Kosti

Kosti poskytují oporu celému tělu a umožňují mu vzpřímený postoj. Stejně jako celé lidské tělo jsou kosti tvořeny buňkami. Ty vytvářejí okolní kostní hmotu složenou z vaziva - relativně měkkého a tvárného materiálu. Kost obsahuje kromě vazivového rámce také anorganický materiál. V počátku kostního vývoje jsou kosti kompaktní bez dutin. Dutiny se vytvářejí až následně, tak jak kosti rostou. Tvorba dutin snižuje pevnost kostí pouze nepatrně, zato, významně redukuje jejich hmotnost. Dutiny v kosti jsou vyplněny kostní dření, která je místem tvorby všech druhů krevních buněk.

Kdy se tvoří kost?

Kost se začíná v těle plodu tvořit v průběhu prvního měsíce těhotenství. V této fázi vývoje se kostra podobá kostrám primitivních živočichů. S rostoucím plodem je  chrupavčitá tkáň postupně nahrazována vazivem (zatím pouze bez anorganické složky). Mineralizace (tvrdnutí kostí) je pozvolný proces, který trvá celé dětství a probíhá až do závěru puberty. Kost má schopnost zachovávat při růstu určitý tvar. Obzvlášť důležité je to u dlouhých kostí končetin, které vytvářejí kloubní plochy. Jsou rozšířené na obou koncích, ve středu jsou užší.

Jaké jsou druhy kostí?

Rozlišujeme různé typy kostí, každý z nich je přizpůsoben dané specifické funkci:

  • Dlouhé kosti - vytvářejí kostru končetin, mají válcovitý tvar, zevní obal je kompaktní, uvnitř je houbovitá kost.
  • Krátké kosti - jedná se např. o kůstky v zápěstí, u kotníků, jejich tvar je přizpůsoben tomu, aby se mohly účastnit množství různých pohybů.
  • Ploché kosti - skládají se ze dvou vrstev kompaktní kosti, mezi nimi je uložena houbovitá kost. Jejich tvar je dán tím, že buď chrání některé orgány, nebo potřebují k upnutí větších svalů velkou plochu.

Jaké existují onemocnění kostí?

Rozlišujeme čtyři základní typy onemocnění kostí. Velice závažné bývají vrozené kostní nemoci, které vznikají na dědičném podkladě. Toto onemocnění se projevuje zvýšenou lomivostí kostí nebo chybným vývojem kostí. Kromě toho se mohou vyskytnout deformity kostí, nadpočetné prsty, srostlé prsty atd. Tyto vrozené vady n´mají často rodinný výskyt.

Metabolické onemocnění kostí

Toto onemocnění vzniká na biomechanickém podkladě, kdy dochází ke změnám v látkové výměně kostní tkáně. V konečném důsledku je omezena schopnost organismu řídit správně vytváření kostí a jejich mineralizaci. Mezi typická onemocnění patří křivice. Je vyvolána nedostatkem vitaminu D v potravě a to vede k poruše mineralizace kostí, zůstávají měkké a ohebné. V dospělosti vyvolává nedostatek vitaminu D měknutí kosti osteomalacii. Výsledkem jsou v tomto případě křehké kosti, které jsou náchylné k větší lomivosti. Příčinu můžeme hledat v deficitu vápníku při poruše jeho vstřebávání v zažívacím traktu, např. při chorobách žaludku. Postižení kostí bývá také běžné u pacientů, kterým selhávají ledviny.

Kostní infekce

Kosti mohou být napadány bakteriemi z kterékoliv jiné části těla, pokud je sem zanese krevní oběh. Mezi nejznámější infekci kostí patří zánět kostní dřeně (osteomyelitida) Může vzniknout jako následek poranění - otevřené zlomeniny. Léčí se pomocí vysokých dávek antibiotiky a léčba je dlouhodobá.

Kostní nádory

Růst kostních nádorů a výrůstků trvá velmi dlouhou dobu (celé roky) a nemusí působit žádné problémy. Některé kostní nádory mohou být velmi zhoubné a mohou růst velmi rychle a napadat okolní tkáně. Kostní nádory, které vycházejí z kosti samotné jsou velmi vzácné. Častěji jsou kosti ložiskem metastáz, které zde byly zaneseny krví. Nádorové postižení kostí je vždy velice závažné.

Ostatní kostní onemocnění

Kosti mohou být postiženy osteoporózou (odvápněním kostí), která zpočátku nečiní větší potíže, ale svými důsledky ohrožuje jedince na životě nebo hyperparathyerózou (nadbytek určitého typu hormonů). Dalším typem nemoci je Pagetova nemoc (postihuje především starší jedince) a její příčina je neznámá. Dalším typem onemocnění je osteoratritida a revmatoidní artritida. Tato onemocnění postihují kloubní pouzdro a kloubní chrupavku.

Funkce kostní dřeně

Po narození je červená kostní dřeň ve všech kostech lidského těla. Zhruba od šestého roku dřeň v kostech končetin přestává krvinky produkovat a mění se ve žlutou kostní dřeň. Tento proces pokračuje až do dvaceti let, kdy červenou kostní dřeň můžeme nalézt již jen v lebce, žebrech, v tělech obratlů, v hrudní kosti a v pánvi. V sedmdesáti letech je množství kostní dřeně přibližně poloviční. V kostní dřeni se tvoří tři druhy buněk: červené krvinky, které jsou odpovědné za přenos kyslíku, několik druhů bílých krvinek, které se účastní obrany organismu pro infekcím a krevní destičky, které jsou nezbytnou součástí systémů srážení krve a hojení ran.

Nemoci kostní dřeně

Kostní dřeň může být defektní od narození a může se poškodit později jako následek získaného onemocnění. Patří zde tato onemocnění:

  • Vrozené defekty - jedinec se může narodit s neschopností tvořit jeden nebo více druhů buněk. Může být od narození anemický (kvůli neschopnosti tvořit červené krvinky), může mít velký sklon k infekcím v důsledku nedostatku bílých krvinek nebo může snadno vykrvácet, vlivem malého množství krevních destiček.
  • Získané nemoci - během života mohou kostní dřeň  postihnout různá onemocnění. Příčina může být nejasná nebo může jít o následek alergie na nějakou látku, především na určité léky. Samotné buňky kostní dřeně se mohou začít chovat zhoubně a produkují nadměrné množství defektních krvinek.

Transplantace kostní dřeně

Transplantace kostní dřeně záleží na mnoha faktorech. Nejdůležitějším  faktorem je shoda tkání dárce a příjemce. Pokud  jsou tkáně téměř nebo zcela shodné, pak se příjemcův organismus nepokouší transplantovanou kostní dřeň odvrhnout  - zničit pomocí imunitních mechanismů. Existuje asi 100 různých tkáňových znaků, jeden člověk nese většinou 10 z nich.

Jak se provádí transplantace kostní dřeně?

Na počátku se dárce podrobí vyšetření krve, která určí typy jeho tkáňových znaků. Současně je potřeba vyloučit některá onemocnění, která dárcovství kostní dřeně vylučují. V celkové anestezii se odebere 500 ml kostní dřeně z pánve, popř. z hrudní kosti. Kostní dřeň příjemce ozáří velkou dávkou radioaktivního záření a podají se mu léky, které zahubí zbylé buňky, aby se vyloučila jejich reakce proti transplantované kostní dřeni. Po zbytek života pak musí příjemce užívat léky, které zabrání rekci štěpu proti hostiteli.