Mozková obrna

Mozková obrna je onemocněním mozku. Konkrétně se tato nemoc týká velkého mozku, čili horní části mozku. Nejviditelnějšími fyzickými příznaky je škubání a nekoordinované pohyby hlavy. Někdy se projevuje tím, že pacient má potíže s mluvením. Stav se někdy nazývá spasticitida (křečovitost).

Mozková obrna se také nazývá Littlovou obrnou. Nejde o jediný typ, ale jde o skupinu stavů různých typů a různého stupně závažnosti. Někteří lidé po mozkové obrně mají mozek poškozený tak, že u nich ovlivňuje mentální pochody stejně jako fyzické schopnosti. Může se to projevovat tím, že se pomalu učí nebo nejsou mentálně zcela vyvinutí. Dětskou mozkovou obrnu doprovází často přidružené problémy jako mentální retardace, poruchy zraku, opožděný vývoj řeči a záchvatovitá onemocnění. Všechny tyto děti vyžadují specializovanou péči - pediatrickou, neurologickou, ortopedickou, rehabilitační, oftalmologickou a psychologickou. Příznaky se u každého jedince liší a u téhož nemocného se mohou v průběhu času měnit.

Dětská mozková obrna (DMO) není nakažlivá ani dědičná, a přestože lékaři vědí, proč k ní dochází, stále ještě není vyléčitelná a neexistuje ani prvence. V posledních třiceti letech se ale počet nemocných dětí zvyšuje, protože kvůli intenzivní neonatologické péči přežívá mnohem více předčasně narozených dětí. Bohužel, u některých z nich se ale objevují problémy včetně poruch vývoje nervového systému nebo dojde k druhotnému poškození.

Projevy nemoci

Mozková obrna se téměř vždycky objevuje při narození nebo vzápětí po něm. Objeví se většinou před třetím rokem života a bývají to obvykle rodiče, kteří si jako první všimnou, že s jejich dítětem není něco v pořádku. V prvních třech měsících života jsou projevy velmi nenápadné a rozpoznatelné spíš jen odborníkem, teprve během druhého půlroku života dochází k postupnému vyjádření obrazu postižení DMO a je možné stanovit diagnózu. Dítě se opožďuje ve vývoji, patrné to je například v neschopnosti se přetáčet, sedět, lézt, smát se, stát nebo chodit. Někdy jsou děti toporné, mohou mít neobvyklé postavení nebo zřetelně upřednostňují jednu polovinu těla.

Malé děti postižené obrnou nemohou dělat koordinované pohyby a objevovat své okolí, zejména jestliže je tato nemoc provázena i postižením zraku a sluchu. Výsledkem může být zvýšená frustrace, zejména jde-li o dítě s normální nebo dokonce vyšší inteligencí.

Vývoj mozku

Mozek je nejsložitější orgán lidského těla. Pokud je už vyvinutý, obsahuje asi 100 miliard navzájem pospojovaných mozkových buněk a podstatná část jeho vývoje se odehrává už během prvních tří měsíců nitroděložního vývoje plodu. Už krátce po oplodnění a změny vajíčka v embryo rozeznáme náznak hlavy a těla. Vše začíná už kolem třetího týdne těhotenství, kdy se v embryu tenká vrstva buněk jakoby svine dovnitř a vytvoří nervovou trubici. V ní se buňky doslova předhánějí - každou minutu vznikne asi 250 tisíc nových. Vytváří se mozek a páteřní kanálek. Negativní změny v děloze vlivem podvýživy nebo špatné výživy matky, zneužívání drog nebo i virové infekce může poškodit správný postup vytváření nervového systému. Důsledkem může být epilepsie, mentální retardace, autismus, schizofrenie. Už v 5. a 6. týdnu rozeznáme jednoduchý mozek, páteř a centrální nervový systém, v 7. týdnu je vnější podoba nervového systému téměř úplná. V 8. týdnu má plod již zřetelně viditelný mozek, ve 12. týdnu má vytvořeny všechny vnitřní orgány a většina z nich funguje. Největší rozvoj mozku nastává kolem 28. týdne těhotenství - u sedmiměsíčního plodu: především se výrazně rozvinula ta část, která je sídlem myšlení.

Mozek novorozence váží okolo 400 g, což je asi 10 procent celkové hmotnosti jeho těla. Anatomicky i funkčně je ještě nezralý a na jeho povrchu jsou vytvořeny pouze hlavní brázdy a mělké rýhy. Počet nervových buněk je sice konečný, ale jejich vývoj není ještě ukončen. Mozkové buňky zdokonalují své uspořádání, a tím mozek dále vyzrává. Během kojeneckého období rychle roste, koncem prvního roku má už dvojnásobnou hmotnost.

Během prvních let života prochází mozek řadou výrazných proměn, brzy po narození vytváří o mnoho víc spojů, než kdy využije. Pak vyloučí ty, které nepoužívá nebo používá málo. Pokud dítě nemá stimulující prostředí, mozek trpí. Výzkumníci zjistili, že dětem, které si málo hrají nebo mají málo kontaktů, mazlení a lásky, se mozek rozvíjí o 20 až 30 procent méně než u ostatních dětí. Do tří let se hmotnost mozku ztrojnásobuje a u šestiletého dítěte dosahuje mozek dolní hranice hmotnosti u dospělého člověka. (1250 g). Rozhodující jsou přitom zejména počáteční fáze těhotenství (první a druhý trimestr), kdy probíhají klíčové fáze vývoje. Od narození prodělávají mozkové buňky doslova překotný rozvoj a utvářejí spojení, která formují celoživotní prožívání. Ale už nervové buňky vyvíjejícího se mozku embrya jsou od prvních týdnů velmi aktivní. Kritické a vůbec nejdůležitější pro správný rozvoj mozku a jeho funkci jsou první tři roky života.

Příčiny mozkové obrny

Doposud není možné ve všech případech podrobně určit příčiny. Může jít o infekci u plodu vyvíjejícího se v matčině děloze, jindy to může být virus jako například zarděnky nebo cytomegalovirová infekce. Některé příčiny nemoci jsou následkem špatné činnosti placenty, která zásobuje dítě kyslíkem a vyživuje ho v době, kdy je v děloze. Příčinou může být i dlouhý a složitý porod, při kterém dítě nedostává dostatek kyslíku. Vinu mohou mít i infekce během doby kolem porodu a sice meningitida nebo encefalitida.K poškození mozku dítěte tak může dojít v období před porodem, během porodu a v prvních týdnech po porodu. Podle statistických dat je výskyt DMO v populaci mezi 2-4 promile.

První příznaky se začnou projevovat po porodu nebo do šesti měsíců po něm. Raným symptomem může být ztuhnutí svalů. Končetiny se začnou samy nastavovat do podivných poloh. Dítě se málo pohybuje a obvykle nemluví ani nechodí v období, kdy by mělo. Paralýza může ovlivnit jednu stranu těla (hemiplegie), pouze nohy (paraplegie), hlavně nohy, ale taky paže (diplegie) nebo všechny čtyři končetiny najednou (kvadruplegie).

Společným rysem mnoha případů je zřejmě to, že dětský mozek z nějakého důvodu po krátkou dobu nedostane dostatečnou dávku kyslíku. Existují tři hlavní druhy nemoci a pro každou z nich platí, že je postižena určitá část mozku.

Lidé postižení spastickou mozkovou obrnou mají svaly napjaté a tuhé, ale slabé. Tělo i tělesné údy jsou ztuhlé a pevné. Pacienti obtížně ovládají svaly a naopak jejich svaly dělají pohyby, které oni sami nemohou ovlivnit. Postiženou částí mozku je mozková kůra, vnější zvrásněná část velkého mozku. Tento typ mozkové obrny se projevuje u čtyř z pěti pacientů s mozkovou obrnou.

Lidé postižení steroidní mozkovou obrnou nedokážou zabránit tomu, aby jejich svaly nedělaly bezděčné pohyby. Jde o pohyby nechtěné. Postiženou částí jsou bazální ganglie - nervové uzliny hluboko v mozku, které v normálním stavu pomáhají řídit plynulost pohybů a koordinovat je.

Včasné odhalení

Na mozkovou obrnu není žádný způsob léčení, ale rané odhalení dává lepší naději začít používat správnou terapii k oslabení všech příznaků nemoci v oblasti fyzické, mentální i emocionální. Postižené děti by měly podstupovat pravidelné vyšetření zraku, sluchu a mentálních schopností, aby bylo možné zjistit všechny problémy a aby jim bylo možné od počátku co nejúčinněji pomoci. Mezi významné rehabilitační metody patří Vojtova metoda, dále koncept manželů Bobathových a komplexní facilitační technika - metoda prof. Kabata.

Protože mozková obrna má rozličné podoby, existují pro jednotlivé aspekty zdravotního stavu různé formy léčení a pomoci. Základním požadavkem je hýbat s postiženými končetinami, aby nedošlo ke ztuhnutí svalů a dítě se mohlo přece jen naučit chodit, mluvit a jíst. Někdy se sahá i k chirurgickému zákroku, po němž jsou svaly méně ztuhlé a stanou se pohyblivějšími. Děti se středně silnou mozkovou obrnou a průměrnou inteligencí mohou často navštěvovat běžné školy. Děti s mentálním poškozením obvykle navštěvují centra pro duševně postižené.