Obranyschopnost těla

Hlavním úkolem našeho imunitního systému je obrana proti cizím látkám, kontrola probíhajících dějů a především eliminace škodlivě změněných tělesných buněk. Jedná se o velmi ucelený systém a na jeho funkci se podílí velké množství buněk, protilátek a látek, které předávají informace v celém těle. Obranné schopnosti imunitního systému mají rozhodují o tom, zda nemoc vůbec propukne a jakým způsobem probíhá. Jestliže je imunitní systém neporušený, tak řada procesů, které v našem těle probíhají zůstává bez povšimnutí. V případě, že je imunologická ochranná funkce nedostatečná nebo je porušena, dochází k nemoci. To se stává, když je imunitní systém oslaben nebo vlivem některých nemocí (např. AIDS), určitých léků nebo jinými vlivy. Pokud jsou původci nemoci velmi nebezpeční, dochází k jejich rychlému rozmnožování.

Jak se tělo chrání před infekčními chorobami?

Naše tělo disponuje celou řadou prostředků, jak se chránit před původci onemocnění. Kůže a sliznice slouží jako ochranné bariéry, četné enzymy obsažené ve slinách a v slzách zabíjejí vniklé bakterie a jiné původce chorob (viry, houby, parazity) a totéž dělají také v žaludku. Důležité je, aby vniklý původce choroby byl rozeznán jako cizí, tzn.,že nepatří k vlastnímu tělu. Takovému rozpoznání se náš organismus učí již před narozením. Veškeré látky, které v průběhu pozdějšího života přijdou s tělem do kontaktu, jsou považovány za cizí a vyvolávají reakci imunitního sytému.

Antigeny a protilátky

Původci chorob a jiné látky z našeho okolí, které jsou tělu cizí a do našeho těla vniknou, označujeme jako antigeny. Imunitní systém na ně reaguje tvorbou protilátek nebo imunoglobinů. Produkují je lymfocyty B. Ke každému antigenu se hodí pouze určitá pro tento antigen určená protilátka. Protilátky se spojují s antigeny a dokážou je zničit. Imunoglobuliny dělíme do pěti různých tříd: třídy M (IgM), třídy G (IgG), třídy A (IgA), třídy D (IgD) a třídy E (IgE). Jejich úkoly při obraně jsou různé.

Co je to imunologická paměť?

Jestliže lymfocyty již jednou určité protilátky vytvořily, pamatují si to po celý život a při novém kontaktu s nepřítelem posílají okamžitě nově vytvořené protilátky do boje. Typickým příkladem jsou spalničky. Kdo již jednou toto onemocnění prodělal, nemůže ho již dostat, protože při novén ákaze jsou viry spalniček okamžitě zničeny. Tento stav je označován jako imunita vůči onemocnění. Mimo specifické obrany pomocí protilátek má ještě náš organismus další nespecifický ochranný systém, který není namířen proti určitým antigenům, ale proti všem cizím tělískům. Toho se účastní tzv. žravé buňky (makrofágy, granulocyty, monocyty).

Narušení imunitního systému

Různé poruchy imunitního systému, popř. jeho jednotlivých složek mohou vyvolat určitá onemocnění:

• Alergie - jedná se o nepřiměřené reakce imunitního systému na látky z našeho okolí.
• Autoimunitní onemocnění - imunitní systém produkuje protilátky, které jsou namířeny proti vlastnímu tělu.
• Jiná chronická onemocnění - mohou trvale oslabit imunitní systém, protože ještě více zatěžují tělo. Existují jak vrozená, tak získaná onemocnění, pod jejichž vlivem dochází k oslabení imunitního systému.

Ochranné očkování

Ochranné očkování (imunizace) je specifickým preventivním opatřením (profylaxí) proti určitým infekčním onemocněním. Princip očkování spočívá  v tom, že jsou tělu dodávány protilátky. Rozlišujeme očkování:

• Pasivní očkování - do těla se přivádějí injekčně imunoglobuliny, které chrání před infekcí. Mohou pocházet od lidí nebo od zvířat, která se již dříve dostala do kontaktu s antigenem a reagovala na tvorbu protilátek. Imunoglobuliny se však po nějaké době odbourávají a ochrana trvá pouze asi dva měsíce.
• Aktivní očkování - při něm dochází k povzbuzení těla k vlastní tvorbě imunoglobulinů a to tak, že se do něj přivádí oslabené nebo odumřelé zárodky nemocí, popř. jejich důležité složky (antigeny). Aby se dosáhlo déle trvající ochrany, je nutné, aby toto očkování bylo častěji obnovováno. Nejprve se provádí tzv. základní imunizace a poté se provádí prvotní očkování s následným přeočkováním. Jakmile uplyne ochranná doba (podle druhu očkování), je nutné přeočkování.

Jak zjistit původce onemocnění?

Původci některých infekčních chorob se dají přímo prokázat v tělesných tekutinách (krev, moč, hnis atd.) nebo v kůži tkáni, stolici atd. Pomocí laboratorního vyšetření lze rozpoznat pod mikroskopem původce samotného onemocnění. Také lze z choroboplodných zárodků vypěstovat v živném prostředí speciální kultury a následně je identifikovat.

Diagnostika alergie

Podstatou alergie je změněná reakční schopnost - přecitlivělost organismu na látky z okolí (alergeny). Předpokladem pro vznik alergie je opakovaný kontakt s alergenem a tělo reaguje velmi senzibilně. Na vzniku alergie se podílí celá řada faktorů a bohužel ne všechny jsou známy. Významnou roli u většiny alergie hraje zděděná náchylnost (atopie). Patří zde např. senná rýma, alergické bronchiální astma nebo neurodermatitida (atopický ekzém).

Jaká je typická alergická reakce?

U pravých alergických reakcí se rozlišují různé typy. Nejvýznamnější jsou reakce „okamžitého typu", které zpravidla začínají bezprostředně po kontaktu s alergenem a pak typu  „pozdního", ke kterým dochází po několika hodinách až dnech. Častým příkladem okamžité reakce může být senná rýma nebo alergické astma. Jsou vyvolány inhalačními alergeny (látkami ze vzduchu). Zpravidla se jedná o pyly, spory plísní nebo prachové části, které pocházejí z roztočů v domácím prachu nebo domácích zvířat. Mezi „okamžité reakce patří také alergie na potraviny a léky. Typickou pozdní reakcí je kontaktní alergie. Při ní dochází k přímému styku kůže s určitou látkou ke kožní reakci, jako jsou ekzémy spojené se zčervenáním, tvorbou puchýřků nebo odlupováním kůže (např. alergie na nikl).

Autoimunitní onemocnění

Při tomto typu onemocnění si imunitní systém zaměňuje vlastní složky těla s cizími antigeny. Produkuje tak protilátky, které napadají a poškozují, popř. ničí vlastní buňky nebo jiné struktury v organismu. Mezi atoimunitní onemocnění patří např. kolagenózy, Basedova choroba, revmatická artritida.

Jak posílit imunitní systém?

• Dostatečný a klidný spánek a vyvážená plnohodnotná strava.
• Dbát o svůj psychický stav (vyhnout se trvalému stresu, pozitivní postoj k životu).
• Pozor na náhlé ochlazení, průvan a přetopené místnosti.
• Včas léčit záněty mandlí, zubů atd. (mohou být spouštěčem chronických chorob).
• Dbát na ochranná očkováním která jsou pro nás důležitá.
• Mít dostatečný pohyb a otužovat se.