Nenechte se ovládnout hněvem

City a emoce provází celou řadu situací a nedají se „vypnout" podle našich představ. Pokud jsme rozzlobeni a v silném afektu, hovoříme o hněvu. Jedná se o základní obranný mechanismus pomocí kterého chráníme svoji osobnost. V případě, že je naše „já" ohroženo, začne reagovat poplašný systém organismu. Hněv má své egoistické důvody a v podstatě se rozčílíme, když nemůžeme dělat něco podle svého, nebo když je nám bráněno v našich touhách a přáních.

Jak řešit hněv?

Pokud budeme hněv popírat nebo potlačovat, může to ve svém důsledku mít destruktivní účinek. Potlačovaný hněv se může na našem organismu projevit nějakým onemocněním, hovoříme o tzv. psychosomatických potížích. Při odmítání projevů hněvu se emoce projeví také v jiných oblastech - lásce, štěstí, radosti nebo sexuální touze. Zdravý hněv se v nás začne ozývat tehdy, jestliže musíme čelit nespravedlnosti a vadí nám, když je nespravedlivě ubližováno a někdo nevinně trpí. 

Hněv jako energie

Hněv je energie a pokud se člověk rozčílí, může nadávat,brečet, házet předměty nebo jednat násilně. Důležité je najít si vhodný způsob, který nám pomůže uvolnit nahromaděnou energii. Věnujme se sportu, procházejme se, můžeme dělat nějakou fyzickou práci atd. Fyzický stres nebo hněv tak „rozpustíme" během krátké chvilky. Když se naučíme svůj hněv ovládat a usměrňovat, ušetříme si řadu  zbytečných sporů.

Kontrola nad hněvem

Ze všeho nejjednodušší je dávat vinu na někoho jiného. To však nesvědčí o vyzrálosti osobnosti. Za svůj hněv jsme odpovědni pouze my sami a nikdo jiný. Jednání druhé osoby v nás může probudit obranné agresivní instinkty, ale za své reakce jsme vždy odpovědni my sami.

Všechno má své hranice

Pokud vztek a podráždění trvá a stupňuje se neurvalost a hrubost nazlobeného, je nejlepším řešením se vzdálit. Postačí v klidu sdělit, že v diskuzi budete pokračovat v okamžiku, kdy se začne ovládnout a v klidu odejdeme a vyčkáme dokud se situace neuklidní.

Rozdíly mezi mužem a ženou

Muži mají tendenci v porovnání se ženami daleko větší sklon se konfliktům vyhýbat. U velké části mužské populace dojde k výbuchům hněvu pouze několikrát za měsíc, zatímco u ženy se rozčilují i několikrát za týden. Z toho lze také usoudit, že muži mají tendenci hněv v sobě potlačovat. Pokud se u muže hněv dlouho dusí dochází následně k prudkému „výbuchu".

Čeho bychom se měli vyvarovat během partnerského konfliktu?

V každém partnerském vztahu se najdou rozdílné představy a očekávání, která mohou být zdrojem neporozumění a oboustranného zklamání, které vyústí v hádku. Občasné konflikty jsou známkou zdravého a hřejivého vztahu a svědčí o tom, že partneři mají o sebe zájem. V hádkách o konfliktech bychom se však rozhodně měli vyhnout těmto způsobům komunikace:

  • Shazovat a urážet partnera.
  • Vyhrožovat a vydírat sebevraždou.
  • Vyjadřovat se negativně o příbuzných partnera.
  • Ponižujícím způsobem komentovat partnerův vzhled.
  • Používat jakékoli fyzické násilí.
  • Vyjadřovat se pohrdavě.
  • Záměrně partnera provokovat.

Strategie řešení konfliktu

Každá partnerská hádka se dá efektivně vyřešit, záleží pouze na naši dobré vůli a nelezení vhodné strategie. Základním předpokladem pro dosažení harmonie je správné načasování a stanovení určitých pravidel před začátkem řešení problému. Nemá smysl řešit konflikt, jestliže jsou oba partneři rozčíleni. Vhodnější je problém „odložit", protože později máme větší nadhled. Do řešení problémů bychom se nikdy neměli pouštět, když jsme unaveni nebo ve velkém napětí, protože naše duševní činnost je snížená a naše podráždění se stupňuje. Na druhou stranu bychom se měli vyvarovat druhého extrému a tím je dlouhodobé oddalování problémů.

Vytrvalost

Stupňující se hněv a pocity frustrace vedou často k tomu, že ve svém úsilí řešit problém polevujeme a vzdáváme řešení, což je chyba. Stejně jako i v jiných oblastech je vytrvalost a důslednost velmi důležitá také v mezilidských vztazích.

Když komunikace drhne

Správně nebo špatně kladené otázky mohou nastartovat nebo uzavřít komunikaci. Vše závisí na typu otázek a na způsobu jejich kladení. Při komunikaci s introvertním partnerem se vhodně zvolené otázky mohou stát nástrojem k obnovení vzájemného dialogu. Nepříliš hovorného člověka přimějeme k rozmluvě formulováním přímých otázek. Např. můžeme říct místo: „Tak jaké to tam bylo"? Můžeš mi vyprávět o tom co tě nejvíce zaujalo? Vhodné je také klást na sebe navazující otázky. Je vhodné pobídnout partnera aby:

  • popsal konkrétní událost, kterou sám zažil,
  • sdělil jaké při tom prožíval pocity,
  • něco pověděl o zkušenostech, které mu to přineslo

Jak komunikovat s introvertem?

  • Partnerovi věnujeme zvýšenou pozornost a soustředěně mu nasloucháme.
  • Musíme se vyvarovat obviňování, protože takové jednání zahání partnera do kouta.
  • Sdělené důvěrné pocity a myšlenky by měly zůstat pouze mezi námi a neměli bychom je sdělovat třetí osobě.
  • Neměli bychom dělat ukvapené závěry.
  • Partnera nepřerušujeme a měli bychom mu projevit porozumění.
  • Fyzický kontakt pomáhá nalézt slova.
  • Měli bychom využít všech příležitostí, které pomohou partnera zbavit mlčení.

Když jsme zoufalí

Jestliže se ocitneme v situaci, kdy ať se snažíme dlouhodobě jak chceme,  je odezva téměř nulová, ztrácíme postupně  elán pracovat na zlepšení vztahu. Může se dostavit deprese, podrážděnost, obavy, starosti, popř. i pocit bezmocnosti. Schopnost snášet těžkosti není člověku vrozena, ale musí si ji vytvořit. Jedná se o vnitřní zvládání situací úpravou postojů. V životě, vždy existuje něco, co  nám dává smysluplné možnosti. O tom, jak daných možností využijeme však rozhoduje naše svoboda volby. Odpovědnost za své vlastní reakce máme ve svých rukou.

Držme si formu

Abychom mohli setrvat v pozitivním postoji, musíme se soustavně udržovat v dobré psychické i fyzické kondici. Pravidelný pohyb nám pomůže přetrvávat depresi, dodá nám energii a podporuje naši sebeúctu. Měli bychom se proto věnovat jakékoli pohybové aktivitě, která nás bude bavit.

Nikdo vám nesmí vzít právo na radost

Sebelítost a beznaděj je špatný rádce. I navzdory problémům ve kterých se právě nacházíme bychom si měli nechat alespoň malý prostor pro to, co máme rádi. Tím, že dokážeme svou pozornost v životě zaměřit na více oblastí, nám pomůže k tomu, abychom nebyli tolik soustředěni na vlastní neuspokojené potřeby a „zpevnili" si své „já".

Kde hledat oporu?

Každý člověk ve skrytu duše touží po naplněném a smysluplném vztahu. Lidský život je však mnohdy složitější a často přichází bolest a hluboké zklamání. Láska a bolest nejsou nikomu z nás cizí.Všichni máme v sobě zakódovanou potřebu věřit a důvěřovat někomu, kdo nás přesahuje, kdo o nás ví a s nímž kráčíme v labyrintu života. Právě tato víra nám pomáhá čelit realitě života a stále znovu překonávat překážky. Co je v naše životě důležité a co nás obohacuje?

  • Společenství lidí, kteří jsou s námi na „společné vlně" - spřízněné duše spolu sdílí stejné životní cíle a jsou duševně na stejné lodi.
  • Žijme přítomností - míra našeho vnitřního klidu se odvíjí od naší schopnosti žít přítomným časem.
  • Smiřme se s nedokonalostí a naučme se dívat n problémy s nadhledem, protože základem veškerého zklamání jsou nerealistická očekávání.
  • Važme si toho, co máme a čeho jsme dosáhli a nestěžujme si neustále nad tím, co nám chybí. Jakmile přijmeme tento životní postoj, život nám bude připadat daleko krásnější než doposud.
  • Nechtějme mít neustále pravdu.
  • Přehodnoťme svůj postoj k našim osobním problémům. Překážky a problémy patří neoddělitelně k životu a jsou jeho součástí a ve svém důsledku nám pomáhají k našemu dalšímu rozvoji.

Kdo je oběť a kdo vítěz?

Ve svých vztazích se potýkáme s různými problémy a záleží na přístupu každého z nás, co si z dané situace vezme za ponaučení. To, zda budeme na sebe pohlížet jako na oběť nebo jako na vítěze je pouze v naší moci.