Irisdiagnostika

Tato metoda slouží k vyhodnocení zdravotního stavu na základě vzhledu oční duhovky a na ní se projevujících znaků. Při vyhodnocování je nutné brát v úvahu změny, k nimž dochází v uspořádání a zabarvení duhovky. Někdy je možné také využít i znaky, které se objevují na rohovce anebo změny v poloze a ve vzhledu zorničky. Vědu, která se zabývá stanovením diagnózy tímto způsobem nazýváme iridologií, jakkoli se často tyto termíny v praxi navzájem zaměňují.

Co lze vysledovat

Jestliže je organismus zdravý a silný, pak je duhovka hladká, bez deformací. Když se však v našem organismu začne dít něco nezdravého, na duhovce jak na světelné tabuli se zjevují pro dané onemocnění charakteristické znaky. Jestliže se dívá iridolog do očí, zjišťuje druh onemocnění i stupeň projevu. Po dlouhou dobu byla irisdiagnostika metodou, jejíž mechanismy působení nebyly dostatečně známy. V přítomnosti, na základě mnohých zkušeností a bádání, vědci vysvětlili procesy, probíhající v těchto projevech. Podle jejich názoru jsou změny na duhovce spojeny především s příslušnou nervovou soustavou. Nutno podotknout, že tyto změny můžeme také vysledovat nejen u lidí, ale také u zvířat.

Možnost prevence

Irisdiagnostika je velmi prospěšná u chorob, jejichž symptomy jsou subtilní a objevují se ve velkých časových odstupech, kdy je obtížné zjistit, zdali daný proces onemocnění probíhá. Je tedy dokonalou metodou k rozpoznání chronických nemocí a novotvarů. S její pomocí můžeme rozpoznat také i akutní stavy, které probíhají bouřlivým způsobem. Irisdiagnostika pomáhá předpovídat sklony k daným onemocněním. V souvislosti s tím se  můžeme uchýlit k racionální prevenci. Na základě toho může lékař snadno vyhodnotit důsledky své terapie a v případě nezbytností ji modifikovat.

Kontraindikace

Tuto metodu bychom raději neměli používat u malých dětí, protože mají slabě vyvinutou strukturu duhovku, stejně jako u starých lidí z ohledem na deformace, které jsou způsobené věkem. Také bychom tuto formu diagnostiky neměli používat u lidí, kteří prodělali nemoc očí, v jejichž průběhu dochází k poškození duhovky. Ztráta jednoho oka znemožňuje přesné zjištění klinického stavu při této metodě.

Historický pohled

Je velmi těžké hledat v historii nějaké konkrétní datum, které by poukazovalo na rok odkrytí nebo na dobu vytváření podstat iridodiagnostiky. První písemné dokumenty, svědčící o využití duhovky k rozpoznávání nemocí, jsou staré několik tisíc let. Mezi nejznámější dokumenty patří dva papyry jejíchž autorem byl slavný lékař a kněz faraóna Tutanchamńa (někdy kolem 1349). Jemu jsou také přičítány zásluhy o rozšíření této metody, která se díky jeho pracím rozšířila do Babylónie, Tibetu a Indočíny. Všeobecně se přijímá názor, že o existenci svazku mezi zdravotním stavem a obrazem na duhovce věděli, a patřičným způsobem z toho čerpali také Hippokrates, Filostratos a Pythagoras. Dále existují zprávy, že již před 800 lety pozorovaly některé horské národy  duhovky ovcí před tím, než je chtěli koupit. Podle toho byla také vybírána nejzdravější zvířata.

Rozvoj metody

Skutečný rozvoj irisdiagnostiky nastal až  mnohem později. Budapešťský lékař Ignace von Peczely (1822-1911) je považován za otce současné iridologie. K jejímu objevení došlo zcela náhodou. Při ošetření zraněné sovy lékař zpozoroval, že spolu s jejím uzdravováním se měnil obraz určitého sektoru na duhovce oka. Tato pozorování se stala výchozím bodem jeho studia duhovky lidského oka. Po určité době systematického bádání a pozorování začal vypracovávat první zkoušky rozdělení duhovky na sektory, odpovídající jednotlivým orgánům lidského těla.

Dvacáté století

Počátkem dvacátého století se irisdiagnostika stává pomalu známou a prakticky používanou metodou k diagnostikování. Ještě před první světovou válkou probouzí velký zájem rovněž i v Americe. Po druhé světové válce získal známý německý lékař R. Schnabel cenu londýnské Akademie věd za své dvoudílné dílo pojednávající o této metodě. Pokud bychom se měli zmínit o všech, kteří se významným způsobem zasloužili o rozvoj metody, museli bychom sestavit dlouhý seznam. V roce 1951 byl z iniciativy B. Jensena vytvořena mezinárodní iridologická společnost, a od roku 1978 vycházel v USA pravidelně „Mezinárodní iridolog".