Jak jednat s dospívajícími?

Rodiče dospívající mládeže si zpravidla stěžují na jejich způsob vyjadřování: nesrozumitelnou mluvu, kterou používají v kontaktu se svými vrstevníky, hrubost a nedostatek normálních slov. Mnoho mladých lidí totiž v období puberty přestává s rodiči mluvit a uchyluje se ke krátkému zavrčení nebo zamumlání. Neměli bychom však nadávat pouze na to, jak s mluví dospívající, ale je třeba se zamyslet nad tím, jak s mladými lidmi komunikuje zbytek světa, včetně nejbližších.

Řeč jako prostředek

Řeč je jedním z prostředků komunikace. Aby byla splněna efektivní komunikace, je potřeba najít odpovídající styl řeči vhodný pro člověka, s nímž se chceme dorozumět. Například, když mluvíme k dítěti, opakujeme některý výrazy znovu a znovu a používáme omezenou slovní zásobu. Mladí lidé se učí aplikovat slovník a tón hlasu podle situace, ale často jsou zmateni, protože se jim dostane matoucí zpětné vazby. Kromě toho mladí lidé zcela přirozeně používají dva jazyky. Jedním mluví s přáteli a druhým s rodiči. Je dost možné, že ještě další mají pro ostatní dospělé nebo rodiče kamarádů.

Módní slova

Musíme také vzít v úvahu, že způsob vyjadřování se stále mění, slova zastarávají a další přichází do módy a tvoří svým způsobem módní doplněk. Mladí lidé je využívají s naprostou bezprostředností, s níž dospělí nedokážou držet krok, ať se snaží sebevíc.  Od momentu, kdy rodiče uslyší nějaký nový výraz, do chvíle než pochopí v jaké souvislosti se používá, bude již téměř vyšlý z módy. Z toho důvodu je nejlepší vystříhat se pokusů mluvit stejnou řečí jako mladí, jinak dospělí riskují, že budou vypadat hloupě.

Mladí mluví zcela jinak

Mladí lidé komunikují také mnoha dalšími způsoby než jen ústně. Mohou komunikovat např. tak, že nechají na zemi ležet oblečení, tím, jak věší ramena, jak jedí nebo pijí, jak se dívají na dospělé. Kromě toho si vybírají odlišný způsob komunikace než mají rodiče. Dospívající si stěžují, že ti, kteří s nimi mluví, formulují svá sdělení špatně a způsobem, který je na jejich věk příliš dětinský. Mají tedy pocit, že s nimi rodiče jednají buď s urážlivou shovívavostí, nebo, že je shazují.

Jasná pravidla

Způsob vyjadřování a komunikace mezi dospělými by měl splňovat některá jasná vymezení:

• Mluvit jasně - mozek dospívajících je doslova zavalen mnoha podněty a vybírat ty nejdůležitější informace je velice těžké.
• Buďte konkrétní a nenechávejte nic náhodě. Dospívající jsou bezkonkurenční v nalézání mezer v argumentech dospělých a mají skvělou vyřídilku. Možná na mezery nejprve neupozorní, ale později se na ně budou odvolávat.
• Musíme použít vhodný způsob řeči. Nesmíme být ani přehnaně kamarádští, ani nevlídní a musíme se vyvarovat užívání žargonu mladých a dětinských přezdívek, což platí zvláště v případech, kdy s nimi mluvíme v přítomnosti kamarádů.
• Neklaďte jednu otázku za druhou, protože pak se jedná spíše o výslech než rozhovor.

Nejběžnější chyby v komunikaci

Ve slovníku mladých lidí jsou vulgární výrazy běžnou záležitostí. Používají se stále, a čím je opakují, tím méně vnímají jejich urážlivost. Slova, znechucují starší členy rodiny, se mohou mladým jevit jako neškodná. Nadávky jsou mezi mladými v hovoru běžné a klidně se může stát, že jim uklouznou i doma. Potom je třeba zvážit, zda se jedná skutečně o truc, nebo se jen zapomněli. Je také dost možné, že se také snaží posunout hranici a zkoušejí kam až mohou zajít. Najít slovník, který odpovídá určité situaci je důležitá dovednost, kterou by si mladí lidé měli osvojit. Slova, která používají se svými vrstevníky by neměli používat před mladšími dětmi nebo s dospělými .

Co když mluví neustále vulgárně?

Jestliže váš dospívající nepřestane mluvit vulgárně, měli byste se:

• Zeptat zda skutečně rozumí významu slov, které tak bezstarostně vypouští z úst.
• Zvažte, zda vyřčenými nadávkami nechce pouze přitáhnout vaši pozornost.
• Odejít z místnosti a dát najevo, že nebudete pokračovat v konverzaci, dokud konverzace opět nenabude slušnější úrovně.
• Hlídat ať také hovoříte slušně. Před dětmi bychom se také měli krotit ve svých emocích a rozhodně nepoužíváme vulgární výrazy.

Nemluví pravdu

Rodiče dospívajících si také často stěžují na to, že dopívající dítě lže, především o tom, kde a s kým byli a kdy se vrátí domů. Rodiče však také často opomíjí skutečnost, že oni sami také občas nemluví pravdu. Většina dospělých to dělá zcela běžně nebo proto, že chtějí chránit sami sebe, či druhé. Dospělí v některých situacích říkají „milosrdné lži", aby se nedotli citů jiných. Vyjadřují vřelé díky za dary, které se jim nelíbí, vymýšlejí výmluvy, aby mohli odmítnout pozvání, s nímž již souhlasili, protože se jim naskytla lepší nabídka, překrucují pravdu. Děti je při takovém chování samozřejmě pozorují. Jestliže začneme sami kázat o morálce, měli bychom si nejprve uspořádat své vlastní hodnoty.

Důvody dospívajících ke lži

Každé chování má své důvody a vždy si musíme uvědomit zodpovědnost za své činy. Proč lžou dospívající a  co tím sledují? Uchylují se ke lhaní, protože dospělý by neschvaloval pravdu nebo proto, aby nám nedělali starosti. Také úmyslně neříkají pravdu, protože chtějí něčeho dosáhnout, a vědí něco co dospělý neví. V případě řešení nějakého problému, bychom měli počkat až „vychladneme" a až  pak problém analyzujeme.

Převzetí zodpovědnosti

Na dospělosti je nejtěžší to, že dospělý člověk musí (nebo by měl být) zodpovědný. Pokud naučíme své děti mluvit pravdu, učíme je tak si své věci lépe organizovat, plánovat a převzít zodpovědnost za svá přání a docílit jejich uskutečnění.Dospívající mají sklony hádat se kvůli maličkostem a jakmile jsou zahnáni do kouta, nejraději svalují vinu na někoho jiného.

Svět dospívajících

Život dospívajícího představuje boj mezi samostatností a závislostí. Na jedné straně jsou dospívající velmi nedůslední, protože prohlašují, že chtějí žít svůj vlastní život a na druhé straně, když se jim nedaří chtějí být opět dětmi o které se pečuje jsou ujišťováni, že vše bude v pořádku. Následně, když krize přejde, opět chtějí být nezávislí. Dospělí musí pochopit, že dospívající mají celou škálu různých pocitů a svět chápou spíše na základě toho, co cítí než vědí. Dospívající často pociťují různé emoce současně. Jedná se např. o stres, iracionální hněv, myšlenky na sebevraždu, sebenenávist, tajnůstkaření atd. Rodiče by měli pochopit, že intenzita prožívání emocí časem poleví, ale v daném okamžiku jsou pocity velmi opravdové.