestliže je vlasová pokožka postižena nejen tvorbou lupů, ale objeví se i známky zánětu, zarudnutí či tvorba strupů, jedná se pravděpodobně o seborrhoickou dermatitidu. Na jejím vzniku se kromě dědičnosti podílí vrozená produkce mazu. Stejně jako u jiných vlasových chorob i u seborrhoické dermatitidy hraje velkou roli stres a hormonální změny, např. při menstruačním cyklu nebo následkem sezónních vlivů. Při léčbě bývá nutné k antimykotickému šamponu doplnit ještě další léčebné prostředky, a to buď lokální, nebo i celkové (dehtové šampony, kortikoidní prostředky, antibiotika).

Tvorba lupů provází i lupénku, kterou je někdy dost těžké od seborrhoické dermatitidy odlišit. Ačkoli se lupénka může objevit kdekoli na těle, nejsou výjimečné ani případy, kdy postihuje pouze vlasovou pokožku. Lupénka je neinfekční autoimunitní onemocnění, u kterého se předpokládá genetická dispozice. Kožní změny jsou podmíněny příliš rychlou regenerací kožních buněk. Ty se pak místo obvyklého 28denního cyklu obnovují už za dva či tři dny a ihned se slupují. Léčba pokožky zarostlé vlasy bývá obtížná. Používá se fototerapie, aplikace keratolytik uvolňujících šupiny, olejových zábalů, pacienti užívají kortikoidy, léky na lupénku (deriváty vitaminu D či retinoidy).

Další chorobou postihující kštici je bakteriální zánět. Při něm se vytvářejí hnisavé pupínky a lékaři tuto nemoc nazývají folikulitida (folikul je vlasový váček). V tomto případě zabírají lokální antibiotika.

Plísňová onemocnění vlasové pokožky, která se rovněž projevují zánětem a olupováním vlasové pokožky, jsou v našich podmínkách velmi vzácná. Ani vlasové pokožce se nevyhýbají kožní nádory. Především u plešatých mužů, ale i u žen s velmi řídkými vlasy, pokud si pokožku nechrání před sluncem, vznikají solární změny, jež se mohou vyvinout ve  zhoubné novotvary.