Do říše snů

Naše tělo potřebuje vydatný spánek. Díky němu se organismus regeneruje, nabíjí, bojuje s infekcemi, posiluje se obranyschopnost. Spánek je základní životní potřeba. A neexistují výjimky. Je prokázáno, že k tomu, abychom mohli žít, nám stačí čtyři až pět hodin spánku. Otázka ovšem zní, jaký by to byl život. Spánek je totiž potřebný nejen pro regeneraci fyzických, ale i duševních sil. Když spíme, klesá tělesná teplota, což znamená, že šetříme energií. Snižuje se i tempo látkové výměny a tělo se může věnovat obnově zničených buněk a tkání. Při spánku také mozek zpracovává informace, seřazuje je a zbytečné vyhazuje. Právě proto máme někdy po ránu pocit, že jsou naše problémy o cosi menší.

Máte-li potíže se spánkem dlouhodobě a neřešíte je, může se to odrazit nejen na zhoršené kvalitě života, ale i na zvýšení rizika vzniku závažných duševních onemocnění. Nemusíte každou noc spát doporučených osm hodin. Každý se někdy nevyspí. Když několik nocí spíte hůře, nijak to neohrožuje zdraví. Spánkový dluh lze dospat během následujících nocí. Také neplatí, že váš spánek musí být nepřerušovaný. Každý z nás se během noci několikrát probudí a zase usne, jen si to neuvědomujeme. Pokud však nespavost trvá déle než několik týdnů a nepomáhá ani zlepšení spánkové hygieny, bylinkové čaje nebo úprava životosprávy je třeba navštívit odborníka. Po lécích na spaní nesahejte bez doporučení lékaře a ani je neberte dlouhodobě.

I krátkodobý nedostatek spánku u lidí provázejí potíže - poruchy krátkodobé paměti, výkyvové nálady, poruchy koncentrace a narušení schopnosti tvořit, plánovat. Ospalost při řízení automobilu je stejně nebezpečná jako opilost. Stačí, když se nevyspíme pár týdnů nebo měsíců. Nastoupí předčasné stárnutí, únava a chronické poruchy paměti. Rovněž se zvyšuje riziko vzniku infekcí, cukrovky, srdečních a zažívacích onemocnění. Poruchami spánku a nespavostí trpí dnes skoro každý třetí dospělý člověk. Podle odborníků jde doslova o civilizační nemoc, kterou způsobuje zrychlující se životní tempo, narušení přirozených biorytmů, stres a nepřirozené střídání spánku a bdění. Nemůže-li člověk usnout před zkouškou, v cizím prostředí, před důležitou schůzkou, nemusí si dělat vážné starosti. Občasná porucha spánku potká až devadesát procent populace.

Proč nespíme?

Příčin nespavosti může být celá řada. Poruchy spánku mohou být příznakem závažnějšího onemocnění. Chronická nespavost je běžným průvodcem depresí, srdečních a plicních nemocí a také neurologických onemocnění. Poruchy spánku ale nemusí souviset s vážnou nemocí. Co je tedy jejich příčinou? Obavy, stres, vztek, úzkost, špatné stravování, příliš hlučné nebo nevhodně teplé prostředí na spánek. Spánek naruší i bolest, problémy s dýcháním či zažíváním, anorexie.

Při delších potížích se spánkem je už těžší najít příčinu. Může jít o důsledek již zmíněného stresu, potíží v rodině, či příznak nějakého onemocnění. Jako první pomoc poslouží změna životního stylu, více odpočívat, najít si čas na sebe, sportovat a zdravěji se stravovat. K lékaři je třeba vypravit se v případě, že nespíte pět či šest nocí za sebou. Obvykle navštívíte praktického lékaře, který vás může doporučit k odborníkovi na spánek. Tím je neurolog nebo somnolog. Provádí řadu speciálních vyšetření ve spánkové laboratoři.

Délka spánku

Délka a potřeba spánku jsou individuální. Odborníci tvrdí, že doba spánku by se měla pohybovat mezi sedmi a osmi a půl hodinami. Pokud se však někdo bude vytahovat, že mu stačí tři nebo čtyři hodinky spánku, může to být pravda. Řadě lidí vyhovuje doba kratší a přitom žádné problémy nepociťují, jiným zase vyhovuje spánek delší. Většina z nás ale potřebuje k odpočinku v průměru šest až osm hodin. Záleží na věku a zdravotní kondici. Zatímco kojenec spí až dvacet hodin denně a předškolní dítě zhruba dvanáct, dospívajícímu už stačí pouhých osm. Až po pubertě se doba spánku upraví natolik, že lze říct, zda člověk patří mezi normální nebo nadprůměrné spáče. V seniorském věku se potřeba spánku snižuje, i když to nemusí být pravidlem. Potřeba spánku je do velké míry dědičná, takže když si nejste jistí, zkuste zapátrat v příbuzenstvu, zda patříte mezi chronické spáče nebo ne. Jdete spát se slepicemi a vstáváte, když ostatní ještě spí? Tak se projevuje FASPS čili dědičný syndrom posunutí spánku. Lidem, kteří jim trpí, se říká skřivani. Tito lidé ale netrpí nespavostí. Stráví spánkem osm hodin denně jako všichni ostatní. Problém je v tom, kdy spí. V devět večer mají půlnoc a v pět ráno jsou ve svém živlu. Způsobuje to mutovaný gen ovlivňující řízení nitřních biologických hodin. Tým amerických vědců jej odhalil v rodinách postižených časným vstáváním.

Ani nejdelší spánek nám však nezaručí, že se ráno budeme cítit svěží a odpočatí. O tom, jak se po probuzení cítíme, rozhoduje podle vědců i řada dalších faktorů. Například délka fáze hlubokého spánku během noci nebo počet celých spánkových cyklů. Pokud spíme přirozeně, většinou se probudíme po ukončení některého spánkového cyklu. Vzbudí-li nás budík uprostřed spánkového cyklu, bude nám zřejmě trvat, než se zorientujeme, a po probuzení budeme méně odpočatí.

Mnozí lidé si myslí, že pevný, zdravý spánek je bezesný. Vědci však tvrdí, že sny jsou pro nás životně důležité a bez nich bychom trpěli obrovským duševním vyčerpáním. K psychické regeneraci totiž dochází v průběhu takzvaného snového spánku, kdy tělo spí a mysl pracuje v jakémsi úsporném režimu. Jsou lidé, kteří tvrdí, že se jim nic nezdá. Není to pravda, sny se zdají všem, jen je většinou hned po probuzení zapomeneme.

Spánkové cykly

Během spánku procházíme určitými fázemi. Je jich celkem pět. Začínají fázemi NREM, je o zkratku anglického označení Non Rapid Eye Movement, tedy fáze „bez rychlého pohybu očí". Tato fáze má čtyři stupně. Na počátku není složité nás probudit, jde pouze o povrchní spánek. V delších stupních fáze NREM klesá aktivita našich svalů, až se přestanou pohybovat úplně, stejně tak se naprosto zastaví pohyb očí. Pro následující fázi REM je typický rychlý pohyb očí, svaly zůstávají nehybné. REM se objevuje zhruba každých devadesát minut čtyři- až šestkrát za noc. Dospělí tráví v této fázi asi čtvrtinu spánku, novorozenci až polovinu. Mozek se v obou fázích spánku chová zcela odlišně. Během NREM spotřebovává méně energie, dýchání a tepová frekvence jsou zpomalené a pravidelné, oběhový systém odpočívá. Zjistilo se však, že určitá malá skupina buněk v předním mozku je v této fázi naopak velice aktivní. Zdá se proto, že právě ona je zodpovědná za navození spánku. Během REM fáze je aktivita mozku podobná bdělosti. Zdají se nám sny a aktivují se pohybové systémy. Pohyb je ale zastaven, takže svaly jsou uvolněné a my se probouzíme odpočinutí. Jen neurony, které kontrolují svaly očí, ovlivněny nejsou, a proto jsou oči v pohybu. Zrychluje se srdeční rytmus, dýchání je nepravidelné a méně intenzivní. Činnost pohlavních orgánů se zvyšuje, odehrává se erekce a sekrece, ale také sny a noční můry.

Spánková apnoe

Toto onemocnění postihuje asi deset procent populace. Projevuje se tím, že spící člověk na pár sekund přestane dýchat, pak zalapá po dechu, případně hlasitě zachrápe. A i když si to mnohdy spáč ani neuvědomuje, kvůli opakovanému buzení mu chybějí hluboká stadia spánku, která přinášejí tělu odpočinek. Důsledky apnoe se v průběhu dne projevují sníženou výkonností či ospalostí a únavou. Syndrom je často spojen s chrápáním a nadváhou a podle lékařů nutně vyžaduje léčení. Kromě nevyspání je rizikovým faktorem vzniku srdečních a cévních onemocnění. Hlasité chrápání může být i příčinou chronického nevyspání toho, kdo s takovým spáčem sdílí ložnici. Chrápání postihuje asi čtvrtinu mužů a šestinu žen. Pokud znepříjemňuje život i vám, vyhledejte lékaře. Nejlépe specialistu ORL nebo neurologa. Vyšetří vás a možná pošle i na celonoční vyšetření do spánkové laboratoře. Chrápání lze zmírňovat různými metodami, úpravou životního stylu počínaje až po farmakologickou a chirurgickou léčbu. Jednou z moderních možností je i laserová operce.