Sluchové vnímání

Sluch se vyvíjí již od pátého měsíce nitroděložního života. Po narození reaguje dítě na zvukový podnět nediferencovanou pohybovou reakcí. Později rozlišuje zvukové podněty na příjemné a nepříjemné. Vývoj sluchu je nezbytný pro vnímání řeči a později k rozlišování slov, slabik a hlásek. V současné době jsou děti obklopeny změtí různých zvuků a sluchové vnímání se často vyvíjí opožděně. Poruchy v oblasti sluchového vnímání mají negativní dopad např. ve výuce čtení a psaní. Způsobuje potíže při skládání hlásek ve slovo, při psaní dítě nesprávně rozlišuje písmena a dochází k jejich záměně.

Náprava sluchového vnímání

Během nápravy se snažíme zaměřit na jednotlivé oblasti, které jsou spolu propojeny. Činnost mozkových hemisfér je specifická a cvičení se zaměřují na rozvoj pravo i levohemisférových funkcí. Levá hemisféra zpracovává přednostně řeč a melodii. Pravá hemisféra se přednostně zabývá zpracováním přírodních zvuků, rytmu a izolovaných hlásek, které se také chovají jako přírodní zvuky. Cvičení jsou zaměřena na:

  • nácvik naslouchání,
  • cvičení sluchové paměti,
  • cvičení sluchového rozlišování,
  • cvičení sluchového rozkladu a skládání

Jak cvičit naslouchání?

Nácvik provádíme v klidném prostředí, snažíme se vést děti k soustředění a zaměříme pozornost na sluchové vjemy. Vhodné jsou např. tyto hry:

  • poznávání předmětu podle zvuku (cikání klíčů, mačkání papíru, rozlišování dopravních prostředků, zvířat podle hlasu atd.),
  • poslech vyprávěného,
  • poslech nahraných písniček,
  • určování intenzity a kvality zvuku (dítě má za úkol určit nejsilnější nebo nejslabší zvuk).

Naslouchání spolu s porozuměním mluvené řeči není pro děti s poruchou učení vůbec samozřejmé. Děti buď nevnímají nebo slyší správně, ale nedovedou si vybavit obsah jednotlivých slov a nechápou smysl a obsah. Z tohoto důvodu je důležité věnovat se pomalému a srozumitelnému obsahu, který je doprovázen názornými pomůckami a obrázky. Ideální je také manipulace s předmětem.

Sluchová paměť

U některých dětí není dostatečně vyvinuta sluchová paměť. Porucha se projevuje zejména tam, kde mají děti za úkol  pracovat bez zrakové kontroly. Především zpočátku, kdy se děti učí číst mohou vzniknout překážky při skládání hlásek a písmen do slabik nebo slov. Mezi vhodná cvičení patří např.:

  • zapamatování hlásek, slabik, slov nebo číslic,
  • přidávání slov (vyslovíme větu a každý do ní přidá jedno slovo),
  • zapamatování melodie.

Sluchová diferenciace

Obtíže ve sluchové diferenciace se odrážejí v písemném projevu při rozlišování krátkých dlouhých samohlásek, rozlišování zvukově podobných hlásek, sykavek, při rozlišování slabik dy, di, ty, ti, ny, ni. Děti dopouštějící se těchto chyb bývají nabádány k větší pozornosti. Dochází k tomu proto, že  nesprávně vnímané hlásky mění smysl slova, a tím také jeho pravopis. Je vhodné trénovat např. tato cvičení:

  • rozlišování slabik, určování podobnosti nebo rozdílnosti,
  • rozlišování slov,
  • určování hlásky, kterou se dvě slova liší,
  • tvoření vět se slovy, která se liší jednou hláskou.

Při cvičeních se doporučuje používat co nejvíce smyslů. Děti skládají slova z písmen, poté, co jedno písmeno zamění.

Sluchová analýza a syntéza

Sluchová analýza a syntéza spolu velice úzce souvisí a neleze je od sebe oddělit. Při nácviku sluchové analýzy a syntézy se postupuje od nejjednoduššího ke složitějšímu. Vycházíme z vět, které jsou prostředkem dorozumívání a mají svůj obsah. Cílem rozkladu vět je dospět ke zvukovému obrazu slova. Začínáme nejprve rozkladem věty na slova, následuje rozklad slova na slabiky teprve potom rozklad slova na hlásky. Při všech cvičeních je důležitá zřetelná artikulace žáků. Cvičení zařazujeme často i několikrát denně, používáme i slova z textu, který budou žáci číst, slova z připravovaného diktátu nebo cvičení. Musíme mít na paměti, že při delší pauze děti dělají daleko více chyb.

Vnímání reprodukce rytmu

V souvislosti se sluchovou percepcí hovoříme o vnímání a reprodukci rytmu a také o vnímání vlastního pohybu (kinestézii) a úrovni motoriky. Toto vše ovlivňuje písemný projev, protože nepřesné vnímání délky sekvencí a jejich uspořádání v čase se projevuje ve zvládání kvantity samohlásek. Bylo zjištěno, že děti, které mají potíže při vnímání a reprodukci rytmu, často selhávají v diktátech. Dopouštějí se specifických chyb a objevují se také specifické poruchy výslovnosti, děti mají problémy s prostorovou orientací, sluchovou analýzou i syntézou.

Proč dítě neslyší rytmus?

Dítě není schopno udržet slyšený rytmus nebo se pohybovat např. v rytmu úderů bubínku z několika důvodů:

  • dítě daný rytmus neslyší,
  • dítě sice rytmus vnímá správně, ale má nedostatky v pohybovém vyjádření,
  • dítě není schopno udržet daný rytmus při opakování, zrychluje nebo zpomaluje. 

Cvičení je proto vhodné zaměřit na různé dovednosti, jejichž absence obtíže pravděpodobně způsobují.

Reprodukce  rytmu

Rytmus reprodukujeme tleskáním, podupáváním, hrou na tělo nebo užíváme hudební nástroje. Začínáme rytmickými figurami takové obtížnosti, aby je děti zvládly.

  • nejsnazší je rozlišení krátkého a dlouhého tónu,
  • reprodukce slyšeného rytmu,
  • reprodukce rytmu vnímaného dotekem (vyťukávání na záda, do dlaně),
  • provádění snadných cviků, chůze, běh v daném rytmu.

Vnímání rytmu

Děti poslouchají dvě rytmické struktury a určují jejich podobnost nebo rozdílnost (podle věku dítěte zadáme prvky v rozmezí 3 - 7). Po poslechu rytmu dítě vyhledává odpovídající grafický záznam. Kromě not můžeme také užívat domluvené znaky.