Boj s lupénkou

Psoriáza čili lupénka je kožní nemoc, kterou v Česku trpí 480 000 lidí. Příčina lupénky není známa. Ví se však, že tato choroba postihuje asi 3 % světové populace. Je to běžné onemocnění, které postihuje jednoho člověka z padesáti. Lupénka není v žádném případě přenosné, infekční či alergické onemocnění. Je to chronická zánětlivá kožní choroba, která vzniká na základě dědičného sklonu k odchylkám imunitního systému. Bohužel ještě stále se pacienti setkávají s negativní reakcí okolí.

Lupénka neboli psoriáza není žádnou novou chorobou. Zmínky o ní se našly už v egyptských papyrech. Nemoc se projevuje zrychlenou tvorbou kožních buněk, které se navrstvují a na pokožce tvoří červená ložiska se stříbřitými šupinkami. Ložiska jsou velmi suchá a někdy svědí nebo pálí. Šupinky se mohou na kůži vyskytnout kdekoli, ale nejčastěji postihují lokty a kolena. Lupénková vyrážka začíná jako malé červené flíčky, které se rozšíří do kulatých nebo oválných hrbolků o průměru 50 až 75 mm. Často napadá symetricky obě strany těla. Onemocnění často napadá i nehty na nohou a na rukou. Ztlušťují se a jsou hrbolaté, někdy se dokonce oddělují od nehtového lůžka.

Sklony k lupénce zdědilo mnoho lidí, ale ne u všech se nemoc projeví. Dispozice může přetrvávat v genetické informaci i po celé generace, než nemoc vyprovokují spouštěče - nejčastěji psychické vypětí, stres, choroby z nachlazení, hormonální změny nebo některé léky. Nemoc se někdy objeví několik týdnů po angíně.

Vědci se domnívají, že jde o typ autoimunitní choroby. Bílé krvinky se vlivem dědičnosti a působením dalších faktorů zbytečně aktivují. Spouštějí imunitní systém, který místo aby chránil organismus před cizími vlivy, začne napadat kožní buňky a výrazně zrychlí jejich tvorbu. Přebytečné buňky pak vytvářejí na kůži šupinatá a zanícená místa. Ve vyšším věku se může vyvinout také psoritická artritida s postižením drobných kloubů na rukou či nohou, někdy i páteře či kyčelních skloubení. Tímto onemocněním trpí po dosažení padesáti let asi 30 procent lupenkářů.

Nemoc může vzniknout v jakémkoli věku, a to převážně ve dvou obdobích. Před dovršením deseti let je vzácná. Začíná většinou kolem puberty, tedy v době hormonálních výkyvů. Typicky se objevuje na loktech a kolenou, ve vlasech, v krajině bederní, ale také na rukou i nohou. Později vzniká mezi 40. a 50. rokem věku.

Léčba nemoci

Při léčbě je potřeba rozlišit výsev čerstvý, tedy náhle vzniklý, který je velmi citlivý a dráždivý a vyžaduje spíš tišící léčbu, a výsev chronický, který trvá delší čas a je již zklidněný. Ke zklidnění v akutní fázi se mohou užívat vnitřní léky, například proti zánětu horních cest dýchacích a proti svědění.

První volbou při léčbě lupénky jsou zevní léky, což jsou různé krémy, masti, gely, mléka. Na čerstvý výsev se užívají i kortikoidní masti, nesmějí se však užívat dlouhodobě. Při delším užívání mají řadu nežádoucích účinků, například ztenčení kůže a její krvácení.  Chronická forma, jíž trpí 95 % lupenkářů, už vyžaduje razantní léčbu. Ta sice může projevy dočasně mírně podráždit, ale pak začíná kůži hojit. Suchou kůži lze promašťovat, a tak potlačovat nepříjemné svědění, pálení, případně bolesti. Hojivé jsou masti a látky jako anthralin, dehet, retinoidy a analoga vitaminu D.

Jednou z modernějších metod lupénky je vnitřní léčba, která spočívá v podávání speciálních preparátů (např. acitretin, cyklosporin A) ústy či injekčně. Tyto léky se podávají jen u těžkých případů. Kvůli vedlejším účinkům jsou před zahájením a v průběhu léčby prováděny laboratorní testy.

Pro většinu pacientů jsou prospěšné léčivé koupele a promazávací masti, které přinášejí úlevu od svědění a zmírňují šupinatost. K promazání se hodí tělová mléka, krémy a koupelové oleje, které kůži změkčují, hydratují, a chrání. Z léčebných přísad do koupele se používají pšeničné otruby, výtažky z ovsa, soli Mrtvého moře, oleje a byliny.

Proti lupénce blahodárně pomáhá slunce a mořská voda. Některá sanatoria nabízejí bylinné a solné koupele a světloléčbu, které mořské prostředí napodobují. Po mnoho let se doporučuje pobyt u Mrtvého moře. Některým pacientům pomáhá kryoterapie nebo pobyt v solné jeskyni.

Biologická léčba

Tato léčba je velmi drahá, za rok stojí až milion korun pro jednoho pacienta. Je to účinná metoda, může však mít při dlouhodobém užívání vážné vedlejší účinky, a když se vysadí, lupénka se vrací. Proto léčba trvá nepřetržitě několik let.

Biologika jsou léky vyráběné biologickými metodami a odvozené od tělu vlastních bílkovin. Tyto léky cíleně zasahují do imunologických procesů a jsou snášeny lépe než ostatní vnitřní léky. Podávají se pouze injekčně. Tyto léky lze však předepsat jen u pacientů s těžkým průběhem onemocnění, kde minimálně dva druhy dosavadní léčby nejsou účinné.

Nač si dávat pozor

Žádoucí je chránit se před nachlazením, nejíst tučná jídla a živočišné tuky vůbec včetně tučných sýrů a ořechů, vyvarovat se alkoholu a kouření.

Konzumujte dostatek zeleniny, třetinu denní spotřeby by měla tvořit brokolice, špenát, celer, salát nebo fazolové lusky.

Dodržujte pitný režim.

Vyhýbejte se jídlům okyselujícím organismus: např. paprice, rajčeti, ovoci, citrusům, octu, nealkoholickým nápojům s bublinkami, sladkostem,  červenému masu, salámům, mušlím, konzervám a známým alergenům.

Pomoc z přírody

Velkým příslibem jsou australské, převážně přírodní přípravky Dr. Michaels, vzájemně se doplňující sprchový gel, mast a tělové mléko. U nás byly testovány v roce 2008 v devíti českých a jednom slovenském dermatologickém pracovišti. Po šestitýdenním používání těchto přípravků se zlepšil stav testovaných pacientů v průměru o sedmdesát procent. Návrat projevů přichází ve srovnání s jinými metodami po mnohem delší době a pouze v asi 20 %míře oproti stavu před kúrou.

Čisté esenciální oleje, bergamotový a levandulový údajně dokáží udržet lupénku v přijatelných mezích. Používají se jak do koupele, tak k zevnímu potírání. Proti lupénce fyzioterapeuti předepisují byliny, které čistí krev. Pomáhá nálev z kořene pampelišky, květů červeného jetele a z lopuchu.