Infekční nemoci a infekce

Jestliže je naše tělo napadeno infekčními mikroorganismy, jakými jsou bakterie, viry nebo paraziti, hovoříme o infekci. Infekce může způsobit jakékoli lehké onemocnění (rýmu, chřipku) nebo i nemoci závažné.  Za infekční onemocnění pokládáme takový typ onemocnění, který se přenáší kontaktem s jinou nakaženou osobou, popř. jiným způsobem.

Jaké jsou příčiny infekce?

Infekce jsou způsobeny malými organismy (mikroorganismy), které pouhým okem nelze spatřit. Velká většina infekcí je vyvolána dvěma skupinami mikroorganismů - bakteriemi a viry. Třetím typem mikroorganismů jsou prvoci, (jedná se o větší jednobuněčné organismy) a plísně. Množství mikrobů, které způsobuje nemoc se nazývá infekční dávka.

Obrana proti infekci

Organismus má pro obranu proti infekcím připravené účinné zbraně v podobě složitého imunitního systému. Mnoho nákaz vstupuje do těla dýchacími cestami nebo trávicí trubicí. Po vniknutí do těla může mikroba napadnout a pohltit fagocytující buňka (bílá krvinka), která pohlcuje a ničí bakterie a viry. Jedná se o velké bílé krvinky, které kolují v krvi nebo jsou usazené ve tkáních. Činnost a aktivita bílých krvinek se odvíjí od celkového stavu imunitního systému.

Protilátky  a buňky

V boji proti nákazám používá imunitní systém dvě hlavní zbraně. Jednak je to výroba protilátek, kdy se jedná se o bílkovinné molekuly, které kolují v krevním oběhu a v tkáňové tekutině, (vážou se na povrch určitých mikroorganismů a usnadňují jejich napadení fagocytujícím buňkami). Další zbraní imunitní soustavy je imunita zprostředkovaná buňkami. Účastní se jí lymfocyty, které jsou určeny k reakcím na některé mikroorganismy a k jejich ničení.

Očkovací látky

Očkování neboli imunizace je založena na poznatku, že imunitní systém lze přimět k tvorbě protilátek proti určitému infekčnímu činiteli. Jestliže se očkovaný člověk setká se skutečnou infekcí, neonemocní, protože má již v těle připraveny protilátky proti jejímu původci.

Inkubační doba

Doba, která uplyne od nákazy do vypuknutí nemoci se nazývá inkubační doba.
Inkubační doba může být velice krátká (pouze několik hodin) nebo může trvat několik týdnů. Některé mikroorganismy mohou setrvávat v těle v neaktivním stavu po velmi dlouhou dobu, dokonce až roky (tuberkulóza). Některé viry (např. virus Herpes simplex), který vyvolává opar přežívají v těle roky a projeví se pouze příležitostně, zpravidla tehdy, když jsme oslabeni a unaveni.

Příznaky nemoci

Celá řada mikroorganismů má sklon napadat pouze jeden orgán. Např. viry hepatitid se usídlí především v jaterních buňkách, bakterie pneumokok vyvolává zánět v plicích a jeho blízká příbuzný, meningokok (způsobuje zánět mozkových blan), přežívá pouze v krevních cévách těchto mozkových obalů. Jiné mikroby např. stafylokoky, mají schopnost napadnout jakoukoliv tkáň. Jestliže tento mikrob pronikne do krevního oběhu, může se zanést i velmi daleko od místa, kde do těla původně vstoupil. V případě, že se někde usadí a pomnoží, může vyvolat zánětlivé ložisko, kterému se říká absces. Z abscesů mohou pronikat do těla jedovaté látky, které poškozují určité orgány. Je tomu tak např. u tetanu (toxin bakterií poškozuje nervový systém a způsobuje křeče).

Jiné reakce

V mnoha případech však  problémy nevyplývají z nežádoucí aktivity mikroba v lidském těle, ale z obranné reakce těla proti nákaze. Např. velká produkce hlenu při zánětech plic je důsledkem obranné reakce a vinou množství hlenu se nemoc ještě zhorší. Podobně i ničení plicní tkáně při tuberkulóze je důsledkem obranných reakcí imunitního systému a ne samotné infekce.

Jaký je způsob terapie?

Zcela zásadní pokrok při léčbě infekcí přinesla antibiotika. Jedná se o látky, které škodí bakteriím, ale pro lidské buňky toxické nejsou. Mnoho z nich účinkuje tak, že brání bakteriím ve výstavbě jejich buněčné stěny, která se svou strukturou zcela liší od stěny lidských buněk. Antibiotika lze použít pro boj proti většině nemocí, které jsou způsobeny bakteriemi. Každé z nich účinkuje proti omezenému bakteriálnímu druhu, takže lékař musí zvolit takové antibiotikum, které je proti danému druhu mikroba vhodné. V některých případech si však bakterie vytvoří proti určitému antibiotiku odolnost (rezistenci). Na infekce, které jsou vyvolány plísněmi se používají speciální antibiotika. Na viry antibiotika neúčinkují, a proto se chřipka, příušnice a rýma pomocí antibiotik neléčí.