Stav mysli a nemoc

Naše tělesné pochody jsou ovlivněny mnoha způsoby. Není pochyb o tom, že téměř polovina nemocí je ovlivněna emoční zátěží (stres). Např. v oblastech, kde je vysoká nezaměstnanost je počet psychosomatických potíží daleko vyšší. Na vzniku psychosomatické nemoci se ve velké míře podílejí osobnostní rysy jedince. Lidé, kteří neustále spěchají a neumějí relaxovat označujeme za typy „A". Tito jedinci mají větší sklon k srdečním infarktům než jedinci typ „B", kteří jsou klidní, vyrovnaní a nenechají se tak vtáhnout do stresových situací.

Pocit úzkosti

Úzkost hraje velkou roli při mnohých tělesných potížích. Potíže pak stupňují a tím se uzavírá bludný kruh. Existují domněnky o tom, že určitý stupeň úzkosti je někdy pro zachování života nezbytný. V důsledku úzkosti nebo strachu se v těle tvoří hormony, které později ovlivňují autonomní nervový systém tak, aby byl organismus připraven na boj nebo útěk. Za běžných okolností trvá tato reakce po takovou dobu, dokud trvá hrozba nebezpečí. Jestliže se kvůli emočnímu napětí tyto pochody neustále opakují, může to vést k tomu, že fyziologické reakce přetrvávají dlouhodobě a v důsledku toho vznikají v organismu patologické následky.

Hypertenze

V případě, že vysoký krevní tlak stoupá opakovaně nebo je trvale zvýšený v důsledku reakce na dlouhodobou emoční zátěž, dochází v krevních cévách a v ledvinách, mozku i v jiných orgánech k trvalému poškození a ke změnám jejich struktury. Tělesné reakce a změny nemusí být nutně pouze důsledkem úzkosti. Mohou je vyvolat také i jiné silné pocity, jakými jsou: hněv, frustrace, pocit viny atd.

Jaké jsou druhy psychosomatických nemocí?

U různých typů osobností jsou biochemické funkce v lidském těle rozlišné. Biochemické změny mohou vyvolat reakce v hormonálním sytému, který řídí mnohé tělesné funkce. Stres neovlivňuje pouze hormonální soustavu, ale především imunitní systém, který chrání tělo proti infekcím a hraje velkou roli při ochraně před rakovinným bujením. Klasickým příkladem toho, jak je propojena mysl a tělo je migréna. Podstatou bolesti hlavy při migréně je stažení krevní cévy v mozku. Mnoho lidí má tyto bolesti, když relaxuje po náročném týdnu.

Diagnostika a terapie

Pokud máme podezření, že naše zdravotní potíže souvisí s momentálním psychickým rozpoložením, je důležité o těchto záležitostech pohovořit s lékařem. Po stanovení diagnózy může většinu psychosomatických nemocí léčit praktický lékař. Není však dostačující samotné tělesné příznaky léčit podáváním léků nebo dokonce chirurgicky. Lékař by se měl snažit pacientovi pomoci nalézt optimální životní styl a navrhnout způsob relaxace. Jedním z nejdůležitějších činitelů při léčbě psychosomatických nemocí je to, aby pacient pochopil jejich psychologické pozadí. Pouze v takovém případě lze vypracovat reálný plán na léčbu nemoci a odstranit příčiny, které ji vyvolává.

Psychologie

  

Studiem myšlení a tím, jak mysl pracuje a jakým způsobem lidé jednají a prožívají určité situace se zabývá psychologie. Psychologie se věnuje mysli jako celku, pouze jen její malá část se zabývá lidskými problémy. Na duševní nemoci se specializují lékaři- psychiatři, kliničtí psychologové lékařské vzdělání mít nemusí. Někteří kliničtí psychologové pracují v psychiatrických léčebnách v součinnosti s psychiatry a společně se účastní léčby nemocných s duševními poruchami.

Psychologická léčba

V rámci vyšetření používají kliničtí psychologové různé techniky, které vedou k podrobnému prozkoumání osobnosti pacienta. Při behaviorální terapii je často používán relaxační trénink, aby se pacientovi pomohlo zbavit stresu a uklidnit vlastní  mysl. Tato léčba může být pro nemocné s úzkostí a onemocněními vyvolanými stresem velice přínosná.

Dětská klinická psychologie

Někteří psychologové se specializují na poruchy chování u dětí a na vyšetřování dětského vývoje. Poruchy chování mohou mít již velmi malé děti. Patří zde výbuchy hněvu, poruchy spánku nebo potíže s jídlem a udržováním čistoty. U starších dětí se často vyvíjejí poruchy pozornosti včetně pozornosti včetně sklonů k agresivitě a ničení. Dětský psycholog nepracuje pouze s dítětem samotným, ale také s celou jeho rodinou.  Poruchy chování mají hlubší kořeny v rodinném zázemí a také ve způsobu jednán a chování.