Depresivní poruchy

Depresivní poruchy patří mezi nejčastější onemocnění vůbec. V průběhu života onemocní depresí přibližně každá pátá žena a každý desátý muž. U žen dochází v průběhu života k celé řadě hormonálních změna  a ty vedou ke změnám reaktivity serotoninergního systému. Ženy jsou také vystaveny daleko většímu psychosociálnímu stresu než muži.

Jaké jsou příčiny deprese?

Příčiny deprese nejsou doposud uspokojivě objasněny. Známe pouze některé rizikové faktory, které se na vzniku depresí mohou podílet. Patří zde např.: biologická zátěž (porod, léčba steroidy), genetické dispozice, psychologická zátěž (ztráta zaměstnání, partnera) nebo určité vývojové momenty.

Jaké jsou příznaky onemocnění?

Hlavním příznakem je pokles nálady, který trvá delší dobu, neschopnost radovat se činností, které nás dříve uspokojovaly, sebevýčitky, beznaděj, poruchy spánkového rytmu, ztráta chuti k jídlu, ztráta chuti o sexuální aktivity, pocit ztráty elánu a vyčerpanosti.Postižení si stěžují na neschopnost soustředění, i při maximální snaze nedokončí zadaný úkol. Až dvě třetiny postižených udávají sebevražedné úmysly a 10 - 15 % sebevraždu opravdu spáchá. Pro melanchonlii je typické ranní vstávání, zhoršení nálady po ránu, zjevný útlum. Pacienti, kteří trpí maskovanou depresí přichází se somatickými potížemi (bolesti zad, zažívací potíže, tíže v končetinách). Neurotický typ deprese je spíše podmíněn psychogenně, nálada je horší večer, pacient nemůže usnout a nikdy se nevyskytují psychotické příznaky.

Diagnostika onemocnění

Na základě rozhovoru s pacientem se stanoví diagnóza, pozoruje se jeho chování, popř. se získávají informace od jeho blízkých osob. Na základě vyšetření se zjišťuje zda jsou splněna diagnostická kritéria pro depresi. Laboratorní vyšetření, zobrazení mozku a psychologické vyšetření slouží k vyloučení tzv.organických příčin depresivního syndromu.

Průběh onemocnění

Neléčená depresivní epizoda trvá zhruba půl až tři čtvrtě roku, pokud nedojde k nejtragičtějšímu konci - sebevraždě. Neléčit depresi je značně riskantní. Léčba deprese dá zvládnout ambulantně a většině pacientům se zdravotní stav výrazně zlepší. Pacienti, kteří trpí sebevražednými sklony je nutné hospitalizovat.

Jak přistupovat k depresivním pacientům?

Pacienty trpících depresemi příliš nelitujeme, ale ani je příliš nerozveselujeme. Také je zbytečné mobilizovat jejich „silnou vůli", protože ta u silně rozvinuté deprese „nefunguje". Spíše se snažíme zjistit co má pacient rád a pokoušíme se ho povzbudit ovšem ne za každou cenu. Snažíme se dohlédnout na příjem tekutin a jídlo, protože řada depresivních pacientů nemá potřebu jíst ani pít. Zvýšenou pozornost je potřeba věnovat pacientům, kteří intenzivně myslí na sebevraždu. Sebevražedné myšlenky jsou součástí depresivního syndromu, ale pacient většinou o těchto myšlenkách nehovoří.

Terapie depresivních poruch

Velká většina depresivních pacientů je s úspěchem léčena pomocí antidepresiv. U depresí, které mají mírnější formu  lze s úspěchem použít psychoterapii. Terapie pomocí světla má úspěch u pacientů, kteří mají deprese sezónního charakteru (pravidelně s vyskytují deprese s končící zimou a v časných jarních měsících).

Co je to dystonie?

Jedná se o onemocnění, které je charakterizováno trvalými poruchami  nálad. Začátek nemoci se objevuje zpravidla v období adolescence, kdy dochází k celé řadě hormonálních změn. Typické jsou pocity beznaděje a bezvýchodnosti doprovázenými sníženou sebedůvěrou. Deprese mívají mírnější charakter a trvají nejméně dva roky. Pacientovi bývá zpravidla indikována farmakologická léčba a psychoterapie.

Bipolární poruchy

Manická epizoda - jedná se o poruchu, kdy převládá nadnesená, expanzivní nebo podrážděná nálada, nadměrná činorodost (většinou je však zcela neproduktivní), zvýšené sebevědomí, snížená potřeba spánku. Myšlenky jsou nadnesené a velikášské a mohou se rozvinout do bludů. Pacienta s akutní manií je nutné hospitalizovat, protože si zdaleka neuvědomuje důsledky svého chování. Kontakt s manickým pacientem je mnohdy dost obtížný, protože pacient nepřetržitě hovoří, je neodbytný a vůbec si nepřipouští důvod proč by se měl léčit. Zpočátku je důležité pacienta zklidnit a jsou mu podávány neuroleptika. Hlavním lékem s antimanickým účinkem lithium. Je však ho nasazovat šetrně s ohledem na funkci ledvin štítné žlázy.

Bipolární afektivní porucha

Tato porucha je charakteristická celoživotním epizodickým výskytem poruch nálad (depresivních, manických a smíšených). Tyto nálady jsou velmi nepředvídatelné a negativně ovlivňují život pacienta i jeho rodiny. První fáze bipolární poruchy se vyskytuje zpravidla před 30. rokem věku. Touto poruchou trpí zhruba 1% populace.

Terapie

Základem léčby je dlouhodobé v některých případech celoživotní nepřerušované podávání léků, které stabilizují náladu. Střídají se období mírné deprese mírné nadnesené nálady. Porucha nálady není tak závažná jako při depresivní nebo manické epizodě. K diagnóze je třeba dlouhého sledování.

Somatomorfní poruchy

U somatomorfních poruch jsou charakteristické typické tělesné příznaky bez prokazatelných organických patologických změn. Postižený si neustále stěžuje na tělesné příznaky (bolest, pocit na zvracení, únava) a žádá lékařské vyšetření. Jejich výsledky jsou však vždy negativní a pacient je utvrzován, že jeho příznaky nemají žádný tělesný podklad. Pacient je však v neustálém stresu, že je nemocný a tyto pocity ho vedou až k narušení jeho schopností fungovat v sociálních i pracovních rolích. Postižený nedokáže své pocity ovládat a mít pod kontrolou.

Somatizační porucha

Typickým rysem této poruchy jsou mnohočetné, opakované a často se měnící tělesné příznaky. Porucha se vyskytuje daleko častěji u mužů než u žen a většinou začíná v ranné dospělosti. Tělesné příznaky jsou zpravidla přítomny několik let, než je pacientovi doporučena návštěva psychiatra. Do té doby je postižený podroben celé řadě vyšetření s negativním nálezem. Různé tělesné příznaky se mohou týkat kterékoli části těla nebo orgánového systému. Netypičtější je oblast látkové výměny a také abnormální pocity na kůži (svědění, pálení, štípání, znecitlivění atd.). Běžně se vyskytují také sexuální a menstruační potíže. Často se vyskytuje deprese a úzkost.

Hypochondrická porucha

Postižení se stále zabývají možností, že mají jednu nebo více závažných progredujících tělesných nemocí. To se projevuje různým stěžováním  na tělesné potíže nebo zabýváním se vlastního vzhledu.

Neurastenie

Vykytují se ve dvou hlavních typech, které se do jisté míry překrývají. U prvního typu jsou hlavním rysem stížnosti na zvýšenou únavnost po duševním vypětí, často spojenou s určitým snížením výkonu v zaměstnání nebo při denních úkonech. U druhého typu se klade důraz na tělesné pocity i fyzické slabosti a vyčerpání po minimální námaze, které jsou doprovázeny pocitem svalových bolestí a neschopností relaxovat.

Průběh onemocnění

U obou typů jsou běžné i jiné nepříjemné pocity jako závrať, úporné bolesti hlavy, pocit vnitřního napětí a nejistoty.V počáteční a střední fázi se objevují poruchy spánku. Nadměrná únava se může vyskytovat také při chronických tělesných onemocněních, jako jsou hypertenze, systémová onemocnění, infekční hepatitida atd.

Poruchy osobnosti a chování

Jedná se o variantu nebo extrém charakterových rysů, které se významně odchylují od rysů patrných u většiny lidí. Projevují se takovým vzorcem chování, které vedou ke konfliktu s okolím. Specifické  projevy nejsou omezeny pouze na určitý podnět, který situaci spouští, ale projevuje se v širším okruhu osobních a sociálních situací. Jsou příčinou osobních potíží postiženého nebo mohou mít nepříznivý dopad na sociální prostředí. První projevy se objevují zhruba ve věku pozdního dětství nebo adolescence a přetrvávají takřka po celý život. Lidé, kteří trpí poruchou osobnosti nevidí nikdy problém u sebe, ale u druhých osob.

Příčiny vzniku poruch osobnosti a chování

Vznik onemocnění je podmíněno biologickými a psychosociálními faktory. Predispozice je s největší pravděpodobností dána geneticky. Může však jít také o souvislost s prenatálním vývojem dítěte, kdy v průběhu těhotenství působí na   matku  negativní vlivy vnějšího prostředí. Souvislost mohou mít také drobná mozková poranění v průběhu porodu. Na formování osobnosti má významný vliv rodinné prostředí. V dalším vývoji je to pak vliv školy,vrstevníků a medií.

Anankastická porucha osobnosti

Jedinci postižení s touto poruchou bývají zarytí puntičkáři, disciplinovaní a spolehliví. Mezi nejvýraznější povahové rysy patří nerozhodnost pedanterie, sklony k perfekcionalismu, výrazná vnitřní nejistota a nevyrovnanost, zabývání se nepodstatnými detaily, potřeba nadměrně kontrolovat a moralizovat. V případě, že mají takto postižení přiměřenou práci a bezkonfliktní vztahy, mohou fungovat bez problémů. Na jakékoli změny se však adaptují s obtížemi. Mívají potíže s vyjadřováním emocí, dávají důraz na autoritativní výchovu. Jejich veškerá aktivita je plánována s předstihem. Jestliže dojde ke změně plánu, prožívají silnou frustraci. I když se snaží být dokonalí, přesní a vždy připravení, zřídkakdy se jim podaří takto vysoké cíle splnit. Bohužel jsou příliš nerozhodní a nejistí, příliš se kontrolují a celek jim často uniká.

Závislá porucha osobnosti

Tito jedinci bývají submisivní a mívají vážné potíže s rozhodováním sami za sebe, protože potřebují neustálé povzbuzování. Postižení stále spoléhají na druhé, snaží se jim zalíbit, často jim slouží, lichotí a obdivují je. Velmi snadno se nechávají zneužívat. Jestliže jejich potřeby závislosti nejsou uspokojovány, snadno podléhají depresi nebo úzkostným stavům. Pro tuto poruchu je typické, že postižení povzbuzují ostatní a vlastní potřeby podřizují jiným osobám.

Paranoidní porucha osobnosti

Postižení touto poruchou bývají podezíraví, žárliví  závistiví. Postižení jsou extrémně citliví na jakékoli nezdary, domnělé urážky, odstrkování nebo odbytí. Mají často tendence obviňovat za své neúspěchy ostatní. Také mohou i neurální postoje vnímat jako nepřátelské. Dokáží velmi vytrvale bojovat za svá osobní práva. Přikládají nadměrný význam své osobě, mají pocit, že jsou důležití a ostatní mají důvod se proti nim spiknout. Mohou trpět opakovaným a neoprávněným podezříváním svého partnera.

Narcistická porucha osobnosti

Lidé, kteří trpí touto poruchou osobnosti mívají nabubřelé chování, mají pocit velikášství a vlastní jedinečnosti. Postižení jsou často přecitlivělí a často se stavějí na obdiv. Sebejistota je však u nich velmi křehká, při kritice se cítí zneuznalí a podléhají depresivním náladám a zlosti. Ve vztazích mají často pocit oprávněnosti ke zneužívání druhých osob a prosazují svá zvláštní pravidla.

Schizoidní porucha osobnosti

Lidem s touto poruchou dělá problémy žít ve vztazích. Mají tendenci se stranit ostatních lidí. Pro postižené je charakteristická přemýšlivost a hloubavost. Navenek působí  velmi chladným a odtažitým dojmem, bývají zcela lhostejní ke chvále  nebo ke kritice. Okolí je vnímá jako samotáře. Od dětství u nich bývají patrné chudé vztahy s rodiči, jsou plaší a nepraktičtí.

Vyhýbavá (úzkostná) porucha osobnosti

Jedná se o extrémně plaché osoby, které se nadměrně bojí kritiky nebo odmítnutí druhých lidí. Postižení se izolují od společnosti, mají málo přátel a bojí se něčí blízkosti. Velmi typické jsou trvalé a pronikavé obavy a napětí. Mají velký strach ze zesměšnění a trpí pocitem méněcennosti a vnitřní nejistoty.

Emočně nestabilní porucha osobnosti

Jedinec má výraznou tendenci jednat impulzivně bez uvážení o důsledcích, které mohou následovat. Typické jsou výbuchy zlosti silný afekt, vedoucí až k násilí. U impulzivního typu poruchy převažuje emoční nestálost postiženého a jeho nedostatečná kontrola impulzivity. Obvyklé je také zastrašovací chování a to zvláště v situacích, kdy je jedinec ostatními kritizován. U hraničního typu poruchy je přítomno několik charakteristik emoční nestálosti a pacient má nejasné nebo zcela narušené představy o sobě samotném. Zpravidla má pocit chronické prázdnoty.

Historionská porucha osobnosti

Typické pro tuto poruchu osobnosti jsou nadměrné dramatizace, okázalé vyjadřování emocí, svůdné chování. Porucha se daleko častěji projevuje u žen, ale nevyhýbá se ani mužům. Postižení bývají zvýšeně sugestibilní, egocentričtí a stále touží po ocenění a pozornosti druhých osob, ale o prožitky druhých osob se již nezajímají. Jejich vztahy mezi lidmi bývají značně  konfliktní. Pomluvami a intrikami dokážou rozvrátit pracovní kolektiv, manželství a často mají sklon k bájné lhavosti. Pomocí manipulativního nátlaku se snaží dosáhnout svých cílů a vlastních potřeb.