Lze ovlivnit vývoj mozku?

Mozek se skládá z gangliových buněk a ty si přinášíme na svět v určitém počtu, který se už nezvětšuje, spíše je tomu naopak. Jelikož, ale v jejich jádrech budou probíhat s rostoucím počtem zkušeností složité děje, postupně aspoň zvětšují svůj objem a hlavně rostou tzv. do délky (podstatně se prodlužují jejich výběžky a zahušťuje se jejich síť). Těsně po narození můžeme na průřezu mozkovou kůrou vidět tu a tam bílou skvrnu s jedním delším a nejvýš několika krátkými ocásky. Po pouhých třech měsících života již změť ocásků vypadá jako slušně prorostlé podhoubí. V průběhu dalších tří let nervové výběžky zhoustnou a mezery se vyplní dalšími krátkými výběžky. Rozdíl mezi mozkovou tkání ve věku tří měsíců a tří let již není tak velký.

První vjemy

Do tří měsíců věku (dítě je zdánlivě bezmocné a pasivní), se z prvních vjemů, zážitků a smyslových stimulací vytváří základní síť nervových vláken a synapsí, která určuje jak bude mozek po celý další život pracovat. Svůj podíl na tomto ději má také výživa. Ty části mozku, které nebyly z nějakého důvodu uvedeny do činnosti, mají menší tvar než je obvyklé.

Sled dějů

Jestliže se něco učíme, (ať už vědomě nebo nevědomě), je vždy zachován určitý sled dějů. Velký význam má prostředí, v němž žijeme. Jeho úroveň přímo ovlivňuje nejen to, co se dozvídáme, ale také jakým způsobem se to dozvídáme. Svou roli hrají i citové vazby a výchovné zvyklosti. Informace, které dostáváme jsou především smyslové - zrakové, sluchové, hmatové, chuťové a čichové. Dostatečný rozvoj smyslového vnímání proto umožní, aby informace, která je předána ke zpracování, byla pokud možno co nejpřesnější. Jestliže je někde smyslového vnímání nedostatek, mozek přebírá neúplnou informaci, a proto může i její další zpracování váznout.

Zpracování

Zpracování informací má za úkol mozek. Typ učení i chování je v podstatě dán a je také dána i určitá dávka intelektu. Tu můžeme využít beze zbytku, nebo také ne, pokud ji nebudeme dostatečně  a vyváženě používat.

Vliv televize

Pokud někdo sleduje nadměrně televizní obrazovku, aktivizuje především činnost nedominantní poloviny mozku, to znamená obrazové myšlení a časoprostorové vnímání. To by sice až tak nevadilo, kdyby se při tom nepotlačila dominantní polovina, na které je přednostně závislé analytické myšlení. Na této polovině mozku jsou také umístěna centra pro komunikaci, a proto se stává, že televizní děti ztrácejí vyjadřovací schopnosti a  schopnost racionálního uvažování. Také čtení a psaní nepatří zrovna k oblíbeným činnostem.

Paměť

Stejně jako každá jiná funkce, tak i paměť lze trénovat. Existují různé druhy paměti: optická, akustická paměť pro řeč nebo paměť pro děje atd.. Ten kdo postrádá optickou paměť, tak si obtížně pamatuje tvary, obrazce a to, co kdy viděl. Zaměňuje směry, podobné tvary a špatně se orientuje v terénu. Ve škole se mu budou nejspíš zpočátku plést podobná písmenka. V případě, že je slabá akustická paměť dochází  k tomu, že si dotyčná osoba obtížně pamatuje to, co slyšela a špatně se učí texty zpaměti. Pletou se pak podobné zvuky, a proto má jedinec problémy s výslovností a často nemá hudební sluch. S rozvojem řeči se současně podporuje také paměť pro řeč. Někomu stačí zaslechnout slovo jednou a už si je pamatuje a také ho používá. Jiný je pomalejší, jeho slovní zásoba se rozšiřuje pomaleji. Dobrou paměť pro řeč má ten, kdo se snadno učí cizí jazyky. Paměť pro děje se rozvíjí vyprávěním delších a složitějších pohádek a příběhů.

Vše chce svůj čas

Běžně se všechny typy paměti vyvíjejí postupně a dosáhnou takové kvality, která stačí pro výuku. Jen zřídka se během prvních let života něco vědomě procvičuje a nacvičuje. Úkoly na rozvoj různých druhů paměti jsou součástí mnoha dětských her a zábav. Hry mají navíc takovou vlastnost, že jejich náročnost s vývojem postupně stoupá a jejich výběr se  mění podle schopností a zájmu.